Česko se vrátilo do feudálních časů. Extrémně se vyplatí narodit se do bohaté rodiny, říká ekonom Robin Maialeh

V příští dekádě se v Česku začne předávat majetek nahromaděný po roce 1989 a úzká skupina dědiců získá značné jmění. Naproti tomu materiální podmínky lidí, kteří žijí z práce, se podle ekonoma Robina Maialeha z Akademie věd budou dál zhoršovat. „Daňová progrese by měla reagovat na extrémní koncentraci majetků, jejichž ekonomický rozsah už vytváří také politickou moc,“ říká. Podle něj vydělá dědic stamilionů při konzervativním pětiprocentním zhodnocení pět milionů korun ročně, a to bez dědické daně. Z výnosu přitom odvede poměrně méně než zaměstnanec ze mzdy. Jak Maialeh říká, právě zrušením dědické daně v roce 2013 se Česko vrátilo zpět do feudálního věku. V rozhovoru pro Ekonom vysvětluje, jak majetková nerovnost ovlivňuje demokratickou rovnováhu a proč by se Česko mělo vrátit ke zdanění dědictví a obecně k větší daňové progresi.

Je Česko zemí, kde je možné snadno vybudovat majetek?

Pokud jde o zhodnocení kapitálu, určitě ano. Máme tady spoustu výjimek. Kapitál ale chápu v širším pojetí jako něco, co slouží k další produkci bohatství. Ne každý nemovitý majetek je kapitál. Byt, ve kterém bydlím, není investicí určenou k další akumulaci kapitálu. Pokud pomineme známé daňové ráje, jako jsou Kajmanské ostrovy, má Česká republika z vyspělých zemí mimořádně příznivé podmínky pro realizaci určitých kapitálových zisků. Otázka zní, jestli je to dobře. Já si myslím, že ne, protože daňový systém vám říká, jakou ekonomickou aktivitu oceňujete a jakou naopak zatěžujete. A my tady máme velmi benevolentní podmínky pro držbu kapitálu i pro realizaci kapitálových výnosů, ale zároveň to musíme kompenzovat vysokým zdaněním práce. Daňový klín českého zaměstnance s průměrnou mzdou v roce 2025 činil 41,2 procenta, přitom průměr v zemích OECD je 35,1 procenta.

Kdokoli, kdo je schopný něco uspořit nebo investovat, může přece začít kumulovat majetek. To je dobře, ne?