Amerika překonala éru prohibice, snad se jí podaří odříznout i od trumpismu, říká historik Vít Smetana

Mezinárodní poměry, politické i hospodářské, se od doby Postupimské konference, která v létě 1945 spolurozhodla o nové podobě Evropy a světa, podstatně proměnily. Počáteční iluze o spolupráci vystřídala studená válka, jaderné zbrojení, rozpad SSSR a nakonec vzestup Číny. Konstantou podle historika Víta Smetany z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR zůstává přetrvávající globální vliv USA podložený jejich silnou ekonomikou. „V aplikaci vědecko‑technického pokroku byly USA v posledních 150 letech vždy na špici. Teď si tuto schopnost sice podřezávají, stále však věřím, že se jim to podaří překonat,“ říká v souvislosti s nevyzpytatelnou domácí i zahraniční politikou prezidenta Donalda Trumpa. V rozhovoru se zamýšlí také nad tím, proč poválečná spolupráce velmocí ztroskotala, nad příčinami pádu evropského komunismu a dopadem demografie na budoucnost Západu.

Postupimská dohoda před 80 lety měla zajistit klidný poválečný vývoj. Na ten ale nedošlo – proč?

Pravda ale je, že došlo k úspěšnému završení trojstranné snahy velmocí z let druhé světové války. Jejich představitelé se dokázali sejít a domluvit se na konkrétních věcech. Týkaly se hlavně dalšího nakládání s Německem. Mnohá ujednání, podobně jako při setkáních v Teheránu a Jaltě, byla však formulována pružně a umožňovala různé výklady. V protihitlerovské koalici se totiž spojily tři velice odlišné země s odlišnými cíli. Na jedné straně to byla imperiální Velká Británie a antikoloniální USA s demokratickým uspořádáním, na druhé stál komunistický, totalitně vedený Sovětský svaz. Nicméně míra jejich nasazení ve válce byla tak enormní, že lidé po celém světě věřili, že se spolupráci podaří protáhnout dál. Rychle se ale ukázalo, že rozdíly společensko‑politického uspořádání byly tak zásadní, stejně jako přístup k mezinárodním otázkám, že to možné nebylo.