Bez zvyšování úroků to nepůjde ani za mořem. „Inflace je mnohem vyšší a naše hospodářství i trh práce mnohem silnější než v době, kdy jsme naposledy zvyšovali sazby,“ prohlásil ve čtvrtek šéf Fedu Jerome Powell a dostál své pověsti nejmocnějšího muže finančního světa. Když totiž trhy strávily jeho slova o tom, že bude konat rychle, zamířily hlavní burzovní indexy dolů.

Powell totiž přebil úvodní idylku, která zavládla, když měnový výbor Fedu po dvoudenním zasedání vydal prohlášení, podle kterého nejspíš zvedne sazby v březnu a současně ukončí nákup dluhopisů. To se čekalo. Že se Powell vžije do role jasného jestřába, už ne.

Šéf Fedu především odmítl vyloučit podstatně agresivnější postup, než s jakým trhy počítají. Nesmetl ze stolu ani variantu, že zvýšení sazeb může přijít s každým zasedáním měnového výboru, což by ještě letos znamenalo růst úroků téměř o dva procentní body. Nejméně, protože v době, kdy inflace dosahuje hodnot, které tato generace nikdy nezažila, může přijít i nevídané – tedy zvýšení sazeb o více než jeden čtvrtprocentní stupínek. Kdo to ví lépe než my v Česku.

Powell si samozřejmě dal pozor, aby nevytasil drápy až příliš, ale i jeho slova o tom, že je třeba jednat rychle a řídit se podle aktuálních dat, mají v současné situaci jednoznačný význam. Je potřeba přitvrdit. Zapomenuta jsou prohlášení o dočasné inflaci a nutnosti pozvolného postupu. Ten na rozjetou inflaci – nyní je v USA nad sedmi procenty – nemůže stačit.

Přísná slova z Fedu trhy vždy vyděsí. Na levných a dostupných penězích stál extrémně silný růst burz posledních let. Část ze zisků už investoři při propadech na konci minulého a na začátku tohoto týdne a po Powellově vystoupení odepsali, ovšem to je vždy i příležitost k tomu získat akcie „ve slevě“. Nástup medvědího trhu, při němž by akcie delší dobu padaly či stagnovaly, tak není jedinou možností.

Ale opravdu přísná měnová politika burzám nesvědčí. I proto hlavní ekonom významné investiční banky JPMorgan Michael Feroli, pro kterého je dění ve Fedu zásadní, dojem z Powellova vystoupení shrnul do slov „konec pana Hodného“. Dosud totiž Powell, muž bez ekonomického vzdělání, kterého do předsednického křesla Fedu posadil bývalý prezident Donald Trump (a velký „ochránce investorů“) a kterého potvrdil i současný „nájemník“ Bílého domu Joe Biden, reakci burz vnímal citlivě. Tentokrát otázku dopadu na trhy odbyl tím, že „finanční podmínky odrážejí pokrok, kterého jsme dosáhli“, a dodal obecnou větu: „Měnová politika funguje z velké části díky očekáváním.“

Investoři tedy musí svá očekávání upravit. Zatímco během koronavirové paniky šly sazby k nule tak, jak to bylo možné, nyní je posun nad jednoprocentní sazbu už docela pravděpodobný. Stejně tak končí kritizovaný „tisk peněz“, jimiž Fed ekonomice pomáhal v míře, která brala dech. Ve hře je nyní opak, který se s odkazem na zmíněnou zkratku dá popsat jako pálení peněz.

Ale i když Powell a ekonomové Fedu mají důvěru v robustnost ekonomického růstu, současně dobře vědí, jak je majetek v akciích pro ekonomickou náladu v USA podstatný. Z „pana Hodného“ se nestane zlý muž, i když to tak někteří „zapákovaní“ investoři vidí. To, co nyní dělá, je stále jen pozvolný návrat k normálu.

