Zákon nezná postup, jak by stát mohl do průběhu insolvence OKD zasahovat, říká odborník na záchranu podniků

Myslím, že to v pořádku je, obchodování na burze by mělo, v ideálním případě, odpovídat odhadu investorů, co se týče hodnoty společnosti. V případě konkurzu akcionářům v drtivé většině případů zůstanou bezcenné akcie a nerealizují žádný výnos. V případě reorganizace akcionářům může zůstat podíl na ozdravené společnosti, a tím i nějaká hodnota. To vše za předpokladu, že součástí reorganizačního plánu nebude vyrovnání s věřiteli i formou podílu na společnosti.

Pevně věřím, že se situaci podaří pozitivně vyřešit podobně jako kolem roku 2000, kdy na Ostravsku bojovaly o přežití hutní podniky, nicméně stát se to jistě může. Vzpomeňme například na tak velký podnik jako Poldi Kladno - co z něj zbylo. Většina důlních podniků ve Velké Británii za vlády Margaret Thatcherové také ukončila těžbu. Takové rozhodnutí by ale insolvenční správce, zvláště v takové kauze, neměl činit sám. Základním cílem insolvenčního řízení je maximalizace uspokojení věřitelů. To platí stejně pro konkurzní variantu i reorganizaci. V reorganizaci musí předkladatel reorganizačního plánu prokázat, že jeho realizací bude uspokojení věřitelů vyšší než v konkurzu, jinak by musel insolvenční soud reorganizaci zamítnout a jít cestou konkurzu. Proto by se k tomu měl vyjadřovat minimálně věřitelský výbor. Se souhlasem insolvenčního soudce a věřitelského výboru lze v průběhu majetek transparentním způsobem prodávat. Uvedený postup je ale pro správce značně riskantní, neboť v případě, že by se cena uhlí nezvýšila, může čelit žalobám ze strany některých věřitelů na náhradu škody. Principiálně nemá být postup správce "podnikatelský".

:) Zdravím Vás pane Krúpo, děkuji Vám za nabídku, moc si toho vážím, ale mám svůj vlastní business.

Věřím, že se tak nestane, i když úplně vyloučit to nelze. Pravidla pro odměňování insolvenčních správců jsou bohužel nastavena tak, že správce v případě reorganizace inkasuje méně než v konkurzu, což nepomáhá jeho motivaci na pozitivní "reorganizační" řešení. Na druhou stranu kauza bude hodně pod drobnohledem, ve věřitelském výboru budou sedět sofistikovaní věřitelé - to vše významně omezuje manévrovací možnosti insolvenčního správce v případě nějakého nestandardního postupu. Navíc se zpřísnila pravidla pro získání "licence" pro činnost insolvenčního správce, která, dle mého soudu, významně přispívají ke kultivaci i tohoto prostředí, které nemá obecně dobrou pověst. Já sám znám několik opravdu slušných a poctivých insolvenčních správců.

V případě, že dlužník podá návrh na zahájení insolvenčního řízení, měl by soud úpadek prohlásit bezodkladně. Návrh na povolení reorganizace neznamená, že dlužník musí mít v ruce již připravený reorganizační plán, ale musí věřitelům předložit důvěryhodné argumenty, aby s touto formou oddlužení souhlasili. To je přesně chvíle, kdy je zapotřebí, aby management měl dostatečný "morální kredit" a za sebou success story tak, aby mu věřitelé důvěřovali. Viděl jsem několik reorganizací, které ztroskotaly na tom, že ústupky od věřitelů chtěl management nebo akcionář, který celou situaci způsobil (netvrdím, že to je nutně případ OKD). Bohužel v ČR je malé procento úspěšných reorganizací proto, že si většina myslí, že jde o právní proces. To je samozřejmě pravda, právní postup musí být perfektní a bezmezerovitě nenapadnutelný ze strany potenciálních šikanózních věřitelů, ale nejdůležitější je PŘÍBĚH, který věřitelům nabízíte. Ten může mít samozřejmě několik různých podob, pro každou skupinu věřitelů odlišnou. Dodavatelé mohou reagovat dle svého uvážení, je na nich , zdali své dodávky přeruší, či nikoliv. Jiná pravidla platí pro reorganizaci, jiná pro konkurz. Pokud jim společnost prokáže, že je schopna hradit své závazky vzniknuvší po prohlášení úpadku, byli by sami proti sobě, aby dále nedodávali, jelikož jejich nové pohledávky mají přednost v uspokojení. V reorganizaci, kterou jsem realizoval v Technistonu, jsme nepřišli ani o jediného dodavatele, i když výnos pro nezajištěné věřitele byl nízký. Na to, zda mohou zaniknout smlouvy o uhlí, nedokážu reagovat, nemám dostatek informací o konkrétních smlouvách.

Insolvenční zákon nic takového neřeší. Obecně by správce měl zamezit vzniku škod. Pohledávky zaměstnanců z dlužných mezd by byly v případě prohlášení úpadku tzv. "zapodstatovými" pohledávkami, to znamená, že se uspokojují před nezajištěnými věřiteli. V případě reorganizace musí být splněny vždy ve 100 % při schválení reorganizačního plánu, v případě konkurzu má správce možnost tyto pohledávky uspokojovat postupně, pokud na to dlužník má finanční prostředky a ty nejsou určeny pro uspokojení zajištěných věřitelů. Ve většině případů tyto pohledávky v průběhu uspokojovány nejsou, nicméně v OKD bych postupné uspokojování dlužných mezd vzhledem k sociálnímu rozměru kauzy nevylučoval. V rámci insolvenčního řízení existují mechanismy, jak odstoupit od nevýhodných smluv, ať už svázaných s podnikatelskou skupinou či s externími subjekty.

