V běžném životě jsme zvyklí oddělovat osobní život od pracovního. Neznamená to však, že s příchodem do práce zaměstnanec ztrácí veškeré soukromí, jeho míra se pouze přizpůsobí životní situaci. I na pracovišti jsou totiž rozvíjeny vztahy s ostatními lidmi, zaměstnanec se rozhoduje, které informace z jeho osobního života se ostatní dozvědí, stejně jako dochází ke zpracování osobních údajů pro účely pracovněprávního vztahu.

V článku se zaměříme především na podmínky, za nichž lze jednak přiměřeně narušit soukromí zaměstnance monitorováním jeho aktivit a korespondence a jednak přiměřeným způsobem kontrolovat aktivity zaměstnance za účelem ochrany výrobních a pracovních prostředků zaměstnavatele.

Důvody narušení soukromí zaměstnance jsou různé 

Obecný zákaz narušovat soukromí zaměstnance na pracovišti a ve společných prostorách zaměstnavatele je obsažen přímo v zákoníku práce. Tento zákaz ale není absolutní a umožňuje zaměstnavateli kontrolovat zaměstnance, pokud je pro takové opatření dán rozumný důvod a kontrola není prováděna nepřiměřeným způsobem.

Typickou situací je provoz nebezpečného zařízení, kdy jsou zaměstnanci sledováni za účelem ochrany života a zdraví. Kontrola zaměstnance je ale také možná za účelem ochrany majetku zaměstnavatele nebo spoluzaměstnanců a v omezené míře lze také kontrolovat pracovní výkonnost.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Předplatné za 30 Kč
  • První 2 měsíce za 30 Kč měsíčně, poté za 159 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
Máte již předplatné?
Přihlásit se