Čínské peníze se z Číny valí do čehokoliv od obytných nemovitostí po výrobce průmyslových hnojiv a vše nasvědčuje tomu, že tento trend ještě zrychlí. Světové a státní instituce, především vlády v západních zemích, ale na takový příliv peněz nejsou připravené, napsal v komentáři ekonomický list The Financial Times.
Čínské investice do zahraničních fúzí a akvizic dosáhly jen v letošním roce 106 miliard dolarů (2,57 bilionu korun), což je už skoro stejně jako úhrnná suma 109 miliard dolarů za celý uplynulý rok. Jediná čínská společnost Anbang Insurance nabídla tento měsíc 20 miliard dolarů za dva americké hotelové řetězce Starwood Hotels a Strategic Hotels & Resorts.
Individuální čínští kupci realit jsou v současnosti jedinou největší skupinou zahraničních investorů do realit ve většině západních anglicky mluvících měst. Investice v zahraničí rostou kontinuálně. Jednou z nejvýraznějších byl v roce 2014 odkup divize počítačových serverů IBM čínskou společností Lenovo za 2,3 miliardy dolarů a také akvizice Motoroly za 2,9 miliardy dolarů.
Začlenění čínských společností a investorů do světového ekonomického řádu je určitě prospěšné. Rostoucí protekcionismus na Západě si v Číně vynutí protiopatření a uvnitř čínského systému posílí ty, kdo tvrdí, že Peking by měl rozvrátit a posléze nahradit stávající světový řád v čele se Spojenými státy. Skupina těchto osob je větší, než si řada lidí na Západě uvědomuje, i když v čínské politice tito zastánci stále nejsou převládající ideologickou silou.
Přestože přínosy rychle rostoucích čínských zahraničních investic jsou teoreticky obrovské, existují i rizika.
Mnoho ze společností, které akvizice uskutečňují, má na svých bedrech v domácím prostředí mimořádně velkou dluhovou zátěž, což vyvolává otazníky nad udržitelností jejich obchodů v zahraničí.
Čína rovněž zápasí s tím, aby zastavila znepokojující odliv kapitálu, a některé z těchto akvizic jsou podle všeho součástí tohoto trendu. Pokud některé čínské společnosti nakupují v zahraničí čistě jen proto, aby poslaly své peníze pryč ze země, nemusí být odhodlány usilovat o dlouhodobou úspěšnost svých akvizic.
Západní vlády by měly od čínských společnosteí požadovat transparentnost, stejně jako tomu bylo u debaty kolem státních investičních fondů před deseti lety. Pomůže to zajistit, aby se akvizice nebo nákupy nemovitostí nevyužívaly jako nástroj úplatných úředníků nebo bezskrupulózních podnikatelů, jak urychleně dostat své nečestně vytvořené zisky ze země.
Trojský kůň čínské komunistické strany?
Pokud budeme předpokládat, že z veškerých čínských investic od roku 2000 byla tři procenta odčerpána prostřednictvím korupce, což je soudě z auditních zpráv komunistické strany velmi konzervativní odhad, činí úhrnná částka zhruba 1,1 bilionu dolarů (26,6 bilionu korun). Okamžitě je možné zavést relativně jednoduché předpisy podle zásady "poznej svého klienta", aby většina těchto peněz přestala téct na trhy, kde nejsou žádané.
Byznysovou rubriku Hospodářských novin najdete také na Facebooku.
V mnoha zemích existuje neopodstatněný strach, hraničící někdy s xenofobií, že čínské obchodní investice slouží jako trojský kůň, kterým získávají finanční krytí nekalé plány autoritářské čínské komunistické strany.
Je pravda, že státní podniky a soukromé společnosti svoje zahraniční investice často propagují jako transakce se zásadním významem pro čínský veřejný zájem. Avšak do velké míry tomu tak je kvůli vysokým požadavkům domácích regulátorů na zahraniční obchody. Ve skutečnosti stojí za těmito investicemi téměř vždy čistě obchodní důvody, bez ohledu na to, jak se to doma podává. Větší transparentnost čínských společností ohledně financí a vlastnické struktury by obavy kolem jejich motivů pomohla rozptýlit.
Čínské akvizice v zahraničí budou růst i nadále. Zbytek světa si na to bude muset zvyknout a přijmout právní a regulatorní úpravy, aby z toho měl co nejvíc. Pokud jde o kontrolu čínských obchodů, měly by se pravidlem "důvěřuj, ale prověřuj" řídit především západní vlády.
