Farmář z Kutnohorska chová lamy i vzácné jeleny. Do zemědělské krajiny chce více stromů

Necelých pět kilometrů od Kutné Hory směrem na Prahu se nachází malá vesnice Miskovice s asi tisícovkou obyvatel. Na jejím okraji se pasou nejen ovce, ale také jeleni evropští. Na tom by ještě nebylo nic tak zvláštního, kdyby se mezi nimi nepohybovaly i divoké patagonské lamy guanako.

V chladném a větrném prosincovém počasí na nás už z dálky mává majitel rodinné farmy Radim Kotrba, oblečený jen ve sportovní mikině a starších džínech. Dlouhé vlasy sepnuté do culíku a boty od bahna mu propůjčují pravý farmářský vzhled.

Kromě chovu exotických zvířat Kotrba rovněž učí na České zemědělské univerzitě v Praze, konkrétně na fakultě tropického zemědělství. Jeho specializací je chov africké antilopy losí. Vedle toho je také jedním z předních odborníků na agrolesnictví v České republice.

Téměř vylovení sikové

V malé vesnici má Radim Kotrba přímo za svým domem oplocený asi hektar pozemku, kde mezi třešněmi společně pobíhají ovce, lamy i vzácní sikové vietnamští, jelenovitý druh, který se ve volné přírodě už nevyskytuje a pocházel z oblastí Kambodži, jižní Číny a Vietnamu. V Česku je chová jen několik málo zoologických zahrad a specializovaných chovatelů.

„Sikové jsou v přírodě téměř vylovení. V tropických zemích to často končí tak, že na rozšiřování pozemků doplácejí větší savci. Ty lze jednodušeji ulovit a je to časově méně náročné než je chovat. Jenže to je samozřejmě jen krátkozraké řešení,“ tvrdí Kotrba a pokračuje: „Vedou se úvahy nad tím, že by do budoucna mohla být zvolena cesta reintrodukce tohoto druhu. Jenže i v rámci ní jsou cennější druhy než právě sika vietnamský. Česká republika by v tomto ale mohla mít svoji roli. Některé živočišné druhy se nám podařilo vrátit do přírody a zachránit je tak, známým příkladem je návrat koně Převalského z pražské zoologické zahrady zpět do volné přírody," popisuje Kotrba.

Radim Kotrba si nejprve připravil plný koš jablek a pustil nás do ohrady. Když zvířata vycítila svačinu, ihned se začala sbíhat. První dorazili lamy a sikové a až v jejich mírném závěsu přiběhly ovce vřesové. Po sežrání celého koše jablek se jednou z hlavních atrakcí pro více než dvacet zvířat stává kolegův fotoaparát, který nakonec po mírném boji zůstane uchráněn. Nejvíce pozornosti na sebe strhávají lamy, které jsou také nejzvědavější.

„Lama je původem z oblasti od Peru až po Patagonii. Dokáže vydržet na jednom z nejsušších míst na světě, v poušti Atakama, ale přežije i ve vysokohorských podmínkách, kde může být v zimě až minus 35 stupňů Celsia. V zimě sežerou lamy téměř všechno a jsou nenáročné na chov," popisuje Kotrba. Lamy si nás pozorně prohlíží a krouží kolem nás, přičemž hlavně hledají, jestli máme ještě něco k jídlu.

Samička k chovu, samec na maso

Radim Kotrba začal s farmařením už jako malý, jelikož musel pomáhat rodičům při různých hospodářských pracích. Naučil se to jako dítě a k práci na farmě vede i své tři dcery, jež například sázejí nebo sklízejí.

„Důležité je, že si děti uvědomují roli přírody, stromů a vědí, že za každou potravinou a jídlem je kus práce," popisuje statkář. „Naše děti také chápou, že stejně jako k životu patří to, že chodíme a potkáváme lidi, tak k němu patří i smrt. Vědí, že někdy musíme označit mládě, které poté bude na maso. Berou to jako něco přirozeného a není jim to divné. Samička je určená k chovu a sameček na maso," vysvětluje Kotrba.

