Aby vás rozvod nezruinoval. Konflikt s partnerem může zhatit cestu k finanční nezávislosti. Víme, co určitě nedělat

Mnozí manželé se snaží jeden druhého „potrestat“ nebo „vyhrát“ za každou cenu. Bojují o majetek z principu, i když to pro ně ekonomicky nedává smysl. To vede k protahování sporu a zbytečnému navyšování nákladů na právníky a soudní znalce. Podle Růžkové se nezřídka stává, že náklady na vyřešení hádky o konkrétní věc, například starší auto, převýší její skutečnou hodnotu. „Finančně je téměř vždy výhodnější racionální a rychlá dohoda,“ říká advokátka. Emoce nahrazují kalkulačku i v případech, kdy se lidé při rozvodu vzdávají majetku jen proto, aby „už měli klid“.

Další častou chybou je podcenění budoucích nákladů. „Jeden z partnerů často chce za každou cenu udržet rodinný dům, aniž by si spočítal, zda ho sám finančně utáhne,“ říká expert na finanční zdraví v České spořitelně Martin Břeňa. Podle něj rozvod obvykle znamená pokles příjmů a zvýšení výdajů, zejména na bydlení a péči o děti, takže realita po rozvodu bývá finančně náročnější, než si většina lidí připouští.

Ondřej Drachovský z kanceláře Zvolský Advokáti dodává, že i špatná dohoda je často lepší než jakýkoli soudní spor. „V rodině to platí více než jinde. I když jde o takovou, která se rozpadá,“ říká. Každý, kdo rozvod zvažuje, by se měl snažit nejprve získat úplný přehled o rodinných financích, tedy o všech aktivech a závazcích – od účtů, investic a spoření až po dluhy. A také si zajistit kopie důležitých dokumentů a finanční rezervu.

Ideálně ještě předtím, než rozvod oznámí partnerovi. „V okamžiku, kdy ten druhý zjistí vaše úmysly, může začít skrývat majetek nebo převádět finanční prostředky neznámo kam. Třeba do zahraničí či do kryptoměn,“ varuje Drachovský. Přestože právníci před tímto postupem varují, protože většinu majetkových transakcí lze vystopovat, děje se to. „Dojde‑li k soudnímu vypořádání společného jmění a odklon peněz vyplave na povrch, může ovlivnit kredibilitu tohoto z manželů a následně i výsledek řízení,“ upozorňuje partnerka Havel & Partners Veronika Bočanová, která se specializuje na rodinné právo.

Ve vztazích bývají finance tabu

Odborníci se shodují v tom, že mít přehled o rodinných financích a uspořádání majetku je naprosto zásadní nejen v souvislosti s rozvodem. Současně je dobré získat ho způsobem, aby nekazil samotný vztah. Přesto se často stává, že lidé nevědí, kde všude má partner účty, jaké investice drží, případně jaká je aktuální tržní hodnota nemovitosti či partnerovy firmy. Vede to k tomu, že se lidé – nejen během rozvodu – rozhodují podle pocitů, nikoli podle reálných čísel. Mluvit o penězích i v jinak fungujícím vztahu totiž bývá v Česku pořád trochu tabu.

Děti dospěly a co teď? Rozvedeme se. Proč se dlouholetá manželství rozpadají stále častěji

7. 10. 2025 ▪ 8 min. čtení

Ukázal to i nedávný průzkum společnosti Partners a agentury MindBridge Consulting, podle kterého jsou peníze a finanční záležitosti druhou nejčastější příčinou napětí v partnerském soužití. Nesoulad ve financích se dotýká tří čtvrtin párů, ale pravidelně je řeší jen zhruba třetina z nich. U sedmi procent párů jsou peníze dokonce častým zdrojem neshod a konfliktů. Zrcadlí se tu přístup, jakým k financím přistupovali jejich rodiče. Zhruba 45 procent Čechů totiž tvrdí, že si z domova odneslo spíš návyk o financích mlčet než je otevřeně probírat.

Bočanová říká, že nejlepší je mít „čistý stůl“ a vzájemně si předávat dostatek informací. To, že jeden z manželů vydělává více a stará se o finanční záležitosti a investice, může být pro toho druhého v době manželství pohodlné. Jenže při rozpadu vztahu z toho může být problém. Ten první má najednou pocit, že by si zasloužil výrazně větší podíl, a druhý se na něm cítí finančně i informačně závislý. „Při pohledu zpět už zažitou praxi nevnímá jako výhodu, ale jako omezení rozvoje své vlastní kariéry,“ říká Bočanová.

Pro člověka, který zvažuje rozvod, je klíčové nejen zmapovat majetkovou situaci a zjistit, co skutečně tvoří společné jmění. Břeňa ze své praxe upozorňuje, že nejčastěji se při rozvodu zapomíná na penzijní spoření, životní pojistky s rezervotvornou složkou, firemní benefity nebo podíly a odstupné či budoucí bonusy. Všechny přitom náleží do společného jmění.

