Pohled do nitra doslova výbušného byznysu s perspektivou sto let čili proč i zbrojaři mají rádi cirkulární ekonomiku

I osmdesát let po skončení druhé světové války se v Nizozemsku ročně najde kolem tří tisíc kusů nevybuchlé munice. Kupříkladu ze spojenci rozbombardovaného přístavu Rotterdam se po válce rozvezla spousta suti včetně nevybuchlých bomb na stavby hrází nebo kanálů či na zasypání děr. A tuhle munici musí někdo najít a zlikvidovat, když se třeba připravuje nová stavba. Na tohle přišel Ad van Riel před sedmadvaceti lety, když otráven odcházel z armády, kde se předtím osmnáct let zabýval právě municí a prací s ní.

„Tehdy se výdaje na armádu škrtaly, tak jsem s tím praštil. Neměl jsem často ani základní věci, které jsem měl mít. A pak jsem zjistil, že se z toho dá udělat civilní byznys,“ vypráví o tom, jak vznikla jeho firma REASeuro.

Dnes společnost zaměstnávající na plný úvazek čtyřicet lidí a další externisté školí ročně více než tři stovky nových specialistů na likvidaci staré munice, vyrábí vlastní speciální kontejnery na její uskladnění, vymýšlí nové postupy – a likviduje miny nebo dělostřelecké granáty v afrických nebo evropských zemích, kde ještě donedávna probíhaly války. Nebo pořád probíhají jako na Ukrajině, kde REASeuro také působí.