PENÍZE podle Leoše Rouska: Čínské firmy Tomorrow Holdings, Anbang, Dalian Wanda Group a HNA mají s CEFC jedno společné, Peking je trestá za dluhy

Sledování sporu mezi domácí finanční společností J&T a čínským koncernem CEFC může svádět k dojmu, že Česko zažívá ve světě ojedinělou hru o budoucnost investic ze říše středu na západě. Pravda, jak už to bývá, je však barvitější a Česko není pupkem světa, ačkoliv by si to v případě čínských peněz přál nejen prezident Miloš Zeman či bývalý politik Jaroslav Tvrdík.

Patálie, které v Praze zažívá místní pobočka velkého čínského konglomerátu CEFC China Energy, jsou ukázkou toho, jak čínská komunistická strana uplatňuje svou moc nad osudy čínských miliardářů. Zejména těch, kteří zapomněli, kde je v hierarchii stranou a státem řízené ekonomiky jejich místo. A těch, jejichž zahraniční investice mohou absolutní svrchovanost pekingského režimu nad životy a majetky více než miliardy občanů Číny ohrozit nebo se tak již děje.

Podle některých čínských médií, včetně anglicky psaného hongkongského deníku South China Morning Post (SCMP), vláda v Pekingu přitahuje opratě, na kterých drží čínské miliardáře. Důvodem jsou její obavy z toho, že míra zadlužení některých velkých čínských soukromých firem může narušit stabilitu bankovního systému v zemi.

Kromě CEFC mají čínští státní úředníci na mušce také finanční a bankovní koncern Tomorrow Holdings magnáta Siao Ťien-chua. Vládní úřady jeho společnost přinutily rozprodat majetky v souhrnné hodnotě přesahující 500 miliard korun a umořit tak část dluhů. Podobně se stát zachoval i v případě realitní a investiční společnosti Dalian Wanda Group a developerského konglomerátu HNA, který je aktivní také v leteckém byznysu. Posledně jmenovaná společnost v dubnu v rámci nucených prodejů snížila svůj podíl v německé bance Deutsche Bank na 7,9 procenta z původních deseti procent akcií, které překvapivě rychle nakoupila před necelým rokem.

Vykoupení se z vlastních dluhů s cílem zachránit alespoň část byznysu je ale stále mírnějším trestem než osud, který potkal čínskou pojišťovnu Anbang Insurance Group a její vedení. Státní úředníci nad Anbang převzali plnou kontrolu a dnes už bývalý předseda jejího představenstva Wu Siao-chuej čelí obvinění z úvěrových podvodů, za které mu hrozí až doživotní trest vězení.

Zloba čínské strany a vlády, které kvůli dluhům čelí CEFC, je však o něco mírnější. Tým vyšetřovatelů pod vedením Wu Čchinga, zástupce primátora Šanghaje a bývalého ředitele tamní burzy, má podle deníku SCMP zjistit, jak velkou hrozbou je toto zadlužení pro čínský finanční sektor. Provinění CEFC nemusí být ovšem tak velké, protože se na rozdíl od pojišťovny Anbang netýká milionů drobných investorů. To je podle hongkongského deníku důvod, proč není zakladatel CEFC Jie Ťien-ming vyšetřován ani zadržován, jak některá média dříve uváděla. Stále ale není jasné, jestli Jie Ťien-ming má nad CEFC stále kontrolu, vstupuje-li do ní státní investiční korporace Citic.

Otázkou ale je, jak hluboko v minulosti zakladatele CEFC budou úředníci pátrat. Jak Jie Ťien-ming ke svému miliardovému štěstí přišel, je totiž stále nejasné. Od svého vzniku v roce 2002 se CEFC zaměřovala hlavně na obchody s ropou v Kazachstánu, Rusku, Abú Dhabí, Kataru, Čadu či Angole. Firma tak postupně vyrostla mezi velké hráče v čínském energetickém sektoru. Jie, který se s příchodem CEFC do Česka stal také poradcem prezidenta Zemana, měl nejspíš za cíl dorůst, ale nikoliv přerůst státní čínské energetické giganty Sinopec, PetroChina a CNOOC.

S jídlem ovšem roste chuť a potvrzením toho, že v ropném průmyslu dosáhla CEFC na samotný vrchol, měla být loni chystaná koupě čtrnáctiprocentního podílu v ruské státní ropné společnosti Rosněfť zhruba za 198 miliard korun. To se ale Jie Ťien-mingově firmě nezdařilo. Podíl v druhé nejcennější ruské společnosti po státním plynárenském kolosu Gazprom získal katarský státní investiční fond QIA. Příčinou nezdaru v Rusku je, že CEFC po letech růstu a expanze do jiných oborů, včetně nákupů prestižních nemovitostí v Praze, zkrátka došly peníze. V tom se ostatně osud CEFC neliší od Tomorrow Holdings, Dalian Wanda Group, HNA a Anbangu. Podle agentury Reuters, která v březnu citovala zdroje obeznámené s úvěry CEFC, platila čínská společnost roční úrok až 36 procent za krátkodobé půjčky, pomocí kterých se snažila vytlouct klín klínem a dostat se z finančních potíží.

Není tedy divu, že slovensko-české investiční skupině J&T došla minulý týden trpělivost s půjčkami v řádech miliard korun, které CEFC poskytla, a rozhodla se požadovat jejich okamžité splacení. Když k tomu nedošlo, tak J&T dosadila do vedení české pobočky CEFC své lidi a odvolala zástupce čínské strany, včetně Jaroslava Tvrdíka.

Oprávněnost obav pražských finančníků nepřímo tento týden potvrdila další zpráva o finančních problémech čínské společnosti. Šanghajská divize CEFC, jež měla koupit podíl v ruské Rosněfti, v pondělí přestala splácet své dluhy. CEFC Shanghai International Group se dostala do prodlení s platbou držitelům jejích dluhopisů v celkové hodnotě více než sedm miliard korun.

V něčem je ale Česko opravdu jedinečné. Místní finančníci umí se svými čínskými neplatiči vyjednávat mnohem důrazněji, než se to v případě Pekingu daří americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Podle deníku New York Times Trump zklamal v jednáních se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem o snížení obchodního přebytku, který Čína s USA má. Peking sice částečné ústupky slíbil, ale k většímu otevření čínského trhu pro dovoz zboží a služeb z USA se nezavázal. „Dohoda, které prezident docílil, ačkoliv je autorem knihy Umění vyjednávání, moc chytře nevypadá,“ napsal americký deník s odkazem na knihu Trump: The Art of The Deal, kterou dnešní šéf Bílého domu napsal společně s novinářem Tonym Schwartzem v roce 1987. Přestože se kniha před třemi lety dočkala nového vydání, prezident si vlastní moudré poučky staré jednatřicet let nejspíš už nepamatuje.

Tento text je součástí pravidelného newsletteru Peníze podle Leoše Rouska, k jehož bezplatnému e-mailovému odběru se můžete přihlásit níže nebo zde.