Čeká Rusko osud čínského ekonomického přívěsku? Peking hladový po surovinách jistě oslabení Moskvy využije

Více než sedm poválečných desetiletí se světová ekonomika víc a víc propojovala. Klesala cla, postupně mizela omezení pro pohyb kapitálu, což se částečně dalo říct i o pracovních silách minimálně na úrovni manažerských pozic. Technické inovace, jako obří kontejnerové lodě či efektivní letecká doprava založená na čím dál úspornějších turbínových motorech, umožnily vyrábět na druhém konci světa oproti místům, kde je trh. Země se zaměřovaly na to, v čem měly konkurenční výhodu, a svět jako celek bohatl. Globalizace 20. a 21. století byla mnohem intenzivnější než ve zlatém věku volného obchodu před první světovou válkou, kdy svět ovládalo několik koloniálních mocností plus USA.

Už během čtyř let vlády bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa se ukázalo, že vývoj nemusí být jednosměrný. Následná pandemie covid-19 nemilosrdně odhalila rizika spojená se závislostí na zámořské výrobě. Za dosavadní vrchol globalizace lze považovat roky před velkou recesí let na konci prvního desetiletí tohoto milénia. V roce 2008 světový obchod dosahoval takřka třetiny světového HDP. V pandemickém roce 2020 to bylo jen 26 procent.

Ovšem obchodní války, které během Trumpovy vlády vedly USA s Čínou, a vlastně ani pandemický šok nejsou nic proti razanci, s jakou svět reagoval na zahájení útoku ruské armády na Ukrajinu.

Odříznutí (ač ne zcela důsledné) Ruska od mezinárodního finančního systému, masivní sankce a odchod – tedy spíše exodus – zahraničních firem z jeho trhu, na nějž tak dlouho sázely a věřily v jeho ziskovou budoucnost, budou mít zásadní dopad. S Ruskem se na dlouho nedá počítat jako se spolehlivým dodavatelem surovin a energií. Světová ekonomika se pod tlakem promění.

Západní svět je nečekaně soudržný a jeho obchodní spolupráce není zásadně ohrožena. Dalším pólem je Čína, která směřuje k pozici největší světové ekonomiky (z hlediska parity kupní síly už jí je). Moskva poslední roky posilovala politické, obchodní i měnové vazby na Peking, ovšem v pozici zjevně slabšího partnera. Současné sankce nepoměr sil ještě zvýrazňují.

Čeká tedy Rusko osud čínského ekonomického přívěsku? Čína hladová po surovinách jistě ruské oslabení využije k posílení svých pozic. Ale že by ho vyměnila za západní trhy? Na to je Rusko příliš malá – ve smyslu lidnatosti – země. Vždyť podíl Rusů na světové populaci ani s přičtením již anektovaného Krymu, loutkových republik na východě Ukrajiny a vazalského Běloruska dosahuje necelého procenta světové populace. Navíc ani před válkou nešlo o zrovna bohaté spotřebitele, což dopad sankcí ještě pořádně zvýrazní.

První náznaky, že Čína přes nedávno podepsanou smlouvu o strategické spolupráci nejde Rusku plně na ruku, se objevily brzy poté, co se ukázalo, že se válka s Ukrajinou protáhne. Intenzita konfliktu čínské vůdce zaskočila. Pokud Západ bude jednotný alespoň tak jako nyní, bude to pro čínsko-ruskou koalici vážný test. Může dopadnout docela jinak, než si Putin představuje.

Výběr týdne

Když nejsou kabely, je to horší, než když chybí čipy

Světová ekonomika i největší burzy neznají větší téma, než je válka mezi Ruskem a Ukrajinou a dopady embarga na Putinův režim. Podle toho vypadá také obsah Hospodářských novin i byznysového newsletteru. Velké komplikace znamená konflikt pro automobilový průmysl, tedy jádro české ekonomiky. Mluví se až o kolapsu autoprůmyslu v Evropě, protože kabely z Ukrajiny není jak nahradit. Ty se montují do karoserie jako první, není tak možné auto vyrobit, odstavit a na chybějící díly si počkat – jak se to dělá v případě nedostatkových čipů.

Obejdeme se bez ruských energetických surovin?

Ropa stop. Plyn stop. Pointa prastarého vtipu o tom, jak končí blahopřejný telegram sovětského vedení k vítězství národního hokejového týmu nad „sbornou“, se dostala až nepříjemně blízko k realitě. Přečtěte si, co by odříznutí od ruských dodávek pro Česko znamenalo.

Koruna s berličkou

Panika vyvolaná válkou a sankcemi tvrdě dopadla na korunu. Ta mířila k 24 korunám za euro, z čehož ale následně bylo takřka 26 korun. To ČNB nemohla kvůli inflačním tlakům tolerovat a zatáhla za záchrannou brzdu – začala sypat eura ze svých rezerv na trh, čímž propad zastavila. Ekonomové ji vesměs chválí. Národní banka to má o to snazší, že varianta „devizy došly“ je vzhledem k jejím rezervám skoro nepředstavitelná.

Banky proti fámám

První válečnou obětí na finančním poli byla Sberbank. Evropská dcera ruského kolosu i česká Sberbank pod náporem klientů stahujících své peníze zkolabovaly prakticky okamžitě. Zákazníci už své pojištěné vklady dostávají, ovšem to všechny obavy neuklidnilo. ČNB i bankovní asociace proto rozjely kampaň, která má Čechy přesvědčit, že místní banky jsou silné, Ruskem vyvolaná krize je neohrozí a zvěsti šířené po sociálních sítích nejsou nic než fámy.

PPF vyklízí asijské pozice

Největší finanční skupina ve střední Evropě už nevidí perspektivy asijských trhů tak růžově jako v době, kdy ji kormidloval loni zesnulý Petr Kellner. Vedle podniků na ruském trhu je na prodej i Home Credit v Indonésii, ve Vietnamu, na Filipínách a v Indii. Zájemce si má připravit asi tak dva a půl miliardy dolarů. Tak kdy dojde na Čínu? Tamní Home Credit byl dosud drahokamem v koruně PPF, ale doba se změnila.

Úrok z hypotéky u šesti procent?

Válečná inflace zřejmě protáhne období vysokých úroků. Kdo nyní potřebuje úvěr na bydlení nebo refinancuje starou hypotéku, není v záviděníhodné situaci. 

Bolestivé tankování s jednou dobrou zprávou

Nejnázorněji jsou dopady války a exkomunikace Ruska ze světového společenství vidět u benzinových pump. Jeden z velkých řetězců dokonce prodával benzin i naftu za více než sto korun. Šlo o chybu, ale ani ceny kolem padesáti korun za litr nejsou nic příjemného, takže tlak na vládu, aby zasáhla, roste. Zatím jsme na tom ale lépe než Američané po prvním ropném šoku – paliva jsou sice drahá, ale je jich dost. Přídělový systém tak nehrozí.