DEBATA: Rok ve velké krizi. Přišli jste o peníze, nebo vydělali?

Co bylo předtím nemyslitelné, se najednou stalo skutečností. Finančníci začali panikařit, propadly se burzy, banky si přestaly důvěřovat a nechtěly si půjčovat. Cenné papíry, ve kterých byly zabaleny rizikové hypotéky a jež otrávily celý finanční systém, ztratily hodnotu. Banky hlásily obrovské ztráty, státy zahájily masivní záchranné operace.

Uplynul rok a mnohé se změnilo. Velké investiční banky, jak jsme je znali před krizí, již neexistují. I giganti jako Goldman Sachs nebo Morgan Stanley museli začít dělat i komerční bankovnictví. Světové vlády napumpovaly do ekonomiky obrovské množství peněz. Když se sečte veškerá pomoc, kterou vyspělé státy poskytly bankám a dalším firmám včetně bankovních záruk, dostaneme se podle zpravodajského serveru BBC k neuvěřitelné sumě 9,2 bilionů dolarů - to je 180 rozpočtů Česka. Na jednoho člověka ve vyspělých zemích tak připadá deset tisíc dolarů. Tedy necelých dvě stě tisíc korun.

Mnohé začíná zlepšovat. Akciový trh se vzpamatoval. Burzy již od března nepřetržitě rostou a ceny akcií se blíží k hodnotám před pádem Lehmanů. Podle OECD recese ve vyspělých zemích skončí již toto čtvrtletí. ČNB čeká již v příštím roce ekonomický růst i v Česku. Je samozřejmě otázkou, jak bude oživení probíhat.

Ekonomové stále častěji mluví o tvaru W, tedy že nás čeká ještě jeden propad, který rozpoutá rostoucí nezaměstnanost. "To se stát může, ale ten druhý oblouk W již nebude tak hluboký a další recese by nám hrozit neměla," říká třeba člen bankovní rady ČNB Vladimír Tomšík. Podle všeho tak to nejhorší končí. Svět zřejmě čeká čas stagnace - bohužel pravděpodobně spojený s růstem nezaměstnanosti, než se ekonomika konečně vzpamatuje, nastartuje se poptávka po zboží a službách a celý mechanismus se rozjede znovu naplno.

Ve vzduchu stále visí otázka: nemůže to všechno přijít znova? I když na první pohled by se zdálo, že všechno je jinak, samotný Wall Street, kde to všechno začalo, se zase tak moc nezměnil. Americká vláda se zaměřila spíše na pomoc bankám než na změny systému. Země G20 se sice shodly na obecné regulaci bank, ale zatím nikdo neví, jak bude vypadat. A zatím tak rozhodně není vyloučeno nebezpečí, že banky začnou riskovat znovu jako předtím. "Již teď se banky opět pouštějí do riskantnějších operací. Tím, že stát po pádu Lehmanů všem bankám pomohl obnovit nejen důvěru ve finanční systém, ale i chuť pouštět se do rizika," varuje Nassim Taleb, jeden z investorů, kteří patří k prorokům, jež krizi předvídali.Podle deníku New York Times tak například již teď banky hledají nové finanční produkty, jež by nahradily cenné papíry navázané na rizikové hypotéky. A do jejich hledáčků se dostaly životní pojistky, které by odkupovali od lidí a prodávali je dál zabalené do balíčků. Pokud se bankéři z krize sami nepoučí, může nás tak brzy čekat další.

Co vy soudíte o roku krize? Kdo nejvíc prodělal, kdo nejvíc vydělal? Máte nějakou osobní zkušenost s krizí? Napište nám, váš příspěvek zveřejníme postupně ZDE

Zde postupně zveřejňujeme vaše příspěvky:

Filip, 1984 

Koncem roku 2008 jsem si uvědomil, že cena akcií klesla vlivem psychologických aspektů hlouboko pod svoji reálnou hodnotu. Začátkem roku jsem tedy investoval do akcií z pražského SPADU a podařilo se mi realizovat 60% výnos.

