Socioložka a polička. Vystudovala filozofickou fakultu Univerzity Komenského (1979). Titul docentky získala v roce 1997, profesorkou se stala v roce 2005. Patřila k zaklada-telům VPN. V roce 1992 se z politiky stáhla. V letech 2005 a 2006 ministryně práce a sociálních věcí ve vládě Mikuláše Dzurindy. Kandidovala neúspěšně v prezident-ských volbách na Slovensku v roce 2009. Od července 2010 zastává funkci předsedkyně vlády Slovenské republiky.
Slovensko se dosud nerozhodlo, jestli se bude podílet na záchraně Irska. "Záleží na tom, jak bude vypadat žádost Irska o pomoc," říká v rozhovoru pro HN v úterý 16.11. premiérka Iveta Radičová. Obecně podle ní platí, že Slovensko nepůjčí žádné zemi eurozóny, pokud se nevyřeší problém morálního hazardu a účast v záchranné operaci neslíbí banky. Radičová také tvrdí, že se jí podaří do tří let srazit deficit pod tři procenta HDP.
HN: Slovensko bývá kritizováno za to, že se odmítlo podílet na záchraně Řecka a řada komentátorů ho označila za černého pasažéra eurozóny.
Dávno nás nikdo nekritizuje. A nejsme žádným černým pasažérem. Jsme partnerem a vážným hráčem. Dokázali jsme, že i malá země může mít velmi silný hlas. Řekli jsme jasné ne půjčce Řecku. Půjčka není projevem solidarity vůči občanům Řecka. Za celou situaci mohou nezodpovědné vlády, bankovní sektor, nezodpovědný Eurostat, nezodpovědná Evopská komise a nezodpovědné ratingové agentury. Všechny tyto instituce selhaly. My jsme s řeckými občany solidarizovali přes MMF, přes naši přímou pomoc. A pomůžeme, co nám síly stačí. Ale nesolidarizovali jsme s institucemi, které neavizovaly problém a nenastavily včas nápravná opatření. Nakonec celou tíhu museli nést občané Řecka, vystaveni nelidským reformám. Důchodová reforma, která z ničeho nic matce s dětmi oznámí, že nepůjde do důchodu za tři roky ale za osmnáct let, je opravdu trochu silná káva.
HN: Jaké jsou vaše podmínky pro pomoc v podobných budoucích případech?
Naše podmínky jsou dvě. Musí se zabránit morálnímu hazardu a musí být jasně řečeno, že se bude na řešení situace podílet i bankovní sektor. Bez splnění těchto podmínek nebudeme spolupracovat, protože to vede celou Evropu do záhuby. Dvaadvacet zemí unie má problémy s rozpočtovými deficity. Nemůžeme se tvářit, že jsme vynalezli finanční perpetuum mobile. Teď má problémy Irsko. To mu teď půjčí Řecko, nebo kdo?! Vždyť to nemůže fungovat. Určitě ne beze změn v paktu stability. Jsem ráda, že se nám podařilo i ve spolupráci s Českem takové mechanismy dostat do jednání před prosincovým summitem.
HN: V případě záchrany Irska se žádné změny paktu stability už nestihnou udělat. Jak se zachová Slovensko?
Nepředbíhejme. Irsko ještě nepodalo oficiální žádost o pomoc. Slovensko zaujme stanovisko v okamžiku, až uvidíme konkrétní podobu žádosti.
HN: Pokud jde o sankce v případě rozpočtových prohřešků: je vaše pozice blízká pozici Německa, které chtělo, aby sankce byly automatické?
Naprosto. Přesně to jsme prosazovali od samého začátku. Aby to nezáviselo na politické vůli a hlasování politiků. Protože politici si většinou snaží udržet křeslo a přistupují k populistickým řešením. Proto se chovají často nezodpovědně vůči budoucnosti. Ale nakonec jsme souhlasili s kompromisem, nazvěme to poloautomatické sankce. Je to krok kupředu.
HN: A slovenské dluhy? Vaše vláda počítá s deficitem 7,8 procenta HDP - to je výrazně víc než Česko.
Slovenská ekonomika je na 80 procent otevřena. Takže máme jen omezené prostředky, jak ji nastartovat zevnitř. Máme ale ambiciózní plán, který stojí na třech pilířích. Těmi jsou investice, škrty a zvýšení příjmů.
Investovat budeme do pěti oblastí: jsou to dálnice a veřejná infrastruktura, růst zaměstnanosti, rodinná politika, zlepšení zdravotní péče, reforma soudnictví a protikorupční opatření. A navýšili jsme finanční zdroje na vzdělání a školství, protože věda, výzkum a vzdělání jsou vstupenky do otevřené informační společnosti 21. století. Na tyto priority jsme v rozpočtu přidali.
Druhým pilířem jsou škrty. Ty byly logicky v ostatních resortech o to bolestivější. A pak je tu zvýšení příjmů rozpočtu. To je nejbolestivější. Občané protestují, ale nemáme jinou volbu. Netěší mě to, ale musíme to udělat. Jen tak nastartujeme ekonomický růst a zlepšíme životní úroveň lidí.
HN: Proč jste program rozdělili na tři roky?
Zahraniční novináři se mě ptají, proč to bude trvat tak dlouho. Doma naopak, proč je to tak kruté. Nevyberete si. Rozložili jsme to tak, aby dopad byl co nejméně bolestivý. Každý rok srazíme deficit o dva a půl procenta a v roce 2013 se dostaneme pod tři procenta HDP. A spolu s tím nastartujeme růst zaměstnanosti, protože nejjistější jsou rozpočtové příjmy z daní a odvodů.
HN: V čem je Slovensko dál než Česko a v čem je to naopak?
S Petrem Nečasem jsme se nedávno shodli, že pozitivum je v tom, že jsme se sešli v Evropské unii a můžeme se například vzájemně varovat před chybami.
My určitě můžeme nabídnout zkušenosti s důchodovou reformou, kterou jsme spustili v roce 2004, reformu v oblasti sociální pomoci, kde jsme nastavili aktivační přístup, aby nebyly zneužívány sociální dávky. Pro nás je naopak inspirativní například to, co dělá Česko v oblasti energetické bezpečnosti.
HN: Vstup do eurozóny řadíte mezi pozitivní, nebo negativní zkušenosti?
Určitě je to zkušenost pozitivní. Je to jeden z pevných stabilizačních pilířů, který nám umožňuje dobře reagovat na dopady ekonomické krize. Ale je pravdou, že důležitějším důvodem, proč se nás finanční krize netýkala, byla reforma bankovního systému, kterou jsme provedli v roce 1999-2000. Tehdy nás to stálo 12 procent HDP. Pro srovnání: USA daly na totéž šest procent. Ale díky tomu naše ozdravené banky odolaly finanční krizi.
FOTO: HN - JAN SCHEJBAL
Petr Honzejk
Martin Ehl
