Odvedené DPH za nezaplacené pohledávky vám stát jen tak nevrátí

Dle zákona o DPH je dodavatel, který je plátcem DPH, povinen v okamžiku dodání zboží či poskytnutí služby uplatnit vůči odběrateli DPH a zároveň ji vykázat ve svém daňovém přiznání a v náležité lhůtě odvést do státního rozpočtu. To by nebyl problém, pokud by mu ovšem odběratel zaplatil. Povinnost odvést DPH totiž není podmíněna faktickou platbou odběratele dodavateli.

V případě, kdy je dodavateli jeho odběratelem řádně zaplaceno, je pro něj povinnost odvést daň do státního rozpočtu zcela neutrální. Dodavatel v tomto případě plní pouze funkci jakéhosi prostředníka, který DPH vyinkasoval od svého odběratele a dále ji postupuje do státního rozpočtu. Problém však nastává v situaci, kdy je dodavatelsko-odběratelský vztah postižen platební neschopností odběratele. Bohužel i v takovém případě vzniká dodavateli povinnost uplatněnou, i když dlužníkem nezaplacenou, daň do státního rozpočtu odvést.

Tato situace je pro dodavatele samozřejmě velmi nepříjemná a může vést k prohloubení druhotné platební neschopnosti. Z tohoto důvodu je plátcům DPH umožněno, aby za určitých podmínek mohli u nezaplacených pohledávek nárokovat vrácení již odvedené DPH. Tyto podmínky jsou zákonem velmi úzce definovány a musejí být splněny všechny současně. Dle jejich charakteristiky je možné je rozdělit na podmínky věcné, časové a procesní.

Složitý systém

Aby podnikatel, respektive věřitel mohl uplatnit nárok na vrácení DPH, musí se dlužník, vůči kterému má věřitel tuto pohledávku, nacházet v insolvenčním řízení. Tento způsob úpadku dlužníka musí být zároveň řešen prohlášeným konkursem na majetek dlužníka. Dlužník, který se nachází v jiném způsobu řešení úpadku, již nesplňuje tuto základní věcnou podmínku, a tím pádem ani pohledávka za tímto dlužníkem nesplňuje podmínky pro vracení DPH.

Dále musí věřitel svou pohledávku přihlásit nejpozději ve lhůtě stanovené rozhodnutím soudu o úpadku, to znamená, že pohledávka musí být zjištěna a v insolvenčním řízení se k ní přihlíží.

Zákon dále vymezuje i vztah mezi věřitelem a dlužníkem. Aby bylo možné nárokovat DPH zpět, nesmí být věřitel a dlužník osobami kapitálově spojenými, osobami blízkými, či společníky téže společnosti.

Poslední věcná podmínka stanovuje, že dlužník musí být plátcem DPH, a to i v době, kdy věřitel žádá o její vrácení. Tato podmínka může z nároku na vrácení DPH vyřadit poměrně velkou část pohledávek, protože vzhledem k délce celého procesu, a to jak procesu předcházejícího před zahájením insolvenčního řízení, tak insolvenčního řízení samotného až do oznámení konkursu, již dlužník z mnoha důvodů plátcem DPH být nemusí.