Český trh s uměním je malý, není tu mnoho sběratelů s vizí, investuje se opatrně, především do prověřených děl z období moderny, obecně převládá zájem o obrazy. Podobnými slovy by se daly shrnout kritické hlasy na tuzemské scéně, byť se situace v oblasti mecenášství, sběratelství a investic do umění zlepšuje. Oproti předním byznysům s uměním na Západě, ve Spojených státech i rozvíjejícím se trhům na Dálném východě se tuzemské zvyky a podmínky nepochybně liší. Jaká jsou tedy místní specifika, jaké jsou výhody investic do umění a na co si dát pozor?
Je investice do umění riskantní?
„V porovnání s jinými je investice do umění jistě v mnohém velmi specifická, protože se vždy týká konkrétního předmětu, u něhož si investor musí zkontrolovat řadu atributů, zejména pak provenienci, autenticitu, kvalitu a celkový stav daného předmětu,“ říká Matyáš Kodl z Galerie Kodl, která se na trhu pohybuje více než 100 let.
Zároveň však dodává, že vývoj ve světě umění nezávisí na změnách na akciovém trhu. „Zejména v zahraničí je tedy umění vnímáno jako investiční ochrana proti burzovním výkyvům a též v naší historii se umění ukázalo jako skvělý uchovatel hodnoty během krize započaté v roce 2008,“ dodává.
Také Anna Pulkertová z J&T Banky podotýká, že byť s sebou investice do umění určitá rizika nese, stejně jako u jiných investic platí, že záleží, do kterého segmentu se sběratel pustí, nakolik se v dané oblasti vyzná či jaké poradce pro svou investiční strategii zvolí. „Situace související s koronavirovou krizí však znovu potvrdila, že trh s uměním dokáže přečkat i náročná období a jeho volatilita (míra kolísání hodnoty aktiva nebo jeho výnosové míry – pozn. red.) zejména u prověřených autorů a jejich mistrovských děl není tak velká,“ vysvětluje.
Je nebezpečné řídit se emocemi?
Někdy se vklad peněz do umění přímo označuje jako emoční investice. Na rozdíl od investování třeba do akcií lze jen těžko odhlédnout od faktu, že si sběratel nepořizuje jen položku v investičním portfoliu, ale prostě a jednoduše i hezký předmět. Matyáš Kodl přímo doporučuje nepřistupovat k nákupu čistě pragmaticky.
„I při investiční koupi je lepší, když se dílo investorovi líbí. Začínajícím investorům i sběratelům radíme v podstatě to samé – projít si nejdřív několik výstav a říct si, který styl, téma nebo médium se jim líbí,“ říká. „My jsme potom u nás v galerii schopni doporučit, na které autory, období či konkrétní díla se zaměřit.“ Připodobňuje to k realitnímu byznysu. Při koupi nemovitosti je také třeba vědět, zda chcete pořídit srub v lese, nebo vilu u moře. Až potom se spojíte s odborníky z oboru.
„Znám jen velmi málo investorů, kteří by k umění přistupovali pouze s ohledem na budoucí zhodnocení,“ poznamenává Anna Pulkertová. Naopak znásobení vložené sumy je pro mnohé jen „jakousi třešničkou na pomyslném dortu velmi osobního a hlubokého zájmu o svět umění“.
Ti nejúspěšnější investoři pak spojují pragmatičnost s emočním vkladem. S nákupem a cenou si nechají poradit od odborníků, ale zároveň si díla vybírají i podle svého vkusu. „Takový přístup jim umožňuje realizovat objektivně dobré nákupy děl, které tvoří atraktivní celek. Nejúspěšnější jsou ti, kteří do nákupu umění dávají nadšení, srdce a sběratelskou vášeň,“ říká Matyáš Kodl.
Vyplatí se investovat do mladých autorů?
Čeští sběratelé jsou konzervativnější než třeba ti západní. Byť je investice do současného umění nejrizikovější, ve světě se nejvíce peněz točí právě v něm. Je to risk, ale cena tu může stoupnout zdaleka nejvíce. „V Česku je tomu přece jen jinak, a i když se současné umění těší vzrůstajícímu zájmu, stále je cenově všeobecně spíše níže než jiné kategorie,“ hodnotí rozdíly Kodl. A dodává, že i tady už existuje řada mladých umělců, jejichž díla za poslední roky zmnohonásobila svou hodnotu.
