Na co cenovky? Hyperinflace dál sužuje Venezuelu, příští rok může dosáhnout podle Mezinárodního měnového fondu až 10 milionů procent

Letošní rok je pátým rokem v řadě, kdy je Venezuela zemí s nejvyšší mírou inflace na světě. Podle opozičních členů Kongresu vzrostly ceny spotřebního zboží za uplynulých 12 měsíců do konce října o neuvěřitelných 833 997 procent. Oficiální čísla nejsou k dispozici, venezuelská centrální banka je přestala zveřejňovat už před třemi lety. Země je tak na cestě dosáhnout inflace ve výši jednoho milionu procent, kterou pro letošní rok ve Venezuele předpovídá Mezinárodní měnový fond. V příštím roce by podle prognóz mohla dosáhnout deseti milionů procent. Země je už pět let v recesi, ekonomika od nástupu prezidenta Nicoláse Madura k moci v roce 2013 klesla více než o polovinu.

Prezident Maduro rozhodl o dalších ekonomických reformách, v rámci nichž například škrtl pět nul z bankovek kvůli pokračující hyperinflaci nebo zvýšil minimální mzdu o závratných 3000 procent na 1800 bolívarů, což však odpovídá asi jen dvaceti dolarům. Místo zlepšení však dochází k tomu, že firmy tvrdí zaměstnancům, ať raději zůstanou doma, protože si je nemohou za tyto peníze dovolit. Od roku 2013 Maduro už celkem 24krát zvýšil minimální mzdu v zemi. Ovšem ke zlepšení to nevede. Maduro z problémů viní zahraničí - především USA a jejich sankce proti jeho režimu, které podle něj vedou k umělému navyšování cen. Inflace by kvůli vyplácení bonusů státním zaměstnancům na konci roku mohla podle expertů ještě zrychlit.

Kafe za 2 500 000 bolívarů

Když v srpnu prezident Nicolás Maduro škrtl pět nul na bolívarských bankovkách, vrátilo se nakupování do "normálních" kolejí. Káva v restauraci už nestála 2 500 000 bolívarů, ale "jen" 25 bolívarů. Ovšem už necelé tři měsíce poté cena za kávu přesahuje 120 bolívarů. Před reformami na vrcholu inflace se cena kávy zdvojnásobovala přibližně každé dva týdny. Rekord v tomto ohledu drží poválečné Maďarsko, kde se ceny zdvojnásobily během pouhých patnácti hodin. Z celkem 58 zdokumentovaných případů hyperinflace ve světě je ta venezuelská podle ekonomů 23. nejhorší. O hyperinflaci se mluví, když výše měsíční inflace přesáhne padesát procent.

Hyperinflace, kterou jihoamerická země už několik měsíců v řadě zažívá, vede k tomu, že v některých restauracích se už neobtěžují na jídelních lístcích udávat ceny, cenovky pak úplně přestaly používat i některé další obchody. Zákazníci se prostě o aktuálních cenách informují rovnou u obsluhy. A navíc celá řada služeb i výrobků se prodává v amerických dolarech, aby se nemusely ceny neustále přepisovat.

Podle agentury Reuters jsou v zemi na denním pořádku výpadky elektřiny, stejně jako pokračující nedostatek jídla, léků, hygienických potřeb a dalšího zboží. Černý trh s pohonnými hmotami bují hlavně v příhraničních oblastech. Kvůli vládním zásahům je totiž ropa ve Venezuele extrémně levná. Ovšem od začátku listopadu se nedostatek benzinu rozšířil i do měst jako Valencia a Caracas. Produkce rafinerií klesla, problém je i se samotnými dodávkami z rafinérií na pumpy, což situaci ještě dále zhoršuje.

Klesající produkce ropy i příjmy obyvatel

Venezuela je existenčně závislá na příjmech z ropy, které tvoří přes 95 procent příjmů z exportu země a zajišťují přísun peněz pro režim prezidenta Nicoláse Madura. Produkce Venezuely však kvůli ekonomickým problémům a nepokojům za uplynulý rok klesla o 37 procent. Podle dat organizace OPEC Venezuela v loňském roce produkovala denně přes dva miliony barelů ropy, letos v září to už bylo jen 1,4 milionu barelů. Průměr za rok 2018 pak činí 1,53 milionu barelů denně, přičemž trend jde k milionu barelům za den, což by byla nejmenší produkce za uplynulých sedm dekád.

Rafinerie podle odborářů jedou na třetinu možné produkce, největší rafinerie Amuay denně dodá 70 tisíc barelů ropy, ačkoli má kapacitu na 645 barelů za den. Země proto reaguje i zvýšenými nákupy pohonných hmot ze zahraničí, státní firma PDVSA nakupuje až polovinu benzinu, kterou Venezuela potřebuje, ze zahraničí. Za prvních osm měsíců roku 2018 navýšila dovoz ropy z USA o 76 procent. K nedostatku na trhu přispívá i to, že přístavy v zemi jsou orientované spíše na vývoz než dovoz.

"Největší starostí je strach, že mi může dojít benzin," tvrdí Elena Bustamante, učitelka angličtiny z města Valencie. "Můj život se hodně změnil."

Míra sebevražd stoupá, v emigraci jsou miliony lidí

Podle odhadů OSN více než tři miliony Venezuelanů ze země již emigrovalo do sousedních zemí kvůli hladu a stále se horšící situaci, přičemž asi 2,4 milionu do okolních zemí v Latinské Americe a Karibiku. Venezuelu tak opustila asi desetina populace, většina z nich odešla podle OSN v posledních třech letech. Zatímco například v Chile žilo v roce 2015 asi 8000 obyvatel Venezuely, na konci loňského roku jich už bylo 119 tisíc, což je nárůst o téměř 1400 procent.

Zemi navíc trápí vysoká míra sebevražd, ke kterým neutěšená situace v zemi vede. Podle odhadů neziskové organizace The Venezuelan Violence Observatory činila míra sebevražd v jihoamerické zemi 19 lidí na sto tisíc obyvatel. To je téměř dvojnásobek oproti situaci ve světě podle dat Světové zdravotnické organizace. Podle doktorů za to může i nedostatek léků a antidepresiv a také samota a úzkost, kterým jsou lidé vystaveni.

Například v hornatém regionu Merida šlo loni o 190 lidí. Jedním z nich byl i 75letý Angel Isol Mendez, který provozoval obchod a vinárnu. Došlo mu v ní všechno zboží, trpěl nedostatkem inzulinu. Zastřelil se 23. srpna vlastní zbraní. "Nezbylo mu vůbec nic, co by mohl prodat, ani kousek sladkosti," říká jeho žena Sonia. "Cítil se v této situaci jako vězeň," dodává.