Do Alp autem na baterku, ses zbláznil? To pojedeme dva dny! byla reakce, když jsem kamarádům oznámil, že na lyžování do Dolomit pojedeme elektroautem, které máme v redakci na dlouhodobý test.

Tři kamarádi, jeden Hyundai Ioniq 6, za celý výlet zhruba 1700 kilometrů. Níže jsou moje poznatky z cesty – některé příjemnější, některé hodně zarážející. Po časové stránce oproti běžné jízdě se spalovacím autem téměř žádný rozdíl. Kde je ale rozdíl výrazný, jsou peníze.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Moje poznatky v bodech:

- Trasu Praha–Brixen (lyžařský areál Plose) je možné ujet s jednou dobíjecí zastávkou, aniž by člověk musel jet pomaleji, než mu umožňují pravidla nebo aktuální provoz. V nedělním odpoledni/večeru cesta zabrala 7 hodin i s nabíjením (14 h odjezd, 21 h příjezd). Velmi příjemné překvapení. A jsem zvědav, kam se dojezd posune za rok.

- Rozdíl v čase cesty nepatrný. Jeli jsme podle předpisů, na dálnicích tempomat nastavený na 135 km/h (občas se chtěl někdo honit, takže po nějakou dobu z Mnichova byla rychlost 190 km/h). Při cestě do Alp zhruba 15 minut navíc (snídaně i oběd by zabraly o pár minut méně, ale zas jsme vyřešili nějaké zdánlivě urgentní telefonáty a e-maily). Při cestě zpět žádný rozdíl v čase mezi spalovákem a elektroautem. V neděli odpoledne nás zdržela hraniční kontrola v Kufsteinu a tradiční kolona mezi Rosenheimem a Mnichovem. Svačina v „Mekáči“ nám trvala déle než nabít auto.

- V Rakousku mezi Kufsteinem a Innsbruckem můžete jet s elektroautem 130 km/h místo 100 km/h (to je zjednodušeně řečeno ta zkratka IG-L, kterou vidíte ve zmíněném úseku na cedulích). V praxi 130 pojedete jen malou část cesty, protože máte pořád v levém pruhu auta, která jedou 103–105 km/h.

- Tři třicátníci museli mít o zastávku „na malou“ víc, než potřebovalo auto na nabití. Cestou do Itálie jsme ještě dosáhli ideálního stavu – obě potřeby se podařilo synchronizovat. Cestou zpět už to sladit nešlo. Inu, když se kamarádi po lyžování odmění nějakým tím pivem nebo radlerem.

- Teď naopak nepříjemné překvapení: čas jsou peníze – za to, že nabíjíte rychle, si připlatíte. A to dost. Cesta elektroautem vyšla mnohem dráž. Chytil jsem se do pasti roamingu, tedy vyšší ceny, když nabíjíte v zahraničí. Hyundai má svou kartu, se kterou lze nabíjet téměř na každé dobíjecí stanici. Pohodlné, ale problémem je, že cena výhodná není. Zatímco na identické nabíječce v Praze jsem jako neregistrovaný zákazník zaplatil 14 Kč/kWh (jako registrovaný klient bych to měl o korunu nebo dvě levnější), v Brixenu to byl dvojnásobek. Takže v Itálii mě kilometr vyšel na 5 Kč, zatímco v Praze 2,50 Kč. A při nabíjení u sebe doma ze sítě (nebo na hotelu) by mě kilometr vyšel na méně než korunu. To jen ukazuje, na co se elektromobilita hodí – nabíjení doma, ideálně ze solárů, ale vyplatí se i ze sítě. Naopak o dost víc budete platit u rychlonabíječek a ještě víc v zahraničí. Druhým řešením je mít od každého dodavatele jeho kartičku/čip/aplikaci. To je ale nepohodlné. Prostě v elektromobilitě jsou pořád tak trochu „devadesátky“.

