Divadlo řídím jako aerolinky, říká britská divadelní producentka

Byli jste nedávno na divadelním představení v londýnském West Endu? Velmi pravděpodobně jste vaše lístky kupovali u Rosemary Squire, jejíž firma Ambassador Theatre Group (ATG) vlastní 39 divadel na britských ostrovech a dalších 11 po světě. ATG je navíc největším britským prodejcem divadelních lístků. Devětapadesátiletá spoluzakladatelka firmy, která se letos v červnu ucházela o titul EY Světový podnikatel na finále soutěže v monackém Monte Carlu, přitom začínala v osmdesátých letech trháním lístků u vstupu do hlediště.

První divadlo začala provozovat se svým manželem a obchodním partnerem Howardem Panterem v roce 1992. Šlo o budovu v obci Woking na periferii Londýna. "Do té doby to v obci žilo pouze na nádraží, odkud lidé jezdili do hlavního města. My jsme jim zařídili sociální život přímo u jejich domova," vypráví Squire s tím, že první tři roky byly velmi náročné. "První rok v srpnu přišlo do našeho divadla dvacet lidí. Byl to opravdu horký měsíc."

Divadlo se podobá módě

Firmě se ale brzy začalo dařit. Přišla totiž s průkopnickým obchodním modelem, který úspěšně kombinuje tři činnosti - produkci divadelních her, provozování samotných divadel a prodej lístků. "Ročně prodáme kolem 11 milionů lístků. Zároveň v divadlech prodáváme propagační předměty či občerstvení," popisuje Squire.

Za nejrizikovější část divadelního podnikání považuje produkci samotných her. "Divadlo funguje stejně jako móda nebo hudba. Nikdy nevíte, zda bude divadelní hra úspěšná, dokud ji nezačnete sdílet s publikem. Můžete si myslet, že bude mít skvělý ohlas, ale lidem se to pak nelíbí," říká podnikatelka na nádvoří monackého hotelu Hermitage.

Rosemary také ve svém byznysu prosazuje netradiční práci s cenou vstupenky. Průměrná cena divadelního lístku v Londýně je podle jejích zkušeností 42 liber. V reklamách přitom cena neklesá pod sto liber. "Ráda bych do tvorby cen zavedla větší dynamiku, kterou známe z hotelů nebo aerolinek. Letecké společnosti jsou v tom mistři. U Easyjetu vidíte, že jeho letenka stojí 35 liber. Ale když letíte v sobotu, nebo přes den, nebo ráno, tak zaplatíte i 150 liber. Když chcete letět v pevně stanovenou dobu, musíte prostě platit. Takové strategie musíme dělat i u nás. Pondělní noc v listopadu má jiný cenový potenciál než sobotní noc v březnu," vysvětluje Squire.

V USA vládnou odbory

Podnikatelce se také nelíbí, že nemůže čerpat dotace na opravu starobylých divadelních budov od britské národní památkové loterie. Ta totiž není určena komerčním projektům. "Většina našich budov jsou památkově chráněné. Když chci vybudovat více toalet, musím mít povolení. Jenže když divadlo renovuji, nestane se více vydělávajícím," stěžuje si Squire.

Podnikatelka, která se v minulosti musela vyrovnat s narozením dcery postižené Downovým syndromem, chce nyní s firmou ještě více expandovat za hranice Británie. Velké zkušenosti už získala v USA, kde provozuje divadlo na newyorské Broadwayi. Produkovat hru v New Yorku je přitom o hodně dražší než v Londýně.

"V Británii je pracovní síla více flexibilní. V USA jsou pracovní zvyky úplně jiné, velkou roli tam hrají odbory. Někdy dokonce dva lidé dělají úplně tu samou práci. Je to bláznivé," popisuje Squire, která i po pětadvaceti letech v oboru chodí třikrát týdně do divadla.