Během roku nemá Radim Kotrba potřebu kupovat téměř žádné další maso. Ročně má pro vlastní potřebu na maso asi čtyři ovce, dále tři jeleny a několik lam. Všechna zvířata, která chovají, mají prý velmi málo tuku, zejména toho zásobního, který je pro tělo nejméně zdravý. Ideální věk k porážce je podle něj rok a půl až dva roky, kdy ještě není příliš výrazné zvířecí aroma. „Například ovce vřesová není tolik do skopoviny, ale spíše chutná jako muflon," vysvětluje Kotrba.

Agrolesnictvím za lepší budoucností

Radim Kotrba se s rodinou chystá rozšířit svoji farmu a chovat ještě více zvířat. Zároveň se všichni zaměřují na pěstování různých plodin. Rodina se věnuje také pěstování bylinek. Sází i ovocné stromy jako jabloně a hrušně, ale také jahody nebo například levandule. Na dřevo zase sázejí vrby a duby. Celá farma je navíc zatravněná.

Díky vysoké biodiverzitě mají na farmě spoustu motýlů, ale také mnoho druhů žab včetně rosniček, ropuch či skokanů. Zároveň se do této oblasti začínají vracet dravci, zajíci či bažanti. „Chceme se zaměřovat na biodiverzitu, je to velmi důležité. Bylo to tak už historicky, kdy se normálně kombinovaly stromy se zemědělstvím. Na malých políčkách se pěstovalo a mezi nimi byla zeleň. Současné průmyslové zemědělství neprospívá krajině a je náročné pro přírodu a neudržitelné do budoucna," myslí si Kotrba.

Navrácení stromů na zemědělskou půdu, tedy agrolesnictví, je podle něj důležité. Dřeviny prý mohou pomoci udržet mírnější mikroklima, jelikož zmírňují proudění vzduchu a srážky zůstávají v daném prostředí, čímž pomáhají chránit půdu před vysušováním nebo odplavováním při přívalových deštích.

„Pokud nebudou v krajině stabilní prvky, jako jsou stromy nebo dříve například meze, tak se nám bude stávat stále častěji, že budeme mít podobně suchá léta jako letos. Vždy když bude v přírodě strom, tak k němu nateče voda a on ji vsákne. Když jsou bouřky, stromy zbrzdí a zadrží značnou část vody, navíc to funguje jako jedna plně funkční klimatizační jednotka. Snažíme se uzavřít takový životní kruh, kdy zvířata dávají živiny stromům a rostlinám a poté sežerou seno. Naše zemědělství v současnosti funguje tak, že do něj dáváte energii a výtěžek z něj je stále menší a menší," vysvětluje Radim Kotrba.

Špatně nastavené dotace

Po prohlídce hospodářství nás zve majitel farmy k sobě domů a u velkého dřevěného stolu hovoříme o dotacích, které statkář Kotrba považuje za špatně nastavené.

„Já dotace nevyužívám a ani momentálně nechci. Problém u nich je, že slouží primárně pro produkci. Ovšem měly by být podporou za určité servisní role v přírodě. Zemědělec se o krajinu stará a udržuje ji. Letos například se vyplácely kompenzace za sucho. Ty se dávaly všem, kteří byli v určité oblasti zasaženi. Ale dostali je i ti, kteří tomu suchu napomáhají. Bylo by potřeba základní dotace svázat s podmínkami, aby zemědělci museli udělat něco navíc pro své okolí a krajinu," popisuje Radim Kotrba.

Dotace jsou každopádně podle něj nutné, jelikož je Evropa potřebuje, aby si udržela konkurenceschopnost. Zaměřit by se ale měly do mimoprodukčních služeb, například do rozvoje ekosystému a dalších. Pomoci by mohlo zároveň i zastropování velikosti farem pro získání dotací, aby jejich přerozdělování bylo spravedlivější.

Zlepšit české zemědělství a podmínky v krajině by mohla podle Radima Kotrby větší podpora menších farmářů a zemědělců. „V současné době většina dotací připadne velkých zemědělcům. Přitom právě ti menší vytváří život na vesnicích a starají se i o chod menších obcí."