Co se může stát, když je osud ČNB v rukou jednoho muže, a proč rizika nepřehlížet

Tolik spekulací na téma, kdo se stane radním České národní banky, snad ještě nebylo. Otázka je to extrémně závažná, protože nebývalá obměna bankovní rady – může se změnit obsazení až tří křesel – se odehrává v době rekordní inflace. Jakým stylem s ní bude ČNB bojovat, záleží právě na tom, zda nově jmenovaný guvernér Aleš Michl, který se vyprofiloval jako odpůrce zvyšování sazeb a v prvním rozhovoru po jmenování svou orientaci potvrdil, bude mít v bankovní radě takovou oporu, aby dosavadní převahu „jestřábů“ zvrátil. 

Prezident Miloš Zeman Michlovo přesvědčení o neúčinnosti zvyšování úroků v situaci, kdy tolik nákladových tlaků přichází ze zahraničí, sdílí, takže je logické, že by mu měl dosadit do bankovní rady spřízněné duše. Za toho předpokladu (zda je při Zemanově nepředvídatelnosti oprávněný, si musí každý rozhodnout sám) by se musel s ČNB rozloučit (nejméně) jeden z dvojice Tomáš Nidetzký – Vojtěch Benda. Oba byli součástí pětičlenné většiny, která během necelého roku zvedla základní sazbu ČNB z 0,25 procenta, kde byla po většinu covidové epidemie, až na aktuálních 5,75 procenta. Což je nebývale vysoká hodnota, ale ve srovnání s extrémně vysokou inflací atakující 15 procent vlastně bledne. 

Zeman bude ještě obsazovat křeslo uvolněné končícím guvernérem Jiřím Rusnokem, takže i s jedním „přeživším“ může směřování ČNB obrátit – Michla totiž setrvale podporuje Oldřich Dědek, bývalý „pan Euro“, který bude o měnové politice či opatřeních zaměřených na stabilitu finančního systému spolurozhodovat až do února. 

Není možné pominout styl, jakým prezident radní vybírá. Je to opravdu výhradně na jeho libovůli. Prezident, který už dlouho není v nejlepší kondici, je po velkou většinu svého času uzavřen v lánském zámku a je pod silným vlivem svého nejbližšího okolí. Je prakticky jisté, že to hrálo roli už při výběru guvernéra, a těžko očekávat, že s taktéž supervýznamnými posty radních (či viceguvernérů) to bude jinak.

Jmen, která připadají v úvahu, je celá řada – od ekonomů, kteří už v bankovní radě jedno období zasedali, jako je Jan Frait a Eva Zamrazilová (které však Zeman před osmi lety mandát neprodloužil), přes zástupce akademické sféry, jako je Lubor Lacina z Mendelovy univerzity, po Jana Procházku, který je šéfem státní exportní pojišťovny EGAP (více v článku redaktora HN Marka Milera, který se měnové politice dlouhodobě věnuje).

Do poslední chvíle však nebude jisté, zda Zeman mezi respektovaná jména nezamíchá „šrapnel“, tedy osobu, jejíž odborné kvality budou sporné a vazby podezřelé. Jakmile je však prezident pošle na Hrad, bude hotovo. 

Právě tak dalekosáhlá a nikým nekontrolovaná pravomoc soustředěná v rukách jednoho člověka budí obavy. Když k tomu přidáme pověst, jakou lidé ovlivňující dlouhodobě prezidenta mají (počínaje šéfem kanceláře prezidenta Vratislavem Mynářem, který funkci vykonává bez bezpečnostní prověrky, a poradcem Martinem Nejedlým, který se veřejné kontrole vyhnul tím, že oficiálně nemá v Kanceláři prezidenta republiky žádnou funkci a nepobírá žádný plat), je nervozita v ekonomické obci ještě pochopitelnější. Navíc náhlý rozpad prezidentova týmu, z něhož v krátké době odešli i lidé, kteří byli Zemanovými příznivci či spolupracovníky po desetiletí, ukazuje, jak moc se konstelace  – v prvé řadě sama hlava státu – změnila. 

