Česko a rozpočet: Není to vládní průšvih ani výkladní skříň. Deficit v řádu stovek miliard bude i příště

Dva klíčové sliby naší vlády jsme splnili: Česko zůstává pevně ukotveno na Západě a dali jsme do pořádku veřejné finance, pochlubil se během předvolební kampaně ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). Část týkající se jeho primární odpovědnosti doložil jednoduše: „Zatímco za Babiše byl schodek veřejných financí pět procent HDP – jeden z nejhorších v Evropě –, letos budeme na 1,9 procenta.“

Ovšem taková míra zjednodušení je i na nejvypjatější část předvolebního boje docela silné kafe.

Dnes už nemá velkou cenu do hloubky rozebírat, s jakými sliby šla koalice Spolu, jíž je Stanjurova ODS hlavní součástí, před čtyřmi roky do voleb. Situace se totiž měnila tak dynamicky, že dodržet vše možné nebylo. Energetická krize, nebývalá inflace i důsledky ruské agrese proti Ukrajině pro bezpečnost země – tedy všechno faktory, jejichž závažnost se v celé šíři projevila v době voleb nebo krátce po nich – by donutily k přehodnocení slibů a rozpočtové improvizaci každou vládu.

Je také fér současné koalici přiznat, že zbrzdila tempo zadlužovaní oproti tomu, co chystala vláda Andreje Babiše. Ta půl roku před svým koncem schválila tzv. Konvergenční program, podle kterého mělo zadlužení stoupat tak rychle, že už v roce 2024 měl veřejný dluh dosáhnout 55 procent HDP, což je úroveň, kdy sklapne dluhová brzda. Podle tohoto rámce, kritizovaného například ratingovou agenturou Moody’s, také ANO připravovalo svůj poslední rozpočet na rok 2022. Ten ještě před nástupem energetické krize a pádivé inflace – ovšem za stálé nejistoty, jak se vyvine covidová pandemie – počítal s deficitem 377 miliard korun, což odpovídalo šesti procentům HDP. I tomu říkala tehdejší ministryně financí Alena Schillerová konsolidace, protože navrhovaný rozpočet srovnávala se schváleným – a naštěstí nikdy nedosaženým –půlbilionovým schodkem pro rok 2021.

glosa Julie Hrstkové

Zdanění bank a bohatých? Překvapení může přijít kdykoliv po volbách

12. 9. 2025 ▪ 3 min. čtení

Nastupující vláda Petra Fialy byla ambicióznější a za cenu tříměsíčního rozpočtového provizoria, které jí v době rychlého růstu cen výrazně komplikovalo vládnutí – připravila rozpočet s deficitem 280 miliard. Ovšem sněmovna ho schválila jen 14 dní po tom, co ruský vládce Vladimir Putin spustil otevřenou agresi proti Ukrajině a svět se nenávratně změnil. V podmínkách rekordního růstu cen energií a inflace automaticky zvyšující objem státem vyplácených důchodů se „plán“ nepovedlo splnit a výsledný deficit dosáhl 360 miliard korun.

V druhém roce vládnutí koalice prosadila tzv. konsolidační balíček, který například zavedl jen dvě sazby daně z přidané hodnoty 12 a 21 procent, přičemž stát na změně mírně tratil. Současně zvýšil daň pro firmy z 19 na 21 procent. První změnu ministru Zbyňku Stanjurovi kritici otloukali o hlavu s argumentem, že tím pomáhá zahraničním řetězcům, ovšem v realitě změny přispěly k utlumení inflace, která je od jara 2024 v pásmu, kde ji ČNB chce mít. Zvýšení zdanění firem rozpočtu samozřejmě pomohlo, ale z politického hlediska šlo o ještě větší hazard.  Pravicový volič totiž porušení slibu, že vláda vedená koalicí Spolu nebude daně zvyšovat, skousával i za změněných okolností jen těžko. 

Potlesk vláda nesklidila ani zavedením daně z mimořádných zisků pro banky, petrochemické firmy a výrobce energií. Tím, že si netroufla daň zavést v roce 2022, prováhala koalice vhodný okamžik, kdy byla potřeba pomoci s vysokými cenami energií zřejmá. Současně jí z „daňové pasti“ vyklouzly banky, které v důsledku konstrukce daně zaplatily jen drobné. Většinu zátěže tak nesl polostátní ČEZ, a tedy i jeho minoritní akcionáři. Z nich si koalice udělala vlivné nepřátele.

Celkově však ke konsolidaci rozpočtu došlo. Loni už vláda zatnula rozpočtovou sekyru „jen“ do „hloubky“ 271 miliard, což bylo blízko tříprocentnímu podílu na HDP. A to Česko poprvé po desetiletích splnilo závazek dát na obranu nejméně dvě procenta výkonu ekonomiky. Povedlo se to jen díky zaplacení záloh za bojové letouny F-35, ale z hlediska rozpočtu to byl výdaj jako každý jiný.

Náklady na zbrojení budou rozpočet rok od roku zatěžovat víc a víc. A to výrazně, protože NATO pod tlakem amerického prezidenta Donalda Trumpa hranici výdajů na obranu posunulo až na pět procent. K tomuto cíli aliance dojde postupně a ještě sumu rozdělí na dvě části, rozpočet to ale pocítí. Navíc rostou náklady na prostou obsluhu – nikoli splácení, k tomu pochopitelně nedochází – dluhu. Stát současně musí začít sypat peníze do stavby nového jaderného bloku v Dukovanech, což je důsledkem zvoleného modelu „postavíme atomovou elektrárnu levně díky bezúročnému úvěru od státu“.  

Vláda tak bude dělat stále deficity v řádu několika set miliard. I to však bude stačit na to, aby byla v evropském nadprůměru. Zvlášť když jde o celou veřejnou sféru, v rámci níž dluhy centrální vlády opticky snižují až příliš opatrné samosprávy, které sedí na penězích.