Blockchain je mimo kontrolu vlád i korporací. Cestu, jak ho využít, hledají anarchisté, ale i energetici nebo obchodníci s daty

Jsme v dole v severozápadních Čechách, přitom uprostřed města – v nenápadné jednopatrové budově. Teplota dosahuje až 50 stupňů Celsia, ale zdá se, že personálu v podobě několika mladých ajťáků v kraťasech to moc nevadí.

Všude se táhnou kabely, povaluje nářadí, návštěvník klopýtá mezi obřími větráky. Klimatizace schází, její provoz by byl drahý. Zato nechybějí těžební plošiny: tmavé bloky grafických karet v dřevěných policích a malé lesklé počítače umístěné po dvou na mnoha stolech, aby se nepřehřívaly. Právě stovky těžebních plošin, takzvaných rigů, jsou zdrojem tepla, ohlušujícího svistu – a zisku. Surovinou, která se tu těží, jsou takzvané kryptoměny.

Pomocí speciálních čipů ASIC se tady momentálně doluje litecoin, mladší bratr slavnějšího bitcoinu, upravené grafické karty generují ethereum i další měny. Virtuální peníze, jež se v poslední době staly předmětem mnoha diskusí a finančních spekulací, lze směnit za peníze skutečné.

Těžaři neboli mineři na většinu otázek odpovídají vyhýbavě, ale z toho mála, co prozradí, se zdá, že výdělek jen této farmy se musí pohybovat v tisících dolarů denně.

Je však nutné odečíst cenu elektřiny a obrovské náklady na pořízení výkonné techniky.

Časy, kdy mohl každý těžit sám pro sebe doma na pécéčku, jsou pryč. Významné kryptoměny dobývají specializované firmy se silnými investory, které nestojí o publicitu, prý kvůli drahé technice lákající zloděje. K takovým patří i vlastník zdejšího dolu, jemuž patří v Česku i řada dalších farem.

Doly na kryptoměny ale nejsou jen stroje schopné vyrobit peníze jakoby z ničeho, z megawatthodin spálené elektřiny. Jsou také výsledkem pozoruhodných nápadů otců zakladatelů bitcoinu. A hodně lidí na světě si láme hlavu, jak je využít i jinak. Asi nejskloňovanější je takzvaný blockchain, tajemná účetní kniha, která udržuje kryptoměny při životě.

Stroj na důvěru

Všechno začalo v lednu 2009, kdy muž, či spíše několik anonymních počítačových nadšenců vystupujících pod pseudonymem Satoshi Nakamoto spustilo transakce s bitcoinem.

Prvním, kdo digitální mince vytvořené podle idejí kyberpunkové komunity vyměnil za reálné zboží, byl o rok později mladý floridský programátor Laszlo Hanyecz; dal si inzerát, že koupí dvě pizzy za deset tisíc bitcoinů – a krabice s obědem skutečně dorazily. Dárce, další z bitcoinových nerdů, který mu je poslal, za ně tenkrát zaplatil 25 dolarů; na vrcholu loňské bitcoinové horečky by přitom stejnou částku v bitcoinech vyvážilo 100 milionů dolarů.

Bitcoin přitom vlastně neexistuje. Kdo jej nakupuje, nezískává žádný datový soubor, který by jednotku virtuální měny reprezentoval. Převod na účet není víc než záznam v účetní knize. Jinými slovy: bitcoin je ničím, účetní kniha vším. Je vedena od prvního převodu nové měny mezi dvěma účty až do současnosti, kdy si ji lze představit jako papírovou bichli o 100 milionů stránek. A její neprůstřelnost – tedy to, že ji není možné zfalšovat a připsat si bitcoiny neoprávněně – zajišťuje právě blockchain. Mechanismus, jejž The Economist nazval "strojem na důvěru" a který dosud nikdy významně nezklamal.Na rozdíl od předchozích pokusů zavést virtuální měnu, které zkrachovaly nebo je kvůli nelegálnímu "tisku peněz" ukončila FBI, se bitcoin ujal. Jeho popularitu zvýšila aféra kolem serveru WikiLeaks, jejž Spojené státy v roce 2010 odstřihly od účtů v bankách i dalších možností financování. WikiLeaks si dal na stránky bitcoinovou adresu a fungoval dál.