Během půl roku od prvních amerických a izraelských úderů proti Íránu se nábožensky rigidní blízkovýchodní země výrazně proměnila. Uvnitř i navenek. Je hospodářsky vyčerpaná. Obyvatelé čelí prudkému růstu cen, znehodnocování měny, ztrátě pracovních míst a propadu životní úrovně. Navzdory ekonomickým problémům však íránské vedení veřejně působí sebevědoměji než před začátkem války. Washington proto znovu přitvrzuje ekonomický tlak. Když to nejde vojenskou cestou, sází na tvrdší sankce a věří, že tím dotlačí Teherán k ústupkům.

Americký prezident Donald Trump původně počítal s vojenskou operací na několik týdnů a zpočátku to tak skutečně vypadalo. Politicko-náboženský režim přišel o část nejvyššího vedení, USA a Izrael těžce poškodily jeho vojenskou infrastrukturu a čelní představitelé státu se ocitli pod silným tlakem. Jenže válku se nepodařilo rychle ukončit. Konflikt se protáhl a proměnil v dlouhé střetnutí bez jasného vítěze. Spojené státy nedokázaly přimět Írán ke kapitulaci ani dosáhnout změny poměrů. Írán naopak získal něco, co před válkou v takové míře neměl: schopnost proměnit Hormuzský průliv, tuto strategicky významnou část světové distribuce ropy a zemního plynu, v dlouhodobý a účinný nástroj nátlaku.

Zbývá vám ještě 90 % článku

Co se dočtete dál

  • Proč Írán navzdory obrovským ekonomickým problémům stále odmítá udělat to, co po něm požaduje Washington.
  • Co Teherán požaduje výměnou za dohodu o Hormuzském průlivu a proč jsou jeho podmínky mnohem širší než otázka jaderného programu.
  • Jak se po smrti duchovního vůdce Alího Chameneího změnilo rozložení sil uvnitř Íránu.
  • Co znamená íránská představa Perského zálivu jako „Íránského jezera“.
  • Jak válka mění bezpečnostní kalkul Saúdské Arábie a dalších arabských monarchií.

Více informací ze světa ekonomiky, investic, technologií, práva či lifestylu si přečtěte v aktuálním vydání týdeníku Ekonom.