Pokud se nejedná o současného věřitele, současný insolvenční zákon nezná legální postup, jak by tyto státní instituce mohly do průběhu insolvenčního řízení zasahovat. Jiné by to bylo v případě, že by státní instituce byla v roli zájemce o aktiva nebo se chtěla finančně podílet na reorganizačním plánu. Pak by v zájmu většího uspokojení věřitelů měly být jejich podmínky zohledněny v reorganizačním plánu.

Celkem jsme restrukturalizovali cca 20 podniků z různých oborů. Máme obecnou metodiku, jak v takových situacích postupovat - té říkáme V-koncept a obsahuje pět oblastí, kterými se musíte zabývat, pokud je podnik v ohrožení života, a pět oblastí, když pracujete na jeho rozvoji. Samozřejmě že každý případ má jiné pořadí priorit, ale problémy podniků v krizi se většinou týkají těch pěti základních oblastí. Vynechat medializaci či politiku nelze. Musíme si uvědomit, že ač stát není v tuto chvíli přímým věřitelem (i když prostřednictvím institucí ČSSZ a FÚ být může), ponese budoucí náklady (v případě krachu společnosti a uzavření částí či celého provozu) - mohou to být náklady na podporu v nezaměstnanosti, na rekvalifikaci, na sanace důlních zařízení, sanace ekologických škod atd. To jsou peníze nás všech daňových poplatníků, proto je v pořádku, že stát projevuje aktivitu v případném řešení situace. Uvedu jeden velmi pozitivní případ restrukturalizace společnosti, který proběhl v USA za současné vlády prezidenta Obamy - jedná se o záchranu automobilky General Motors, která se shodou okolností také řešila formou reorganizace prostřednictvím insolvenčního zákona.

Nekoupil, svoje peníze investuji do projektů, kde mám vliv na riziko, které podstupuji.

Dobrý den, stále mě zajímají a baví řešení téměř neřešitelných problému firem, zejména průmyslových podniků. To se od minulosti neliší. Jelikož se ale svět mění, problémy bude mít ten, který se mění pomaleji a úspěšný ten, jehož tempo změn je rychlejší, musí se vyvíjet i business model naší společnosti, kterou spoluvlastním (M.L. Moran). Ve skutečnosti to znamená, že firmy nejen restrukturalizujeme, ale snažíme se i o jejich rozvoj a náš záměr je většině případů dlouhodobý. Uvědomili jsme si, že krizový management je v podstatě management změn, které musejí být dostatečně razantní a rychlé, v rozvoji nejde také v podstatě o nic jiného, než o řízení změn. Jsou tam samozřejmě rozdíly, ale ne tak zásadní, jak by se na první pohled mohlo zdát.

V OKD se osobně neangažuji, ale z pozice člena dozorčí rady jsem se podílel zhruba před 6 lety na stabilizaci aerolinek ČSA. Přístup tehdejšího premiéra a ministra financí byl velmi kooperativní a v podstatě vzorem, jak by stát měl do podobných kauz zasahovat. Ale ne vždy to tak dobře zafunguje. Je důležité, zda jde politikům o věc ve veřejném zájmu (minimalizace sociálních dopadů, finančních škod pro stát atd.) nebo tam převládají jiné osobní zájmy.

Obecně se velmi zpřísňují právní normy pro podnikání. Já sám pozoruji, že se podnikatelské prostředí velmi kultivuje, i když do optimálního stavu máme ještě daleko. Úplně zamezit tomu samozřejmě nikdy nepůjde, ale trestně právní zodpovědnost managementu a statutárních orgánů je úplně jiná než v minulosti. Dnes se stíhají i kroky některých lidí, jež byly dříve na hraně, nebo za jeho hranou, ale orgány činné v trestním řízení nebyly z různých důvodů tak aktivní jako dnes. Největší problém stále vidím v dostatečné odborné kvalifikaci lidí, které tyto kauzy vyšetřují.

Nejsem právník, ale pokud je postup retrospektivní, mám dojem, že by mohl být úspěšně napadnutelný. Ponechme samozřejmě stranou otázku, zda by v tomto případě mohl mít pozitivní důsledky pro transparentnost případného insolvenčního řízení v případě OKD.

Ze zákona vyplývá, že již jednou vyplacené dividendy nelze požadovat zpět. Možná lze najít jiný právní argument, ale natolik nejsem s detailem věcí natolik obeznámen, abych na to dokázal kvalifikovaně odpovědět.

Také zdravím celý úžasný Foxtrot team, z naší společné spolupráce jsem si také odnesl řadu užitečných podnětů, které jistě využiji dále. I Vám přeji hodně štěstí na Vaší cestě.

Nevím, bohužel neumím odpovědět.

Bohužel nedisponuji informacemi, abych Vám mohl odpovědět, ale domnívám se, že současná finanční situace OKD je zapříčiněna dvěma faktory. Tím prvním jsou nedostatečné rezervy hotovosti, které by si firma, pokud se pohybuje v tak silně konjunkturálním byznysu, měla dělat mnohem vyšší, než je obecně běžné (pro firmu v ekonomicky příznivém období) - ty byly bezesporu odčerpány. Druhým faktorem, a to dle mého soudu ekonomicky minimálně stejně významným, je pokles ceny uhlí jako komodity, což lze předvídat asi stejně spolehlivě jako to, jestli akcie na burze porostou, či nikoliv - z toho, že málokdo čekal, že pokles bude tak bezprecedentní, bych nikoho neobviňoval, nicméně pokud jste v cyklickém byznysu a vytvořenou hotovost odčerpáte mimo firmu, je logické, čemu budete čelit, pokud přijde krizové období a vy máte omezené prostředky na účtě. Děkuji Vám všem za otázky a přeji Vám hezký den. Zdeněk Šmejkal