Nižší cenové relace tak mohou být lákadlem pro začínající sběratele. A ti zároveň už mají dost vodítek, jak riziko minimalizovat. Již u mladých výtvarníků se dají vysledovat určité signály, podle nichž lze usuzovat, že se začínající umělec či umělkyně v budoucnu dostane mezi špičku.
„Důležitými aspekty zde jsou například, v jakých uměleckých institucích umělec vystavuje, zda se jedná o sólové či skupinové výstavy, zda jeho dílo rezonuje i v zahraničí, jestli má svého galeristu, který jej zastupuje,“ říká Valérie Dvořáková z J&T Banky. „Nese to v sobě i určitý prvek skautství, člověk investuje do potenciálu, který v mladém umělci či umělkyni vidí.“
Jak se mění trendy?
Donedávna se aukční rekordy odehrávaly pouze v oblasti moderny, pozvolna se přesouvají také do sféry děl z poválečného období či ze 70. a 80. let minulého století. I vzhledem k tomu, že nabídka nejkvalitnějších modernistických děl se tenčí a tenčí. „Pokud jste tedy před pár lety vsadili například na Mikuláše Medka, mohli jste si velmi záhy gratulovat, protože se ceny za jeho díla vyšplhaly do závratných výšin,“ vysvětluje Anna Pulkertová. Podobně roste také zájem o fotografii, která ještě před dvěma dekádami nehrála na trhu velkou roli.
Představují riziko falzifikáty?
Co se týče žádaných oblastí umění od 19. století do poloviny 20. století, pak je falzum opravdu reálnou hrozbou a pravost díla si je potřeba při nákupu dobře ověřit. „Obecně příliš nedoporučujeme podlehnout různým nabídkám velmi výhodných koupí z pochybných serverů či neprověřených galerií. U těchto děl je vždy vhodné promluvit si o plánované koupi s odborníky, zaměřit se na provenienci daného díla a na odborný posudek,“ radí Valérie Dvořáková. Na tuzemském trhu příliš nehrozí padělky současného českého umění, byť u mezinárodních hvězd umělecké scény už může být riziko větší.
Také Matyáš Kodl upozorňuje, že nákup falza je největším nebezpečím při investici do umění. Hlavně u menších galerií či privátních obchodníků je jen malá šance získat částku zpět. „Jeden z nejlepších způsobů, jak se vyvarovat nákupů falzifikátů, je být obzvlášť obezřetný v případě příliš výhodných nabídek,“ tvrdí.
Je třeba se bát jiných médií než obrazů?
Zahraniční sběratelé jsou odvážnější, přestávají se bát investic do videoartu a dalších modernějších uměleckých forem. Investičně je to s nimi složitější, videoart, umění nových médií či internetové umění nejčastěji nakupují různé instituce jako důležitý záznam historie. Na sekundárním trhu, kde se obchoduje s díly, která už jsou v oběhu, a který často stojí za zajímavým zhodnocením těchto děl, zmíněná média zatím výraznou roli nehrají.
„Uvidíme ale, jaký posun přinesou ‚nifties‘ a s nimi související změna paradigmatu, jak investovat do uměleckých děl,“ poznamenává Valérie Dvořáková o předmětech označovaných jako NFT, v překladu nezastupitelné tokeny. Tato digitální aktiva, jakási virtuální obdoba sběratelských předmětů, jsou úzce spojena s kryptoměnami a podobně jako ony mohou na trhu způsobit pořádné vlny.
Prozatím je však stále v tuzemsku i ve světě základní investiční a sběratelskou komoditou obraz, který je na trhu nejvíce likvidní. „Obrazy a zejména olejomalby na plátně jsou jakousi královskou disciplínou výtvarného umění,“ je přesvědčen Matyáš Kodl. Dá se u nich nejsnáze určit pravost a jsou jakousi finální podobou díla, na rozdíl od kreseb či grafik, které mnohdy slouží jako přípravné práce či skici.
Jak moc investovat do umění?
Doporučená hodnota investic do umění se pohybuje mezi čtyřmi a osmi procenty investičního portfolia. „U vrchní hranice se pohybují zejména lidé, kteří mají s uměním dlouhodobě co do činění, a tak se dokážou dostat k velmi zajímavým nabídkám,“ podotýká Anna Pulkertová. Pro diverzifikaci rizik je rovněž vhodné vybírat díla tak, aby pokrývala různá období a směry, čímž se zmenšují dopady cenových výkyvů na trhu s uměním.
