Za minulého režimu neměla rodina Jiřího Soukupa na růžích ustláno. "Tatínek byl syn kulaka a namluvil si sudetskou Němku," vzpomíná podnikatel. Na studium nebylo pomyšlení, na syna z "problémové" rodiny zbylo železniční učiliště. Život mladému muži navíc zkomplikoval úraz. "Na vojně, kde jsem byl kvůli svému původu u pétépáků, mě zranil vlak. Strávil jsem asi půldruhého roku po špitálech," vzpomíná Jiří Soukup.

Po vyléčení na dráze zůstal, dělal dozorčího přepravy na plzeňském nádraží. "Jenže peněz bylo málo, tak jsem si chodil přivydělávat s obkladači. To bylo to nejjednodušší, co jsem mohl po úrazu dělat - stát na místě a lepit obklady," konstatuje.

Zbývá vám ještě 90 % článku
Předplatné za 30 Kč
  • První 2 měsíce za 30 Kč měsíčně, poté za 179 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se