Učím lidi, že Itálie není jen pizza a těstoviny

Kromě třinácti poboček v Itálii si lahůdky od Oscara Farinettiho můžete koupit v Dubaji, Chicagu nebo New Yorku. Na začátku příštího roku chce podnikatel otevřít pobočku i v novém World Trade Centru na Manhattanu. Příští rok v září se má Eataly objevit i ve slavném britském obchodním domě Selfridges.

Muž, který se nedávno v monackém Monte Carlu ucházel o titul EY Světový podnikatel, ale neprodává pouze salámy nebo sýry. Učí zákazníky, že dobře jíst by nemělo být luxusem. "Abyste získali lásku k jídlu, musíte pochopit jeho podstatu. Proto vzděláváme zákazníky a říkáme jim, z jakého regionu potraviny pocházejí a co obsahují. Jediné, na čem záleží našemu tělu, je kvalitní potrava. Myslím si, že bychom lidi neměli hodnotit podle toho, jak se oblékají, ale podle toho, co jedí," vysvětluje svou filozofii šedesátiletý Oscar Farinetti na terase monackého hotelu Hermitage.

Ve svých lahůdkářstvích propojuje podnikatel tři hlavní činnosti – prodej potravin, restauraci či bistro a vzdělávací centrum. Zákazníci najdou v Eataly různé druhy restaurací, kavárnu, cukrárnu, zmrzlinárnu, ale také prostory, kde probíhají kurzy vaření či degustátorská setkání. Podnikatel rád srovnává francouzskou a italskou kuchyni. Zatímco prvně jmenovaná vzniká podle něj v restauracích, italská se rodí doma, a je tak jednoduše zkopírovatelná.

"Když vám zachutná jídlo v italské restauraci, můžete si koupit domácí těstoviny, rajčata, olivový olej či sýr a udělat si přesně stejné jídlo i doma. Když ve francouzské restauraci jíte vynikající husí játra, doma se můžete zbláznit, ale takové chuti nedosáhnete," říká muž.

Z prodejce milovníkem jídla

Původně se Farinetti věnoval prodeji domácích elektrospotřebičů, jejichž prodejní síť Unieuro provozoval jeho otec. První zemí, kam s prodejem elektra mimo Itálii expandoval, bylo Česko. V devadesátých letech otevřel obchod na pražském Černém mostě. Ale protože každých deset let mění obor podnikání, v roce 2002 prodal celé Unieuro britskému maloobchodnímu řetězci Dixon. "Přišlo by mi nudné dělat něco celý život. Chtěl jsem se vrátit k tomu, co dělali moji předci, kam patřili třeba výrobci těstovin."

Když se Farinetti rozhodnul, že chce s Eataly expadovat za hranice Itálie, zamířil nejprve do Japonska. Podle něj je totiž tamní kuchyně velmi podobná té italské. Velkou roli v ní hrají prvotní produkty a suroviny, menší role náleží samotné přípravě jídla. "Vnímali jsme, že japonský trh je nejsložitější na světě. Říkali jsme si, že když prorazíme tam, uspějeme všude," říká Farinetti, jehož firma působila v Japonsku sedm let. Poté pobočky prodala tamní firmě Mitsui a rozhodla se zůstat jen na bázi franšízy.

V klasické restauraci utratí víc

Podnikatelská strategie Eataly se v průběhu let měnila. Zatímco zpočátku platili zákazníci za potraviny či jídlo stejným způsobem jako ve fast foodu, později se firma rozhodla kasírovat stejně jako v klasické restauraci. "Po nějaké době se ukázalo, že lidé takto více utrácejí," vzpomíná Farinetti. Změnilo se také regionální složení produktů, které řetězec nabízí. Na začátku Eataly dovážela do svých zahraničních poboček asi 80 procent produktů. 20 procent produkce pak pocházelo z regionálních zdrojů. Dnes využívá firma místní farmáře či výrobce potravin z celé poloviny veškerého prodávaného zboží.

Když se podnikatel zamýšlí nad tím, co je potřeba k úspěšnému provozování byznysu, zmíní odvahu. A pak si vzpomene na slova, která mu říkal jeho otec. "Existuje hranice mezi těžkým a nemožným. Otec mě učil, abych tuhle hranici stále posunoval, ale neztrácel čas s nemožným," říká Farinetti. Podnikatel přitom čas rozhodně ztrácet nehodlá. Do roku 2020 chce otevřít pobočku Eataly i v Praze. "A když to neudělám já, určitě ji otevřou moje děti. Mně totiž za chvíli vyprší další desetiletá lhůta a možná opět změním obor," usmívá se na závěr Farinetti.