Peníze Leoše Rouska: Jak jsem místo akcií zlatnictví Pandora kupoval jejich šperky, následně na burze vydělal a pak o zisky přišel

Každý muž ví, že nejlepší dárek pro ženu k narození dítěte je šperk. Stejně jsem se v roce 2009 zachoval i já. A Vánoce 2010 jsem se rozhodl pojmout v podobném duchu. Už od listopadu jsem hledal další zajímavý šperk pro manželku, který by byl opět spojený s příchodem našeho syna na svět a s jeho už druhými vánočními svátky.

V úmyslu jsem měl najít náhrdelník, který by zajímavě a jinak, než bývá u těchto typů šperků zvykem, znázornil jméno dítěte. Chodil jsem po šperkařstvích, ale bylo to marné. Nic se mi nelíbilo. Asi týden před Štědrým dnem jsem s naprosto nulovým očekáváním, jak to v podobných situacích bývá, zašel do jednoho zlatnictví v centru Prahy, ve kterém jsem do té doby nebyl. Už ve dveřích jsem spustil nacvičené věty o tom, co hledám. Z mého tónu muselo být zřetelné, že i v tomto případě je mi jasné, že odejdu s nepořízenou. Prodavačka mě přerušila v polovině druhé věty slovy: "Je mi to jasné. Vy chcete Pandoru." Nechápal jsem, jak moje hledání toho pravého šperku může mít něco společného s bájnou Pandořinou skříňkou. Prodavačku můj zmatený výraz ve tváři ale z míry nevyvedl: "Pandora je dánské šperkařství, které dělá takové skvělé skládačky. Některé z nich mají podobu písmen v moderním fontu, ze kterých můžete složit jméno. Myslím, že by se vám to mohlo líbit."

Od té doby jsem v Pandoře, která mezitím v Česku postavila síť vlastních prodejen, utratil už pěknou sumu. S tím, jak stoupala popularita šperků Pandory u mé ženy a dalších žen v celé rodině, rostl i můj zájem o akcie, které toto šperkařství uvedlo v říjnu 2010 na kodaňskou burzu. Jako investor jsem ale dlouho váhal. Tržní hodnota Pandory klesala a moje idea získat na růstu ceny těchto akcií zpět alespoň část peněz, které z rodinného rozpočtu odešly na nákupy Pandořiných šperků, by se tak nemohla naplnit. V červenci 2011 jsem ovšem začal sám sebe přesvědčovat, že hlouběji už tržní hodnota firmy klesnout nemůže. Pak ale přišel 2. srpen 2011, kdy Pandora oznámila, že se jí nepodaří splnit plán růstu tržeb proti roku 2010 o zhruba 30 procent. V lepším případě měly celkové prodeje zůstat na stejné úrovni jako o rok dříve. Za jeden jediný den se cena akcií Pandory propadla o dvě třetiny ze 147 na 51 dánských korun. Jako investor jsem byl zdrcen, i když jsem žádné peníze na burze v tomto případě neprodělal. Za své vzala ale vidina kompenzace útrat za šperky prostřednictvím burzovních obchodů. Alespoň dočasně.

Karta se přece jednou obrátit musí, říkal jsem si. Na začátku roku 2012 se zdálo, že se tak opravdu děje. Ve mně ale dál hlodaly pochybnosti. V létě 2012 to vypadalo, že je má obezřetnost nadále na místě. Akcie Pandory se opět dočasně propadly na úrovně okolo 50 dánských korun. Odvážlivci, kteří akcie nakoupili na jejich dně za necelých 35 dánských korun v říjnu 2011 (rok po vstupu Pandory na burzu), se ale i tak mohli radovat. Já nicméně mezi nimi nebyl. Opravdový zlom pak přišel před Vánoci 2012, kdy akcie Pandory prorazily metu 100 dánských korun za kus. Já jsem ale v té době začal být skeptický vůči celému obchodnímu modelu této firmy. Ten byl, a stále do jisté míry je, založený na vytváření několika nových kolekcí ročně prostřídaných výprodeji těch starších, na které se stojí dlouhé fronty. Podle mě Pandora ztrácela jako prodejce pocitu jedinečnosti v podobě výjimečného šperku lesk. Alespoň já jako klient jsem to tak vnímal. Jako investor jsem se ale nemohl mýlit více. Podcenil jsem globální rozjezd, do kterého se Pandora v té době pustila opravdu ve velkém.

Před Vánoci 2013 jsem svou chybu uznal a akcie Pandory nakoupil, když se obchodovaly už za 280 dánských korun. Do Pandory jsem vložil necelých 50 tisíc českých korun. V létě následujícího roku jsem ale začal mít opět strach, že by mohlo přijít podobné varování ohledně celoročních tržeb, kterým firma v létě 2011 srazila svou tržní hodnotu o téměř 70 procent během jediného dne. Akcie Pandory jsem prodal s výnosem takřka 50 procent před zdaněním. O několik týdnů později jsme vyrazili na plánovanou rodinnou dovolenou k moři. Během ní jsem se proti svým zvyklostem nechoval jako skrblík. Ženě ani synovi jsem neodepřel nic, co si přáli. Oba měli radost, i když manželce bylo mé jednání podezřelé. Pochlubil jsem se se svým burzovním úspěchem. Nákup akcií jsem před ní netajil, ale o prodeji jsem ji ve shonu před dovolenou nestačil nic říct. I ona sdílela mé pochybnosti o lesku Pandory a potvrdila tím správnost načasování prodeje akcií. V té chvíli jsem začal dovolenou opravdu užívat. Po pár dnech jsem ale udělal chybu. Zkontroloval jsem, co se děje s akciemi Pandory. Jejich cena dál rostla a byla už zhruba sedm procent nad úrovněmi, za které jsem je o měsíc dříve prodal. Že jsem prodal moc brzo, potvrzovaly také komentáře některých analytiků, kteří firmě předpovídali rekordní celoroční výsledky. V následujících téměř dvou letech tržní hodnota firmy s mírnými výkyvy dál rostla. Na svou dosud historicky nejvyšší hodnotu 999,5 dánské koruny za kus se akcie Pandory dostaly dvakrát na přelomu května a června 2016.

Data: Reuters; Grafiky: Denis Chripák  - HN