Český trend: Platíme vás, takže musíte být loajální a dělat, až se z vás bude kouřit

Pokora. Tohle slovo zmíní headhunterka Jana Martinová a spolumajitelka společnosti Accord Group během rozhovoru několikrát. Žena pocházející z česko-německé rodiny důrazně vysvětluje, že kandidáty nesoudí ani neodstřeluje.

"Nejvíce záleží na tom, jestli se dotyčný dokáže otevřít a já dostanu odpověď na otázku, zda jeho cesta vede směrem, kterým kráčí budoucí zaměstnavatel," říká Martinová diplomaticky a vysvětluje, že někteří kandidáti chtějí vyhrát výběrové řízení jen čistě z vrozené soutěživosti.

"Musíme je občas zastavit, ukázat jim hlavní cenu a zeptat se jich, jestli poté, co ji dostanou, budou opravdu spokojeni," říká.

Dříve byli lidé ochotni pracovat do padnutí

Když se zamýšlí nad tím, v čem se hledání správných zaměstnanců od počátku devadesátých let změnilo, zmíní tehdejší možnost nabírat na pozice překvalifikované lidi, čímž firma leckdy ušetřila na vzdělávacích nákladech. "První zástupci farmaceutických firem byli lékaři. Nebylo nutné do nich tolik investovat jako třeba do učitelů, kteří změnili profesi," říká.

Současní manažeři kolem čtyřiceti let a výše si podle Martinové často neuvědomují, že jejich místa začne brzy obsazovat kvalifikovanější mladá generace, která navíc bude pro zaměstnavatele levnější.

"Odměňování manažerů podle mnohaletých zásluh končí. Když takový manažer opustí své pracovní místo, může se stát, že na svém příštím místě spadne s platem o hodně níže," uvádí Martinová, která zároveň vnímá rozdílný přístup k práci u starší a mladé generace.

"Zatímco lidé, kteří stáli u začátku českého tržního hospodářství, byli ochotni pracovat do padnutí, dnes už lidé chtějí mít také čas na sebe," domnívá se Martinová, která se s podobnými postoji setkává i u pohovorů s kandidáty. "Stává se mi, že přijde uchazeč bez praxe a ptá se mě, jakou bude mít u klienta pracovní dobu. Takový člověk si buď myslí, že se na místo hlásí pouze on, nebo to prostě zkouší s tím, že se někde chytne," usmívá se Martinová.

Na druhou stranu je podle Martinové mnoho firem v Česku stále přesvědčeno, že když zaměstnancům vyplácí mzdu, tak je přímo vlastní a očekává od nich nekonečnou míru loajality.

"Zatímco dříve bývalo běžné, že člověk strávil v jednom podniku celý život, dnes nemůže firma zaměstnanci garantovat ani deset let fungování. Je proto směšné, když po něm vyžaduje loajalitu, která přesahuje míru jejích vlastních slibů," upozorňuje Martinová.