Odborníci zároveň doporučují, aby si ten, kdo je v domácnosti zprvu ekonomicky odkázán na partnera, začal už během manželství budovat vlastní příjmy a vytvářet finanční rezervu. „Může to znít jako knížecí rada, ale finanční závislost na manželovi či manželce patří mezi největší rizika spojená s rozvodem,“ potvrzuje advokát Drachovský.

Nejdřív k notáři, potom k oltáři

Právníci se shodují, že o tom, co by mohlo nastat v případě rozvodu, je vhodné přemýšlet již před uzavřením sňatku. „Každý by měl zvážit, jak by vypadal jeho život, finance i podnikání, kdyby vztah nevyšel. Obdobně jako se pojišťujeme pro případ nemoci nebo nehody,“ radí partnerka advokátní kanceláře Portos a CCS Premium Trust Markéta Flanderková.

Všem proto nabízí alternativy – smlouvu o manželském majetkovém režimu, neboli předmanželskou smlouvu, nebo vyčlenění majetku do samostatné entity, jako je svěřenský či nadační fond. Umožňují manželům majetek dále rozvíjet a investovat a zároveň jej chrání před životními turbulencemi. Ať už jde o podnikatelská rizika, rozvod nebo změnu rodinných poměrů. „Je však nutné pamatovat na to, že pokud jeden z manželů vyčleňuje majetek náležející do společného jmění, je třeba souhlasu druhého manžela,“ upozorňuje Flanderková.

Drachovský připomíná, že předmanželská smlouva či úprava majetkového režimu takzvaným zúžením společného jmění během manželství je důležitá třeba v případě, kdy jeden z manželů rizikově podniká či vykonává povolání, kde na něm leží velká odpovědnost. A také když má jeden z manželů obavy z nezodpovědného hospodaření toho druhého. A pochopitelně pokud jeden z manželů či každý z nich má hodnotnější majetek ve svém výlučném vlastnictví. Třeba takový, který nabyl před svatbou nebo v darech a dědictví.

„V souvislosti s těmito smlouvami si vždy vzpomenu na slova jednoho ze soudců Nejvyššího soudu Romana Fialy: Nejdřív k notáři, potom k oltáři,“ říká Drachovský. Vedle zúžení společného jmění je možné také jeho rozšíření. A to v případě, kdy například jeden z manželů dostal darem pozemek a za trvání manželství a ze společných peněz na něm manželé chtějí postavit dům.

Růžková připomíná, že do společného jmění spadá, zjednodušeně řečeno, téměř vše, co jeden nebo oba manželé nabyli za trvání manželství. Mzdy, zisky z podnikání, úspory, nemovitosti, auta, vybavení domácnosti, ale i dluhy. Nepatří do něj například majetek získaný darem nebo dědictvím, pokud nebylo výslovně řečeno, že jsou určeny oběma manželům.

Největším omylem je podle Růžkové mýtus „co je psáno na mě, je moje“. I kdyby byl v katastru jako vlastník bytu uveden jen jeden z manželů a byl v době trvání manželství pořízen z jeho příjmů, obvykle spadá do společného jmění. Totéž platí pro bankovní účet, auto v registru, investiční portfolio, zlato i umění, třeba obrazy. „Jméno na smlouvě není rozhodující,“ upozorňuje Růžková.

Stejně mylná je i představa, že „podnikání je jenom moje“. Podíl ve firmě či hodnota podnikání založeného během manželství patří do společného jmění. Dokonce i zisky z podílu nabytého před sňatkem se považují za společné.

A neplatí ani, že „všechno se dělí přesně 50 na 50“. Soud může rozhodnout o nerovném rozdělení majetku a zvýhodnit toho z páru, kdo se více staral o rodinu a domácnost a tím umožnil druhému budovat kariéru. Nebo naopak snížit podíl tomu, kdo společný majetek prokazatelně poškozoval, například gamblingem. „Jedním z pravidel pro vypořádání společného jmění soudem je, že se má přihlédnout k tomu, jak se kdo zasloužil nejen o nabytí, ale také o udržení majetku,“ shrnuje senior advokát Havel & Partners Jiří Tregler.

Při rozvodu je často potřeba přehodnotit finanční produkty a pojistky. I v těchto případech je dohoda mezi manžely výhodnější než soudní řízení. Obzvlášť pokud jde o investice, podílové fondy či ETF. Pokud byly pořízeny během manželství, spadají do společného jmění. U výnosů z investic pořízených před manželstvím či z dědictví je to složitější. Samotné investiční aktivum zůstává výlučným majetkem jednoho, ale výnosy, jako jsou dividendy nebo nájemné, už mohou být společné.

V případě soudního řešení je nejdříve nutné portfolio ocenit podle jeho aktuální tržní hodnoty. Neposuzuje se tedy cena, za kterou se nakupovalo. Soud jej pak buď přikáže jednomu z manželů, obvykle tomu, na kterého je účet veden, s povinností vyplatit druhému polovinu hodnoty.

