Pokud nechcete vzít zaměstnancům chuť do práce, nenechte je mezi sebou soutěžit, radí Petr Pouchlý, který ve firmách zavádít herní principy

Petr Pouchlý z Court of Moravia pomáhá firmám měnit kulturu pomocí herních principů. „Gamifikace funguje tam, kde lidé chtějí pracovat – pomáhá jim vizualizovat pokrok a vidět smysl práce,“ říká. Zároveň však varuje před soutěžením mezi zaměstnanci. „Když máte firmu o padesáti lidech a všechny dáte do jedné tabulky, bude tam pět až deset lidí, které to motivuje a chtějí být nahoře, protože je baví vyhrávat. Ale pak tam budete mít čtyřicet lidí, které to motivačně srazí, a ty na konci to úplně demotivuje,“ říká.

Jak si mám gamifikaci představit v praxi?

V jedné větě je gamifikace přenášení herních principů do pracovního, respektive neherního prostředí. Hra je určitý prostor, ve kterém můžu být v jiném nastavení než v běžném životě. Je to bezpečný kruh pro tvořivost, jiný pohled na svět, na situaci. Platí v něm omezené množství pravidel, která té hře dávají smysl. Práce je vlastně podobná. Je to prostor, kam chodím, který mě vytrhne z běžného života. Pro málokoho platí, že by řekl: „Práce je můj život.“ Možná to platí pro podnikatele, ale ne pro zaměstnance. Pro většinu lidí práce funguje podobně jako hra – ráno tam přijdou, odehrají svou roli a jedou domů. Dobře to ilustruje dystopický seriál Odloučení, který natočil Apple. V něm lidé chodí do práce, kde se jim v hlavě zablokuje část mozku, takže si nepamatují, co se děje venku – a naopak. Hra sama o sobě je prostor, který nám nabízí unikátní možnosti, na které jsme zvyklí od dětství. Baví nás unikat do různých světů. Když vyrosteme, často nám řeknou: „Už jsi velký, neměl by sis hrát.“ Ale hravosti se ve skutečnosti nikdy nezbavíme. Je to v nás. A právě toho lze využít i v práci.