Contiqua dokazuje, že i z odpadu je možné vytvořit dobrý design

Jindřich Fialka prostřednictvím své značky Contiqua hlásá, že skrz kreativní design dokáže inovovat výrobní procesy. Díky efektivnímu druhotnému zpracování uvádí vybrané odpadní materiály zpět na trh obohacené o přidanou hodnotu a silný příběh.

Umělecké prozření

Umění ho oslovilo již v šestnácti letech, kdy vypomáhal v ateliéru Jana Brabence. Po boku malíře a sochaře strávil téměř čtyři roky, učil se rozeznávat dobré dílo od špatného a vyzkoušel si řadu autorských technik.

Během studia na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy se začal věnovat vlastnímu projektu Reeflex Design, který mu přinesl první podnikatelské úspěchy i zkušenosti. Jeho návrhy šperků z dopravních značek byly k nalezení na e-shopu, v partnerských obchodech po celém Česku i Slovensku a na Vánoce se objevily i v nabídce jednoho z největších on-line prodejců módy a doplňků Zoot.

"Jako studenta mě to uživilo a lidem se to líbilo. Ale nechtěl jsem to dělat jen tak podomácku, na koleně. Přál jsem si vytvořit skutečnou firmu a značku, která bude mít globální potenciál, a umožní mi spolupracovat s profesionálními designéry a mezinárodními firmami," popisuje Jindra své rozhodnutí o předání značky Reeflex Design kamarádce.

Po hlavě do praxe

Když si ověřil, že i zpracováním průmyslového odpadu lze vytvářet plnohodnotné produkty, které si najdou své zákazníky, rozhodl se do toho jít naplno. Se školou se důstojně rozloučil po šestém semestru sociologie a psychologie, aby se mohl věnovat realizaci svého snu.

"Byl to skvělý obor, ale já měl v tu dobu klasickou podnikatelskou obavu - jestli budu ještě minutu čekat, někdo mě předběhne. Tak jsem se do toho vrhl hned a začal oslovovat firmy a designéry," říká, když vzpomíná na loňské léto.

"Až po několika měsících jsem se dostal k psaní byznys plánu, což mimochodem trvalo asi tři neděle. Teprve když jsem před sebou viděl ta čísla, došlo mi, jak velké to vlastně celé může být a jaký to bude ještě boj."

Rady nad zlato

Temné období se mu ale podařilo zažehnat v coworkingovém centru Impact Hub Praha, a to mimo jiné díky jeho zakladateli Zdeňkovi Rudolskému. "Seděl jsem jednou odpoledne smutně na pohovce a okolo mě prošel Zdeněk. Začal se zajímat o to, co je špatně a jak může pomoci. Pak zvedl telefon, někomu zavolal a zbytek je historie," usmívá se Jindra. "Kromě zjištění, že existuje místo, kde je povoleno beztrestně snít, jsem také získal kontakty na několik skvělých lidí, s nimiž spolupracuji dodnes."

Jeden z nich ho silně motivoval, aby co nejdříve začal o svém záměru veřejně mluvit. Přestože neexistovaly žádné návrhy ani produkty a firma neměla jméno ani kapitál, záhy se rozjel web a Jindra si nechal natisknout provizorní vizitky.

"Vybral jsem celé stavební spoření, abych mohl financovat nezbytné věci. I když jsem se mohl poměrně brzy domluvit s investory, nechtěl jsem si vytvořit závazek bez ověřeného konceptu," komentuje. "Navíc věřím tomu, že začínat s minimem prostředků je vlastně výborná škola. Když máte za zády velký rozpočet, je hrozně snadné chybovat."