- Jízda Ioniqem 6 je velmi pohodlná. Sedan s velmi dobrou aerodynamikou, kterému na dálnici výrazně nepadá dojezd. S autem jsem najezdil okolo 1700 kilometrů, velká většina na dálnici, auto nešetřil, porušil dost pravidel pro úspornou jízdu s elektroautem a průměrná spotřeba byla 19 kWh na 100 kilometrů (zadokolka, 77kWh baterie). Charakterizoval bych ho jako dobrý manažerský sedan. Do kterého se s jednou zadní sklopenou sedačkou bez problémů vejdou tři lidé i s lyžařskou výbavou (a nazpět s velkým nákupem v italském obchodě). Spolucestující si pochvalovali pohodlí během jízdy.

- První nabíjení, protože mě štvala „hjundajácká“ navigace, probíhalo jen na půl plynu. Bez zadání nabíjecí stanice do nativní navigace jsem nepřišel na to, jak si dopředu předehřát baterii. Ale i při průměru nabíjení 103 kW jsme během snídaně, která zabrala půl hodiny, do auta dostali nových 60 kWh, a tím pádem nabili z nějakých 18 procent na 91 procent. Což znamenalo dojezd přes 350 km.

- Na stejné nabíječce jsme nabíjeli i na cestě zpět. Tentokrát už s vyhřátou baterií, takže maximální míra výkonu nabíječky byla 236,6 kW. Průměr pak 124 kW. Relativně nízký byl proto, že jsme šli do McDonaldu a nabíjení se výrazně zpomalí po dosažení 80 procent kapacity baterie. O rychlosti nabíjení vypovídá, že v momentě, kdy nám přinášeli objednávku, tak jsme měli nabito z 15 na 68 procent, tedy nějakých 250 nových kilometrů. Než jsme dojedli, bylo nabito na 97 procent. Což vystačilo na jízdu s tempomatem 135 km/h z Řezna do Prahy a ještě zbývalo nějakých 80 kilometrů dojezdu.

- Teď trochu víc k navigaci od Hyundai – potřebuje hodně zmodernizovat. Sice si umí podle dojezdu, spotřeby a obsazenosti průběžně aktualizovat nabíjecí zastávky, ale vkládání cílů člověka naštve, až skoro rozbrečí. Třeba uznává jen italské názvy, takže Brixen nezná, jen Bressanone. Natož abyste do ní vložili konkrétní ubytování, což Waze, Google Mapy i Mapy.cz umí. Když chcete přidat další zastávku, tak musíte kliknout pětkrát na displej. Navigace si neumí odhadnout čas strávený na nabíječce, takže čas dojezdu do cíle ukazuje tak, jako kdybyste k nabíječce přijeli a hned zase odjeli (jiné značky to mají stejně nebo ukazují velmi optimistický čas nabíjení). Máte nastavenou zastávku na nabíječce, kterou sama navigace vybrala, už si auto dokonce samo začalo předehřívat baterii, ale jakmile její stav klesne pod 20 procent, začne auto hlásit, že máte urychleně vyhledat nabíjecí stanici. Přitom k té zadané, vybrané navigací, zbývá šest kilometrů cesty.

- Otravné je po každém nastartování vypínat systém, který začne pípat, když překročíte rychlost o tři nebo pět kilometrů.

- Nejsem ten typ, co statusově dává klíček od auta na stůl, aby ukázal, co má za vůz. Ale klíč od Ioniqu 6 je tak škaredý a laciný, že se budete snažit ho nikde neukázat. Opravdu nechápu, jak u auta za zhruba 1,5 milionu korun mohlo něco takové projít – vypadá to jako staré tamagoči a je asi i ze stejně nekvalitního plastu.

Takže největší příjemné poznání z cesty je, že při běžné jízdě s kamarády za lyžováním vychází elektroauto časově stejně jako běžný vůz. A baterie nás neomezovala víc než močový měchýř.

Když se dělaly podobné testy před pár lety, zastávek na nabíjení bylo víc, hůř se hledaly dobíjecí stanice. Ale teď už elektromobily začínají být použitelné i pro tenhle typ cesty a může se do ní pustit i někdo, kdo nepoužívá elektromobil každý den. Naopak negativem je, že pro neznalého, kdo nemá x zákaznických karet a nepromyslí cestu předem, výlet vyjde dráž než jízda na naftu nebo benzin. Chápu, že přefakturování mezi energetickými společnostmi s sebou nese nějaké náklady, ale nemyslím si, že jsou tak velké, aby cena za kWh byla až dvojnásobná.

