Okurky a rajčata, to je naše zlato

Vesnice Mingir, ležící při hranicích s Rumunskem, se díky reportážím v zahraničním tisku nechvalně proslavila prodejem ledvin několika svými občany. >>Stalo se to v roce 1998, dvanáct lidí skutečně svou ledvinu prodalo,#171# vzpomíná starosta Gheorghe Gribencea. "Každý dostal tři tisíce dolarů, většina z nich ale peníze propila, nebo si koupili auto, které teď stejně stojí ve dvorku, protože nemají na benzín."

"Na každém stromě rostou suché větve,"

říká místostarosta Chiril Hantea. "U nás nežijí lidé hůře než jinde. Možná i o trochu lépe," dodává. Vedení radnice, nešťastné špatnou pověstí obce, všechny novináře odhání. "Jako jediná obec v širokém okolí si udržujeme vlastní gymnázium, máme i internet," chlubí se Gribencea.

Obec má šest tisíc obyvatel, z nich asi sedm set pracuje v zahraničí, většina se ale na zimu vrací domů. Nejčastěji pracují v Portugalsku, Rusku a Itálii, místostarostův syn a snacha dokonce pracovali několik let v Praze. Vítají nás dobrou češtinou: "Z vydělaných peněz jsme si postavili domek. Rádi bychom se k vám ještě vrátili, abychom zabezpečili svoje děti, ale už asi nedostaneme vízum," říká Angela Hanteaová. Okolo pobíhají tři děti a mají se čile k světu.

"Nám nevadí, že lidé pracují v cizině. Důležité je, aby se vrátili a investovali do naší vesnice. A lidé to tak dělají: někdo koupí pozemek, jiný traktor, někdo investuje do vlastní výroby," říká Hantea.

Západní Moldavsko je pravicovou baštou, i v Mingiru pravicová Moldova Noastra s převahou vyhrála loňské komunální volby. "Vláda chce obnovit kolchozy, ale to se jim nepovede. Vesničané na kolektivizaci prováděnou v 50. letech vzpomínají se zděšením," říká Hantea. "Kdyby raději snížili daně, udělali by pro zemědělství víc. Všechno direktivně nařizují. Už nyní každý zemědělec musí platit pět druhů daní, zjednodušení by neškodilo."

V obci úspěšně fungují textilní fabrika a konzervárna. Ta ročně vyprodukuje úctyhodný milión sklenic, celkem se konzervuje dvacet druhů ovoce. Jedna sklenice se prodává za 5 až 10 lei. "Je to maloobchodní i velkoobchodní cena. Každý může přijít, koupit si kolik chce a odvézt. V Moldavsku ale neprodáme vůbec nic, všechno jde na export," tvrdí místní.

Sklenice jsou dodávány přímo z Německa, kam také putuje většina produkce. "Eurostandard, naše sklenice by do unie neprošly," směje se Hantea. Loni Němci koupili bývalou mlékárnu a letos v ní chtějí zahájit vlastní výrobu kompotů. Práci tak mají šanci získat i lidé z okolních vesnic.

Konzervárna nabízí takřka exkluzivní plat 1300 lei – ovšem jen v létě. V zimě, kdy má výroba útlum, dostávají zaměstnanci okolo 400 lei. Ve skutečnosti jsou příjmy místních vyšší, protože každý zaměstnanec má v podniku svůj podíl. Jsou tak dostatečně motivováni k vyšší efektivitě práce.

I penze v obci je vysoká – 350 lei. K tomu radnice místním důchodcům připlácí speciální dávky. "To nikde jinde nedělají,#171# chlubí se místostarosta a dodává, že by do konce volebního období také rád srazil nezaměstnanost v obci na nulu.

"Mnoho lidí se od nás odtrhlo, zjistili, že je lepší investovat do vína nebo vlašských ořechů. O ně je v zahraničí velký zájem. Hlavně ať platí daně."Další příjmy by se obci hodily – ulice jsou rozbité a i radnice by potřebovala opravit. "Myslíme na to," říká Hantea a dodává, že nyní je prioritou obnova zdejšího kravína poté, co vláda zrušila dotace. "Potřebujeme vlastní mléko, jeho dovoz je drahý."