TOP mileniálky Česka: V 27 letech manažerkou OSN nebo úspěšnou kuchařkou, která sbírá recepty po celém světě

Těžko na ně pasují kolonky. Na sociálních sítích je sledují desítky tisíc uživatelů. Přitom nepropagují konzumní styl života, módní značky nebo bytové doplňky. 

Naopak: jdou proti proudu, přináší svěží myšlenky a ukazují, že dnešní svět nemá hranice. Magazín TOP ženy Česka vybral čtyři úspěšné ženy generace Y, které se rozhodly splnit si sny a přitom motivují ostatní. Čtou knihy, cestují nebo se rozhodly pomáhat mimo virtuální realitu.

Kamila Rundusová: Po střední škole odjela na Nový Zéland, recepty sbírá po celém světě

Kamila Rundusová měla už jako malá netradiční chutě. Zatímco většina dětí by nepozřela olivy nebo dršťky, ona je se zálibou jedla. "Chodila jsem i na zabijačky, nevadilo mi míchat kotle s krví, dneska bych s tím už měla větší problém," směje se mladá kuchařka, kterou většina lidí zná pod přezdívkou Kamu.

Jiná je dodnes. Pozornost na sebe strhává nejen díky barevnému tetování, ale hlavně energií, odvahou říkat vlastní názor a zápalem do vaření. Ve svých osmadvaceti letech je nejznámější českou kuchařkou, má za sebou dva dokumentární cykly – Kamu ve Vietnamu a Kamu v Mexiku, které vysílala Česká televize. Nedávno vydala svou druhou knihu a na sociálních sítích ji sleduje přes 130 tisíc lidí. Kamu se pro ně stala inspirací v tom, že vařit na vysoké úrovni nemusí jenom muž v rondonu.

"Kuchařina je u nás hlavně pro chlapy, ženské jsou spojené s tím, že škrábají brambory, já mám pořádnou kliku," přiznává. Vedle dávky štěstí si úspěch zasloužila tvrdou dřinou a odvahou.

"Do dvaceti jsem byla jiný člověk, dost negativní, neměla jsem lehké dětství," konstatuje. Bylo jí čtrnáct, když se rodiče rozvedli a ona zůstala s mámou a sedmiletým sourozencem. A zatímco matka živila sebe a děti, Kamu se starala o domácnost a malého bratra.

Vzpomíná, že se v pubertě snažila na okolí působit drsně – tehdy znala jenom svět ohromného pražského sídliště Jižní Město, křičící rodiče a večírky. Vše se změnilo ve dvaceti, kdy se rozhodla nenastoupit na pražskou VŠE a místo toho koupila letenky na Nový Zéland. "Tam jsem viděla, že kuchařina je vážená práce a dobře placené povolání, hodně mi to tehdy zvedlo sebevědomí," vypráví Kamu.

Několik let strávila vařením a cestováním po jihovýchodní Asii. Zadarmo například pracovala pro jednu vietnamskou rodinu, kde zažila, že vaření není jen o naleštěných hrncích. "V nejlepší místní restauraci se vařilo na zemi, jedna babička třeba takto tloukla bylinky, dělali tam úžasné jídlo," vzpomíná Kamu.

V zahraničí tehdy nejen vydělávala peníze a sbírala zážitky, ale také recepty. Často to byl takový směnný obchod – recept za recept. Místní ji naučili nějaký tradiční pokrm a ona jim na oplátku vařila guláš s knedlíky nebo smažila koblihy. Speciálně si váží receptu na zálivku do salátu, kterou jí při odchodu z jedné novozélandské restaurace věnoval šéfkuchař. Recept je starý přes šedesát let a ona ho dostala ručně napsaný na kusu papíru.

"Nemám problém mluvit s lidmi, projevila jsem zájem o kulturu, a navíc žiju otevřeným způsobem," vysvětluje, proč jí začaly recepty samy přicházet. Zároveň však přiznává, že někdy je volnomyšlenkářská až příliš. "Na Fidži mi zastavilo auto plné černochů a řekli, ať s nimi jedu na farmu. A já jela. Lidi by normálně nejeli, ale já v tom vidím vzrušení, byly z toho dva skvělé dny," vypráví s nadšením. 

Top Mileniálky Česka

Ne vždy měla její odvaha dobrý konec – několikrát ji přepadli, a ve Vietnamu dokonce skončila zmlácená v nemocnici. "Ale to se může stát, když člověk cestuje sám, dnes už umím lidi lépe odhadnout," krčí rameny. Kamu vařila a ochutnala velkou spoustu jídel – od krysy ve Vietnamu přes kachní embrya až po salsu ze cvrčků v Mexiku.

Po dvou letech psaní knih se i s přítelem, který jí pomáhá s manažerskými věcmi nebo produkcí, rozhodli opět začít cestovat. Začínají na Novém Zélandu, poté míří na Fidži a do Chile. Zpáteční letenku koupenou nemají. Kamu přiznává, že tohle bude asi poslední velká cesta, než založí rodinu. Během putování chce také přemýšlet nad tím, jak využít své síly na sociálních sítích a například vzdělávat děti ve vaření. 

Kristýna Dolejšová: Krása není jen o vzhledu, zaměřme se na reálný život

Přibližně před dvěma roky na českém internetu vznikl projekt, který naboural diktát dokonalosti a ženám začal vracet sebevědomí. Blog Zanormalniholky a stejně tak instagramový účet se snaží ukazovat na pokřivenost virtuálního světa, kde fotky dívky i chlapci retušují, filtrují a dál různě upravují. Tím však kolonky projektu zdaleka nekončí – zaměřuje se na kyberšikanu, bezpečnost na internetu nebo sebelásku. Jak sám říká jeho název, snaží se připomínat, co je normální.

"Instagram nás nutí se přetvařovat, dělat se lepší, mnoho lidí na něm tráví plno času, internet začíná převažovat nad reálným světem," říká autorka myšlenky Kristýna Dolejšová. Osmadvacetiletá žena vzpomíná, že blog založila jako reakci na to, jak sama žila.

"Nevážila jsem si sama sebe, začala jsem psát o tom, jak internet ovlivňuje naše vztahy nebo pohled na ženskou krásu," vypráví. Příspěvky Kristýny Dolejšové si velmi rychle nalezly čtenářky i čtenáře po celém Česku. Každý článek přečte okolo patnácti tisíc lidí, na Instagramu ji sleduje téměř sto tisíc uživatelů.

Rodačka z Aše se po střední škole nevydala cestou jako většina jejích spolužáků. Místo vysoké školy si zabalila pár věcí a odjela pracovat do Austrálie. U protinožců strávila pět let, během nichž se vypracovala na různé manažerské posty. Po návratu do Česka si začala více než kdy dřív uvědomovat, jak fotky z Instagramu ovlivňují pohled na krásu.