Nadšenci v Chříči obnovili historický pivovar. Zaměstnávají v něm handicapované a ve vesnici založili i školu

V kotli pod měděnou varnou praská dřevo, kolem se povalují pytle se sladem a na stěně visí velký dřevěný kříž. V Pivovaru Chříč s tradicí sahající do roku 1567 vaří pivo postaru. Dnes již málo využívaný dřevní otop zvolili i kvůli tomu, že vytváří pracovní místa navíc. Pivovar obnovený v roce 2015 funguje jako chráněná dílna a zaměstnává lidi s mentálním i fyzickým handicapem. Stojí za ním skupina přátel, kteří se soustřeďují kolem sdružení Propolis a kteří v Chříči založili také malotřídní Základní školu Pivoňka.

"Většina z nás je původem z Prahy. V minulosti jsme pracovali v různých neziskových organizacích, a tak nás napadlo založit si sociální podnik. Hledali jsme vhodné místo, až jsme na Plzeňsku narazili na barokní objekt bývalého pivovaru v Chříči, který nás okamžitě nadchl," vypráví správce pivovaru Petr Jakubíček. S přáteli se snažili vymyslet podnikatelský záměr, který by mohli skloubit s chráněnou dílnou. Finanční manažer ale postupně všechny nápady smetl ze stolu. Až je napadlo, že by mohli navázat na zdejší tradici vaření piva.

Nejstarší zmínka o chříčském pivovaru pochází z roku 1567. Patřil místnímu panství, v 18. století přešel do rukou Ústavu šlechtičen u svatého Anděla v Praze a na začátku 20. století jej koupila rodina Konopáskových. Později objekt zabralo JZD, které v roce 1949 ukončilo výrobu piva a budovy používalo jako sklady. Po sametové revoluci získala pivovar rodina Konopáskových zpět. Objekt ale byl ve velmi špatném stavu a v silách rodiny nebylo jej udržovat. A tak se rozhodla ho prodat.

Když jej sdružení v roce 2009 odkoupilo, začalo zchátralé budovy svépomocí opravovat. Část nákladů na rekonstrukci a vybavení pokryla dotace 5,5 milionu korun z Evropské unie a zbytek úvěr v podobné výši od České spořitelny z programu pro sociální podniky. Později pivovar získal ještě další evropskou dotaci ve výši čtyř milionu korun na rozšíření výroby a nabídky produktů.

Vaření piva tady nakonec obnovili v roce 2015. "Původně jsme chtěli zaměstnávat jen lidi s mentálním postižením, ale ukázalo se, že práci v okolí shání i řada lidí s fyzickým handicapem. Začali jsme je tedy nabírat také a dnes se skvěle doplňují. Například na závoz piva máme dva řidiče s tělesným postižením, kteří neuzvednou sud, ale mohou řídit. A s nimi jezdí jeden nebo dva kluci z ústavu pro mentálně handicapované, kteří mají na tahání sudů spoustu síly, ale papíry na auto by nikdy nedostali," popisuje Jakubíček.

Pivovar Chříč

Dalších 10
fotografií

V současnosti v pivovaru pracuje 27 lidí s handicapem, většina z nich na zkrácený úvazek. "Náš obchodní model na tom ale nestavíme. Lidé nebudou pít pivo jen proto, že je z chráněné dílny. Nicméně pomáhá nám to budovat si lepší vztah s odběrateli. Je to velmi konkurenční prostředí, kde se pivovary neustále předhánějí v nabídkách a hospody často mění dodavatele. Naši odběratelé jsou ale poměrně stálí, protože náš příběh posiluje jejich vazbu k nám," líčí správce pivovaru.

Většina piva z Chříče putuje právě do restaurací a kaváren. Lahvové pivo tvoří jen 17 procent produkce. Vloni tady uvařili 1300 hektolitrů piva. "Zájem odběratelů zdaleka převyšoval naše výrobní kapacity, a tak jsme díky dotaci z Evropské unie v loňském roce zdvojnásobili možnosti produkce a rozšířili sortiment," uvádí Jakubíček. Vlajkovou lodí je jedenáctistupňový ležák Pazdrát, který doplňují různé sezonní speciály a svrchně kvašená piva. 

Pivoňka od slova pivo

V areálu je také hospoda, která zároveň slouží jako školní jídelna pro nedalekou základní školu. Tu před dvěma lety otevřelo právě sdružení Propolis, které stojí i za Pivovarem Chříč. Od roku 2007 totiž ve vesnici žádná škola nebyla. "Začaly nám dorůstat děti, a tak jsme přemýšleli, kam je pošleme do školy. Nabídka v okolí nám ale nevyhovovala. Navíc spolu s pivovarem sem začali přicházet i další ‘kolonisté‘ z Prahy a Plzeňska, kteří řešili podobný problém," líčí Jakubíček, zatímco nás vede k nízké budově školy, nad kterou vlaje tibetská vlajka.

Nápis na areálu hlásá Základní škola Pivoňka, což je jméno vtipně odvozené od činnosti pivovaru. Malotřídku vede Jakubíčkova žena Jana. Ve výuce škola využívá mimo jiné principy pedagogiky Montessori, projektovou výuku či matematiku profesora Hejného. V současnosti má jednu třídu, do které chodí 19 dětí z okruhu 30 kilometrů od Chříče. Od září otevře novou třídu a přijme dalších zhruba 11 dětí. Školné je přitom variabilní podle finanční situace rodiny.

Sama se ale škola neufinancuje, a tak na její provoz přispívá i pivovar. Ten měl loni obrat 9,5 milionu korun a zisk 350 tisíc korun. Z těchto peněz podporuje i další neziskové aktivity jako různé kulturní akce a festivaly, které pořádá. Snaží se obnovit tradiční svátky jako masopust či pouť a organizuje i tábory pro děti. Postupně tak naplňuje svůj záměr stát se místním společenským centrem.

Příběh o unikátním komunitním projektu přitom budí zájem nejen v Česku, ale i ve světě. O chříčském pivovaru psal britský deník Guardian i německé noviny Süddeutsche Zeitung. Pivovarský tým ale nechce usnout na vavřínech a plánuje další projekty. Zvažuje třeba otevření podniku na výrobu jablečného cideru. "Loni jsme udělali zkušební várku a mělo to obrovský úspěch. A rádi bychom zavedli i výrobu nealkoholických sladových limonád," uzavírá správce.

Ekonom

Vláda plánuje sociální podniky, chce jim dát zakázky a zvýhodněné úvěry

7. 3. 2019 ▪ 5 min. čtení