Výběr týdne

Přišel čas přesunout peníze ze spořicích účtů. Zeptali jsme se expertů, kam s nimi

Podívali jsme se, jaké úroky nesou spořicí účty, kam lze očekávat, že spadnou, a jaké možnosti k přesunu peněz se nabízí domácnostem podle toho, jakou mají investiční náturu.

Průzkum: Realitní trh čeká pozitivní rok

Nejlepší vyhlídky má bydlení a průmyslové nemovitosti.

Majitel Liberty Gupta předložil plán na záchranu ostravské ocelárny

Ocelářská společnost Liberty Ostrava indického podnikatele Sandžíva Gupty dál bojuje o přežití. Guptova skupina Liberty proto zveřejnila restrukturalizační plán ostravské ocelárny, který má vést k tomu, že severomoravská firma obnoví výrobu oceli a začne platit věřitelům. Dluží jim šest až sedm miliard korun.

Krize nepřišla. Škoda skokově zvýšila zisk i marži

Navzdory zprávám, jak je na tom evropský autoprůmysl včetně toho českého špatně, to na krizi podle výsledků největší domácí automobilky nevypadá. Škoda Auto loni meziročně zvýšila provozní zisk o 182 procent na 1,77 miliardy eur (42,5 miliard korun), přitom tržby jí vyskočily „jen“ o 26 procent na 637 miliard korun.

Stát vytipoval místa pro přečerpávací elektrárny, obce zaskočil

Ministerstvo životního prostředí vytipovalo pro stavbu nových přečerpávacích vodních elektráren šest lokalit. Ty má v současné době Česko jen tři. Jak HN zjistily, obce, kterých se záměr týká, o něm zatím téměř nic nevědí a jejich zástupci se mu hodlají postavit.

Kauzu Mamut už pociťuje T-Mobile na výsledcích

Miliardové pohledávky, které zbyly po krachu byznysu s pronájmy iPhonů prostřednictvím e-shopu Mamut ze skupiny podnikatele Vladimíra Kováře, začínají doléhat i na hospodaření jednoho z hlavních věřitelů – operátora T-Mobile. Telekomunikační firma musela kvůli tomu odložit peníze stranou na takzvanou opravnou položku a za loňský rok reportovat horší zisk.

Fotbalový „zázrak“ ve Zbuzanech řeší policie

Sportovní areál ve Zbuzanech zajistila policie v rámci vyšetřování investičních podvodů. Lidem zde zmizelo přes 180 milionů korun.

A ještě jedna investiční kauza

Berger, Baroš, ale i velká jména z byznysu a politiky. Stovkám lidí dluží zkrachovalý podnikatel Petr miliardu korun.

Všechna umělá inteligence na jednom místě

Je lepší GPT-4, Claude 3, Gemini Pro, nebo Mistral Large? Dělá hezčí obrázky Dall-E 3, PlayGround v2.5, nebo StableDiffusionXL? To jsou otázky, které nemají jednoznačnou odpověď. Záleží na konkrétním uživateli a účelu. Dobrou zprávou je, že vyzkoušet desítky jazykových modelů můžete i s jedním předplatným.

Umělé inteligence se neobávám, spíš se bojím lidí

Luciano Floridi je italský filozof a logik, který se zaměřuje na etiku v souvislosti s digitálními technologiemi a chytrými stroji. Téměř 30 let působil na univerzitě v anglickém Oxfordu, teď přednáší na Yaleově univerzitě v USA. Velký rozhovor s ním si můžete přečíst ZDE.

Chcete vědět, co se děje v české a světové ekonomice? Co si o aktuálních trendech myslí lidé z byznysu, majitelé firem a jejich šéfové? Každý týden v pátek vám naši top autoři přinášejí výběr toho nejlepšího a pohled z byznysové strany. Odebírejte Byznys newsletter.