Matterhorn, Praha 

Dobrý den,
pravidelně přispívám na těchto stránkách, zpravidla dlouhé příspěvky pod jménem Matterhorn. Téma krize je mi nejbližší.
Takže věcně. Jsem si jistý, že do velké nerovnováhy nás přivádí povětšinou snaha regulovat ekonomické prostředí. Regulaci ,kterou zatracuji však není regulace typu dodržování pravidel, ale regulace některých důležitých fragmentů ekonomiky. Dříve to byla vazba měny na zlato, jindy a jinde to byly různé fixní kursy (Estonsko, Bulharsko), ve vyspělých ekonomikách v systému free float směnných kursů ( toto není regulováno) je to úroková sazba, která je tvrdě regulována. Neustálé zlevňování peněz způsobilo obrovský nárůst objemu peněz v ekonomice, který tlačí na nadměrné využívání ekonomických kapacit. Zjednodušeně řečeno extenzívní rozvoj. Vyrábíme více, ale ne díky tomu, že bychom pracovali efektivněji, ale díky tomu, že pracujeme více. To co se stalo v ekonomice za poslední rok je jenom následek mohutného splasknutí objemu peněz v ekonomice (nedošlo by k tomu, kdyby krach Lehman Brothers byl řízen podobně jako třeba krach GM). Nevyrábíme proto, protože ceny čehokoliv jsou nasta  veny příliš vysoko proti současnému reálnému objemu peněz v ekonomice. Než se ceny srovnají to chvíli potrvá. Nebo tomu můžeme jít naproti reálnou devalvací měny (děje se v USA). Jako příklad mohu uvést přechod z DM na Eura. Tento efekt pocítili (z jiných příčin) v ekonomice Černé hory, když se snažili v masívním měřítku o "vychytralé chování" a to tak, že dřívější nominále v DM poskytovatelé hotelových služeb v klidu ponechali, akorát "nenápadně" vyměnili značku DM za EUR. Tuto "taktiku" brzy pocítili na masívním poklesu prodejů - ekonomika byla v nerovnováze. Stejně jako je ta současná. Černohorci nakonec pochopili a zlevnili, ale pochopíme to my? Pochopíme, že naše situace je obdobná i když jsme se k ní dostali poněkud skrytější cestou?
Ekonomům bych doporučil mnohem více zkoumat základní makroekonomické nastavení, než se zabývat dalším utahováním toho co se smí a co nesmí. Tím chci říci, aby jsme jevy, které se nám nelíbí omezovali efektivně třeba tím, že nebudeme zasahovat do tržních úrokových sazeb, protože tento poslední významný stavební kámen pro rovnováhu si ponechali regulátoři ve svých rukách. A jedno je jisté, pokud si je ponechají i nadále, pak se vždycky budou mýlit.
Největší podíl na krizi mají z mého pohledu dvě věci -špatná regulace úrokových sazeb ze strany FEDu a rovněž Čína, která si ponechává pevný kurs své měny (a samozřejmě tisíc dalších věcí). Takto uměle podseknutou měnou motivuje svoji ekonomiku k přebytkům na obchodní a platební bilanci, čímž přiživovala nerovnováhu ve světové ekonomice (její význam je veliký).
Pokud tedy budou banky a jiné fin instituce cokoliv obchodovat, nebude to na škodu. Na škodu jsou názory, které se tváří, že regulace těchto věcí něco vyřeší. To už totiž není regulace, ale kompenzace chybné regulace. A to je zbytečné.
Ještě jednu věc nakonec. Pokud budeme i v budoucnu komentovat ve večerních zprávách o tom, že když burzovní indexy rostou nebo klesají, že je to dobře či špatně, pak nám není pomoci. Burzovní číslo je číslo, které je stejné jako jakékoliv jiné a je to jenom výsledek dané mozaiky makroekonomického prostředí - nic víc.