Rizika z toho plynoucí jsou zjevná. Je chybou české ústavy, že takovouto koncentraci moci nad důležitou institucí dopustila. Místo žádoucího odpolitizování centrální banky jsme v situaci, kdy o obsazení, a tedy i směřování ČNB rozhoduje pletichaření a politický vliv přitom v pozadí také je. Tvářit se, že se nic neděje, případně spoléhat na to, že další hlavy státu budou z jiného těsta než ta dnešní, je alibismus. Řešit problém až po opravdovém průšvihu je pozdě. Protože jakmile prezident radního jmenuje, nikdo s tím dalších šest let nehne.

Výběr týdne 

Když už se nedoplatíme…

Že je situace na trhu s energiemi dramatická, vědí už i ti, kdo mají to štěstí a mají díky dlouhodobým tarifům ceny zafixované. Pohled na reálná čísla a osudy lidí ukazuje, že jde o největší problém, kterému nyní Česko čelí.

… tak abychom alespoň v zimě nemrzli

Jedním z důvodů šíleného růstu ceny plynu je fakt, že řadu zásobníků napříč Evropou si před minulou zimou pronajala ruská společnost Gazprom. A nechala je schválně prázdné. To už se nemá opakovat. Bude platit heslo „Naplňte zásobník, nebo o něj přijdete.“

Je v takové situaci podstatné, komu bude zásobník patřit? Jisté je, že státem ovládaný ČEZ ty, které jsou zrovna na prodej, kupovat nebude.

Berňáky bez vrchního šéfa

Není moc vlivnějších postů ve státní správě, než jakým je šéf Generálního finančního ředitelství. Jeho obsazení je tak zásadním a citlivým krokem, že ministerstvo financí radši prodlouží provizorium trvající od konce března, kdy odešla dosavadní ředitelka Tatjana Richterová, a počká si na nový zákon o finanční správě. Jinak by se o ředitelský post mohli ucházet jen ti, kdo pracovali – a to dlouhodobě – v některém z orgánů finanční správy nebo přímo na ministerstvu financí. Kdokoli zvenčí by měl smůlu.

Burzy a start-upy pohledem investora

Je pád technologických akcií dočasný, nebo jde o nutný ústup z úrovní, které ekonomicky nedávaly smysl? Přečtěte si, jak to vidí Ondřej Fryc, který vybudoval a úspěšně prodal internetový obchod Mall.cz – a utržené peníze investuje do slibných mladých firem.

Proč se při placení pojistky prohneme

Ceny aut kvůli dražším materiálům i chybějícím dílům rostou. Roste i cena práce v autoservisech kvůli drahým energiím a nedostatku kvalifikovaných pracovníků. Během letoška se navíc ve srovnání s předchozími dvěma lety zvýšila také nehodovost, a tím pádem i celkový objem škod. To nemůže dopadnout jinak než zdražením pojistek. Nejvíc to odskáčou majitelé nových aut.

Ocelová vlaštovka

Po nekončím přílivu zpráv o čím dál dražších surovinách a materiálech nabízíme jednu zprávu o docela prudkém zlevnění. Ocel se dá koupit zhruba o desetinu levněji než před dvěma měsíci. Co to způsobilo?

Potíže za Velkou čínskou zdí

Dominance koncernu Volkswagen na čínském automobilovém trhu, dnes jasně největším na světě, končí. V článku plném grafů ukazujících dramatický vývoj nepřehlédněte zoufalou situaci Škodovky. „Dny značky Škoda na čínském trhu jsou již bohužel prakticky sečteny. Pro Volkswagen nemá z ekonomického pohledu smysl ji nadále na čínském trhu udržovat,“ míní expert. 

Kde vyrábět v čase globálních otřesů

Pandemie, válka na Ukrajině, čínská neschopnost změnit politiku vůči covidu, dopady globálního oteplení. To všechno vede k tomu, že mít dodavatele čehokoliv kdesi daleko je dnes spíš nevýhoda. Znamená to konec globalizace?