Proč guvernér ČNB není vidět? A proč právě teď, když má tolik co vysvětlovat?

Jménem České národní banky jedná navenek guvernér. Jednoduchou formulaci ze zákona o ČNB bylo vždy možné aplikovat také na oblast komunikace s veřejností. Vždyť snaha ovlivňovat očekávání veřejnosti je nedílnou součástí měnové politiky. V tomto tisíciletí se na Příkopech vystřídali čtyři guvernéři – Zdeněk Tůma, Miroslav Singer, Jiří Rusnok a nyní Aleš Michl. Ovšem zatímco první tři jmenovaní byli vždy dobře viditelnými tvářemi banky a zejména v dobách, kdy ekonomika procházela náročnými obdobími a ČNB byla pod palbou, jich byla média plná, současný guvernér se drží nečekaně v pozadí.

Během posledního takřka čtvrt roku se Michl z médií stáhl.  Zrušení sloupků „Jestřábi a holubice“, roky publikovaných v novinách vlastněných šéfem ANO Andrejem Babišem, to ještě podtrhlo. Ne že by sloupků byla škoda, o měnové politice nic nového nepřinášely a alespoň se po jejich zrušení snížilo riziko, že je guvernér nechá z webu ČNB mazat a znovu vytvořit pod jiným titulkem. Jako v případě nyní nepohodlného článku původně hlásajícího, že „I Rusko a Čína mohou být krásné“. Ulevilo se i zahraničním analytikům, kteří si nechávali sloupky strojově překládat a pak v nich hledali cokoli relevantního k politice ČNB. Obvykle marně, zato se díky Michlově vášni pro ctnosti zosobněné Aloisem Rašínem dozvěděli hodně o jedné kapitole prvorepublikových dějin. Sloupky tedy nikdo neoplakává. Problém však je, že je nic nenahradilo.