Na farmářské trhy už téměř nechodím. Stala se z nich matějská, říká jejich zakladatelka Hana Michopulu

Před devíti lety jezdila novinářka Hana Michopulu za malými zemědělci a přemlouvala je, aby přijeli své výpěstky prodat do města na trh. Nevěřili jí, že by o to lidé mohli mít zájem, ale z prvního farmářského trhu v pražských Klánovicích se stal hit a rychle se rozšířily i do dalších měst. Jenže skuteční farmáři z nich pomalu mizí a přibývá běžných prodejců, mnohdy s nekvalitními produkty.

Jak se podle vás změnily farmářské trhy od doby, kdy jste vy zakládala první?

Na trhy chodím jen výjimečně. Staly se z nich spíš street food festy, atmosféra mi připomíná matějskou a to nemám ráda. Pokud si chci nakoupit levné čerstvé zemědělské produkty na vaření, chodím jinam. Hala 22 v Holešovicích se jediná drží v kvalitní podobě. Zajímavé je, že fungovala už před revolucí a koncept si udržela.

Proč farmáři z trhů téměř zmizeli?

Předpokládám, že nájem se vyšplhal někam do úrovně, kterou nemohou akceptovat. Skladba ostatních trhovců by tomu napovídala.

Myslím, že provozování trhů je v této podobě zlatý důl - pro provozovatele i města. Původní myšlenka jim ale utekla.

Provozovatelé tvrdí, že farmáři na trhy jezdit nechtějí, protože jsou spíše hospodáři, a ne prodejci a je pro ně výhodnější pracovat na poli a pak zeleninu prodat velkoodběratelům...

Ano, to byl odjakživa jejich obvyklý postoj a problém. Na městu a provozovatelích je farmáře motivovat, udělat jim cestu do města, pomoci. To je práce organizátora. Pokud si na to někdo stěžuje, ať tuto práci nedělá. Když jsem organizovala trhy, nedělala jsem prakticky nic jiného. Často se tím dostanete do jejich rodin, hospodářství, radíte jim a vysvětlujete vkus městského zákazníka. Nosíte nápady na to, co by mohli pěstovat a nabízet. Úkolem je přesvědčit člověka z venkova, že mu obchod ve městě může přinést nějaký vlastní rozvoj i tam, kde bydlí. Není to snadné, ale jde to.