Přijetí jednotné měny v Evropě vystupňuje politické napětí, upozornil již v roce 1997 ve svém komentáři pro Project Syndicate americký ekonom a držitel Nobelovy ceny za ekonomii Milton Friedman. I po téměř 20 letech jsou jeho slova stále aktuální, a to především v době, kdy Řecku kvůli nesplácení svých dluhů hrozí odchod z eurozóny.
Byznysovou rubriku Hospodářských novin najdete také na Facebooku.
Negativní otřesy, které by byly jinak snadno řešitelné změnou měnového kurzu, se totiž podle ekonoma změní v politické neshody. "Politická jednota může vydláždit cestu k měnové jednotě. Měnová jednota za nepříznivých podmínek potvrdí bariéru k dosažení politické jednoty," uvedl před lety ekonom.
Friedman zdůraznil, že myšlenka zavést jednotnou evropskou měnu nebyla motivována ekonomy, ale politiky. "Cílem bylo svázat Francii a Německo tak blízko, aby se budoucí evropská válka stala nemožnou, a nastavit směr k federální unii ve smyslu Spojených států evropských. Věřím, že přijetí eura by mělo opačný efekt," napsal ve svém komentáři.
Společná měna je totiž podle Friedmana výborným měnovým nástrojem pouze za určitých okolností. Zda bude úspěšný, závisí především na nastavení mechanismu, jenž bude schopen pohltit ekonomické šoky, které na rozdílné subjekty pod jednotnou měnou dopadnou. Měnové kurzy toto dokážou. "Jejich nahrazení za účelem získání nižších transakčních nákladů a externí disciplíny se vyplatí pouze v případě, že existuje vhodná alternativa tohoto mechanismu," napsal Friedman.
Takovým případem jsou například Spojené státy americké. "Skládají se sice z padesáti států, jejich obyvatelé ale mluví jedním jazykem, sledují stejné televizní programy, stejné filmy, mohou se pohybovat volně z jedné části země do jiné. Ze státu do státu se volně pohybuje zboží a kapitál, mzdy a ceny jsou mírně flexibilní," vysvětlil nobelista. Fiskální politika je sice v každém státě jiná, odlišnosti jsou ovšem malé. Federální vláda utratí více než vlády lokální, což jsou oproti Evropě zásadní rozdíly.
I v současnosti jsou totiž evropské státy nejednotné a separované. Mají rozdílný jazyk, zvyky a daleko větší loajalitu ke své vlastní zemi spíše než ke "společné Evropě". Přestože zde existuje volná obchodní zóna, zboží se nepohybuje tak volně jako v USA. "Evropská komise v Bruselu utrácí jen malou část peněz v porovnání s vládami členských zemí. Právě ty mají hlavní politickou roli, nikoliv unijní byrokraté," připomněl Friedman.
Regulace v průmyslu a zaměstnaneckých praktikách je v Evropě větší a stát od státu rozdílnější než v USA. Výsledkem jsou méně pružné ceny a mzdy a zároveň nižší mobilita pracovní síly. "V takových podmínkách je právě flexibilní měnový kurz tím extrémně užitečným mechanismem pro absorpci," shrnul svou myšlenku Friedman. Pokud by totiž byla jedna země zasažena negativním šokem (například nižší mzdou v porovnání s ostatními státy), došlo by v takovém případě pouze ke změně jednoho čísla, tedy směnného kurzu. Nepřišly by na přetřes změny mezd či přesun pracovní síly.
