Častá změna zaměstnání bývala v životopisech stigmatem. Trend se ale mění

Fluktuant neboli pracovník, který nevydrží v jednom zaměstnání déle než rok a neustále střídá pracovní místa, začíná být trnem v oku českých zaměstnavatelů. Podle zkušeností klientů personální agentury Advantage Consulting je jich čím dál více. Firmy se přitom v průměru dostávají do zisku u nového zaměstnance až po jednom roce jeho zapracování.

Nejčastějšími důvody k předčasnému odchodu z práce jsou nespokojenost zaměstnanců s její náplní, nízké finanční ohodnocení nebo neporozumění si s kolegy.

"Je to bohužel narůstající trend zejména u mladých lidí, kteří práci střídají bez ohledu na loajalitu k zaměstnavateli. Pokud je práce nebaví, jsou netrpěliví a jdou jinam klidně od rozpracovaného projektu poté, co ve firmě absolvují nákladná školení. Nicméně rozšiřuje se to i mezi střední generací – zaměstnanci jsou náročnější a po odeznění ekonomické krize už se tolik nebojí o místa," potvrzuje Olga Hyklová z personální agentury Advantage Consulting.

U mladých lidí je to údajně tím, že se touží stát okamžitě manažery a vést tým lidí. Firmy jim tyto příležitosti dávají, ale často narazí na to, že tito mladí lidé neváhají tým opustit, protože je zaujme něco jiného v jiné společnosti: "Klidně odejdou třeba po půlroce. Je jim jedno, že se zavázali vytvořit tým a také naslibovali svým podřízeným, že je něco naučí, někam je profesně posunou, a že se na ně tito lidé spoléhali," popisuje Hyklová.

Nebojí se opustit zaměstnání

Firmy jsou dnes po ekonomické krizi stabilizované, vykazují zisky a jejich zaměstnanci začínají zvažovat, zda je pro ně stávající práce ta pravá. Pokud po určité době nedostanou přidáno a nepostoupí v kariérním žebříčku, jejich loajalita klesá a začnou se rozhlížet jinde. Stále méně lidí se totiž bojí, že si zkazí životopis tím, že na jedné pozici nevydrží alespoň několik let, jako tomu bylo dříve.

"Často se stává, že za námi přijde zoufalý klient, kterému odcházejí zaměstnanci a neumí si je udržet. Oni se přitom při pohovoru tvářili, že je to jejich vysněná práce a v dané firmě touží pracovat co nejdéle. Je to ale logické: těžko půjde člověk na pohovor do konkrétní společnosti a bude povídat, že mu nevyhovuje například open space kancelář, když vidí, že je ve firmě mají," zamýšlí se Hyklová.

V české strojírenské firmě Hestego podobnou situaci potvrzuje personální ředitelka Eva Vavrouchová: "Pokud dáme inzerát, že hledáme obchodníka, často se nám přihlásí třeba bývalá prodavačka, která má pocit 'že by to zvládla', ačkoliv o náplni práce a o nárocích na danou pozici nemá vůbec tušení." Proto se podle ní vyplatí využívat například služeb personálních agentur.

V personální agentuře se uchazeč o práci totiž nejdříve sejde s konzultantem a probere s ním, jaká firma by mu vyhovovala – jestli velká, malá, česká či zahraniční, jaký obor je mu nejbližší, jaký styl práce, firemní kultura, typ nadřízeného, a teprve poté mu konzultant nabídne ideální společnosti, do kterých by se hodil a kde by mu to nejvíce sedělo. Samozřejmě pokud splňuje požadavky daného podniku.

Pokud má firma zájem prověřit své kandidáty skutečně do hloubky, nabízí se také assessment centrum. Stojí od deseti do třiceti tisíc a několik potenciálních zaměstnanců zároveň tu pět až šest hodin testují odborníci.

"Assessment centrum si firmy dříve zadávaly hlavně u vyšších manažerských pozic kvůli vyšším nákladům, ale v současné době, kdy je kladen velký důraz na to, jak člověk zapadne do kolektivu a firemní kultury, firmy vyžadují assessment centrum i na běžné pracovní pozice. Ve více než polovině případů se stává, že po něm klient změní názor na kandidáta, kterého znal pouze z osobního pohovoru. Po pěti hodinách, během nichž musí uchazeči řešit nejrůznější úkoly, a to samostatně i v kolektivu, se přestanou přetvařovat, dolehne na ně stres a ukáže se jejich skutečná povaha," vysvětluje Hyklová.