Burza musí přestat hrát pasívní roli

Burza musí přestat hrát pasívní roli

Pražská burza má šanci přežít. A to navzdory poklesu počtu obchodovaných společností a nepřejícímu přístupu státu, který kapitálový trh od jeho vzniku nikdy aktivně nepodporoval.
Pražská burza podle mého názoru bude dále existovat díky příznivé souhře několika faktorů na straně poptávky i nabídky. Zájem domácích a zahraničních investorů o českou ekonomiku a české akcie roste, což dokládá zvyšující se objem zobchodovaných akcií (nepřetržitě od roku 2000) navzdory klesajícímu počtu titulů (od roku 1995). Členství Česka v EU vede k rozšíření okruhu potenciálních zahraničních investorů, kteří zatím investovali pouze v rámci "starých" unijních zemí.

Klíč k penzijní reformě

Přestože se politické strany zatím nedokáží (a nechtějí) shodnout na penzijní reformě, změna důchodového systému je nevyhnutelná. Jedním ze základních předpokladů je existence burzy cenných papírů, která penzijním fondům umožní efektivně zhodnocovat vklady klientů, a to nejen investicemi do dluhopisů, ale také do akcií.
Věřím, že tuto skutečnost si postupně uvědomují nejen banky, které rozvoj burzy dlouho ignorovaly, ale také stát. Důležitá bude také změna v investičním chování domácností, které se v druhé polovině 90. let přiklonily k jistotě a tedy instrumentům s pevným výnosem - depozitům či dluhopisům. S poklesem úrokových sazeb, vyčištěním a průhledností finančních trhů a lepší zkušeností občanů s různými finančními instrumenty poroste poptávka po vyšším výnosu. Domácnosti a investiční fondy budou reagovat přesunem části úspor a investic do akcií a dalších nástrojů s proměnlivým výnosem.
Tyto faktory budou znamenat větší poptávku po investicích do akcií, které následně vytvoří vhodné podmínky pro vstup nových společností na burzu. Úspěšné umístění akcií farmaceutické firmy Zentiva prokázalo, že akciový trh je místem, kde lze získat finanční prostředky, a snížit tak závislost firem na bankovních úvěrech. Zentiva úspěšně umístila akcie za 200 miliónů dolarů a zájem investorů předčil nabídku pětinásobně.
Takový pozitivní příklad přitáhne pozornost majitelů a managementů dalších firem. Velkou důležitost bude mít i postupné ukončení koncentrace vlastnictví a úvahy majitelů, jakým způsobem částečně realizovat zisk při zachování kontroly. Emise vlastních akcií jsou pro tento účel ideální formou.
Burza však nenabízí možnost pouze majitelům firem, ale také státu, který může přes akciový trh prodat podíly v některých společnostech. Úvahy některých ministrů v posledních měsících naznačují, že by se macešský postoj státu k burze mohl změnit. Stát by mohl prodat podíly například v ČEZ, České poště, České správě letišť, ČSA ale rovněž v Českém Telecomu.
Burza však čelí také rizikům. Největší spatřuji ve snížení počtu nejvíce obchodovaných společností. Akutní nebezpečí hrozí jedné ze tří nejlikvidnějších akcií - Českému Telecomu. V případě přímého prodeje očekávám zrušení veřejné obchodovatelnosti. Podobná situace může nastat u akcií Unipetrolu a v delším horizontu stále visí otazníky nad akciemi Philip Morris ČR a Komerční banky. Právě v případě Českého Telecomu by měla burza velmi aktivně a důrazně upozornit vládu na rizika privatizace přímým prodejem a naopak zdůraznit výhody privatizace přes akciový trh.

Burza má co zlepšovat

Prakticky všichni členové vyčítají burze vysoké náklady na realizaci obchodů. Například klíčoví tvůrci trhu musí každý rok zaplatit poplatek 660 tisíc korun, aniž by získali nějakou službu. Příliš drahé jsou i poplatky za vypořádání, což by mělo odstranit vytvoření centrálního depozitáře. Obchodní software je zastaralý a drahý (na údržbě se podílejí čtyři externí společnosti). Proto by burza měla být mnohem více řízena jako obchodní společnost s důrazem na efektivitu.
Značné rezervy jsou v oblasti marketinku. Prvořadým cílem by měla být komunikace s domácími podniky, dalšími kandidáty na emisi nových akcií, a investory. Ve srovnání s konkurencí ve Varšavě nebo Budapešti zaostává Praha v prezentaci vůči zahraničním investorům - obě zmíněné instituce pořádají v Londýně, New Yorku a dalších finančních centrech alespoň jednou ročně setkání s investory. Nechci se mýlit, ale o podobné akci pražské burzy jsem od zahraničních investorů neslyšel.
Další otázkou je budoucí směřování trhu. Úvahy středoevropské burze budou ještě nějakou dobu narážet na odlišné právní prostředí jednotlivých zemí a odlišnou motivaci potenciálních členů. Pražská burza byla v tomto směru historicky velmi pasívní. Tento přístup by se mohl změnit. Možností je například začlenění RM-S nebo bratislavské burzy. Z RM-S by mohl být vytvořen trh pro malé emise s nízkou likviditou, který by mohl být základem trhu pro malé IPO. V případě Bratislavy je zajímavé spíše nabídnutí investičních příležitostí pro slovenské investory, tedy zvýšení objemu obchodů.
Autor je hlavním analytikem společnosti Atlantik FT