Třeba u penzijního spoření spadá do společného jmění hodnota naspořená v délce manželství. Je to tedy součet všech příspěvků, včetně těch od zaměstnavatele, a státní podpory, které byly na účet připsány od svatby do rozvodu. Pro zhodnocení platí totéž. „Výpočet bývá komplikovaný a často je k němu potřeba součinnost penzijní společnosti,“ říká Růžková.

Druhou variantou je, že soud nařídí prodej a rozdělení výtěžku napůl, pokud si finanční produkt žádný z manželů nechce ponechat nebo nemá dostatek prostředků na vyplacení toho druhého. Jde však o méně častou a někdy také méně výhodnou variantu. „Výnos investic zpravidla přichází v čase. Pokud se tedy manželé nedohodnou a pokud to daný investiční nástroj umožňuje, může vést rozdělení či předčasné ukončení investice ke ztrátě,“ upozorňuje Tregler.

Tři roky na vypořádání společného jmění

K základním plánům na období po rozvodu patří vytvořit si finanční rezervu. Břeňa říká, že je třeba ji začít budovat co nejdříve, ideálně už během rozvodového procesu. V první fázi může jít o minirezervu na měsíc až dva pokrývající základní výdaje. „I malá, pravidelně odkládaná částka, třeba pět až deset procent příjmu, pomůže stabilizovat psychiku. Pokud je situace napjatá, lze dočasně omezit méně důležité výdaje,“ říká Břeňa.

Plná rezerva by podle šéfa investičních produktů v Air Bank Petra Žabži měla ideálně pokrýt šest měsíců „fixních“ nákladů, tedy nájemné nebo hypotéku, energie, pojištění, potraviny a základní životní výdaje. „Je třeba si realisticky spočítat nové samostatné náklady na bydlení, protože ty bývají po rozdělení domácnosti často výrazně vyšší než před rozvodem,“ upozorňuje Žabža.

Rezervu je vhodné držet v okamžitě dostupné formě, například na spořicím účtu, termínovaném vkladu s možností předčasného výběru nebo v konzervativním peněžním fondu. Rozhodně by neměla být vázána v akciích či jiných dlouhodobých produktech. Vyšší částku z vypořádání doporučuje Žabža rozdělit na tři části: vedle okamžité rezervy i na střednědobou rezervu pro větší výdaje či události, například kauci na nový byt, a teprve zbytek využít k dlouhodobému zhodnocení.

Po rozvodu je podle Žabži důležité vyvážit stabilitu příjmu a likviditu. Pro budování pasivního příjmu nebo finanční rezervy bývají často vhodnější dividendové akcie, ETF či konzervativní podílové fondy s pravidelnou výplatou výnosů. „Konkrétně se může hodit kombinace globálních dividendových akcií nebo ETF s dluhopisovými fondy, která zajistí stabilnější výnosy bez závislosti na jednom trhu nebo sektoru,“ říká Žabža.

V případě většího kapitálu a ochoty spravovat nemovitost může být zajímavou možností menší byt k pronájmu v lokalitě s dobrou poptávkou, s rezervou na údržbu a období bez nájemníka. „Je třeba být spíše konzervativnější, protože budoucnost po rozvodu je vždycky nejistá,“ říká Žabža. S většími investicemi doporučuje počkat až po právním vypořádání majetku, protože během rozvodového řízení není jasné, s jakými prostředky bude možné disponovat.

Břeňa dodává, že je třeba také aktualizovat finanční plány. „Například budoucí důchod může být výhodnější zvažovat samostatně než čekat, že se vše vyřeší automaticky,“ říká. Smlouvy u produktů, jako jsou životní pojištění, doplňkové penzijní spoření či stavební spoření, se nevyplatí vypovídat impulzivně. „Mohlo by dojít ke ztrátě státního příspěvku či jiných výhod, které jsou s nimi spojeny,“ upozorňuje Břeňa.

Drachovský také upozorňuje na to, že manželé mají od právní moci rozsudku o rozvodu tři roky na vypořádání společného jmění dohodou nebo podáním žaloby k soudu. Pokud se v uvedené lhůtě nestane ani jedno, nastává automatické vypořádání podle zákona​. „Tento režim je extrémně nepraktický. Mít dům v podílovém spoluvlastnictví s bývalým partnerem je recept na budoucí spory. Nelze s ním například disponovat bez jeho souhlasu,“ popisuje Růžková.

Rozvod je krizové období, ale i příležitost k novému finančnímu začátku. Klíčem je nenechat se ovládnout emocemi, mít přehled o všech aktivech i dluzích, vytvořit si rezervu a postupně znovu budovat finanční stabilitu. Nejde jen o čísla v rozvaze, ale především o schopnost rozhodovat se racionálně. I ve chvíli, kdy se život změní od základů.