Výběr týdne

Jádro, plyn a „zelená“ budoucnost

Pro ekonomiku dnes neexistuje důležitější problém, než jak za přijatelných nákladů a s co nejmenším omezením lidí i firem dojít k radikálnímu omezení produkce skleníkových plynů. Pod největším tlakem je energetika následovaná dopravou. Vodítka, které technologie je možné považovat za zelené, jež Evropská unie připravila pro investory, to schytávají z obou stran. Část politiků a byznysmenů má k tzv. taxonomii výhrady, například kvůli dopadům na plynárenství i jadernou energetiku, ale musí ji brát jako východisko. Z druhé strany přichází kritika kvůli tomu, že za zelené se označují i zdroje, které udržitelné nejsou. Jste mimo, kritizují Evropskou komisi vědečtí poradci.

Kdo se chce dostat hlouběji pod povrch, tomu doporučuji rozhovor s českým expertem, který vedl tým, jenž taxonomii připravil. Jádro nikdo nezakazuje, bude s námi hodně dlouho, říká.

Se švarcsystémem na věčné časy

Vysoké zdanění zaměstnanců je slabinou české ekonomiky vlastně už od transformačního období před třiceti lety. Proto mezi Šumavou a Beskydy zakořenil švarcsystém, který spočívá v předstírání, že pracovník není zaměstnancem, ale dělá na sebe. Víte, kolik tato „optimalizace“ stát stojí a jaká je pravděpodobnost, že kontroly porušení zákona odhalí?

Klenoty v koruně PPF na prodej. Po částech

Prodej Home Creditu přes burzu nevyšel PPF ještě v době, kdy žil Petr Kellner. Místo toho je ve hře oddělení některých částí finančního impéria rozkládajícího se na východě. Prodej ruské banky Home Credit and Finance Bank má být jednou z největších transakcí na ruském trhu. S menšinovým akcionářem skupiny Home Credit Jiřím Šmejcem, který měl splátkovou firmu podle dávné dohody s Kellnerem na starosti, se už někteří zájemci sešli.

Miliardový dárek od Písaříka

Kvůli pádu Bohemia Energy, která zákazníkům nesplnila nasmlouvané dodávky levné elektřiny, mají statisíce lidí hlouběji do kapes a mnozí jsou poprvé v životě odkázáni na státní pomoc. Navíc dostat se k ní není maličkost. Jenže i na téhle situaci dokážou velcí hráči vydělat.

Jak se zdražuje beton

Cesta k nižším emisím skleníkových plynů není rozhodně bezbolestná. Své o tom vědí výrobci klíčových materiálů pro stavebnictví – a samozřejmě i jejich zákazníci.

Co může a nemůže být při škrtech tabu

Jedním ze slibů nové vlády je výrazné omezení deficitu státních financí. Jde ale rozpočet ozdravit tak, aby to přitom až příliš nebolelo? Odpověď asi tušíte.

Covidová pomoc v číslech a grafech

Snad o žádnou otázku se vláda s opozicí, jejímž jádrem je bývalá hlavní vládní strana, nepře s takovou vervou jako o to, zda pomoc byla v době pandemie dobře zacílená a přiměřená. Podle čeho si udělat názor než podle skutečně vyplacených částek.

Sazka na Wall Street: Jak a proč?

České firmy jdou na světové burzy výjimečně, i když v poslední době vlastně častěji než na tu pražskou. V případě Sazky jde o poměrně komplikovaný příběh, který nejlépe vysvětlí generální ředitel skupiny, pod niž loterijní byznys KKCG spadá.

Drzé čelo lepší než zkrachovalá banka

Na závěr doporučuji čtení o tom, co všechno může chtít po státu Antonín Moravec – bankéř, který svůj finanční ústav zvaný Kreditní a průmyslová banka zdevastoval v míře, jaká i v divokých 90. letech byla mimořádná. Nebudete věřit vlastním očím, jakou horu miliard si nárokuje a jak to zdůvodňuje.