Těsně před silvestrem jsme se z denních zpráv dozvídali, jak byla česká burza v roce 2017 úspěšná, protože rostla rychleji než většina jejích západních protějšků. To je ale jen část pravdy. Loňských plus 17 procent (a dividenda k tomu) jsou jen chabým doháněním předchozích let, kdy už světové trhy, na rozdíl od toho pražského, utěšeně rostly. Když se na křivku indexu PX podíváme z odstupu desetiletí, tvoří loňský nárůst jen hrbolek s vrcholem hluboko pod předkrizovou úrovní.

A to jsme přitom loni viděli několik nečekaně divokých jízd poháněných spekulacemi o bohatém zájemci, který skoupí celou firmu či její nejcennější část (případ CME a Novy), růst způsobený na české poměry velkorysou nabídkou od zájemce o majoritní podíl (Pegas), nebo se tento faktor dokonce zkombinoval s vlivem několika extrémně dobrých sezon a plné kasy (Unipetrol). Ovšem vlastně ani jeden zmíněný případ není pro českou burzu zrovna dobrou zprávou. Když se záměry velkých investorů či dosavadních majoritních vlastníků naplní, zmizí zmíněné firmy (a nemusí být samy, viz Fortuna či O2) z trhu. V případě Unipetrolu je o tom už zřejmě rozhodnuto. Polský PKN Orlen začal s odkupem akcií, jehož výsledkem může být rychlé dosažení majority umožňující "útěk" z veřejného trhu, na samém konci roku. Brzy tak na pražském parketu nemusí být po výrobním neenergetickém sektoru ani památky. Nesoulad se strukturou ekonomiky bije do očí.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se