Vicenová: Ke změnám Lisabonu nutí Merkelovou ústavní soud

HN: Je naděje, že summit, který se sejde v Bruselu 16. a 17. prosince, pokročí v jednání o vytvoření stálého krizového mechanismu?

Šéfové států a vlád musí v jednání pokročit. Budou to mít ale mimořádně složité a čekají je náročná jednání. Summit by měl  odpovědět na dvě klíčové otázky: Bude se měnit Lisabonská smlouva? Jak bude vypadat trvalý krizový mechanismus? Oba požadavky, jak známo, oficiálně otevřelo Německo.

HN: Proč by se vlastně měla měnit Lisabonská smlouva?

Úprava Lisabonské smlouvy vyplývá z požadavku spolkové kancléřky Angely Merkelové. Vede ji k tomu kritický nález Spolkového ústavního soudu v Karlsruhe. Ten shledal rozpor mezi článkem 125 Lisabonské smlouvy, který – mám-li jej velice stručně parafrázovat – říká, že členské státy EU navzájem neodpovídají za závazky jiných členských států. Podle dosavadních ustanovení Lisabonské smlouvy, konkrétně v článku 122, lze poskytnout jinému státu pomoc například v případě přírodních pohrom nebo mimořádných událostí. Lisabonská smlouva však nemluví o pomoci zaměřené například na stabilizaci eurozóny, jak tomu bylo například u pomoci poskytnuté Řecku a nyní také Irsku.

Kancléřka Merkelová považuje za nezbytné, aby byl tento rozpor odstraněn. Upozorňuje také na to, že je nezbytné, aby po roce 2013 začal platit trvalý krizový mechanismus namísto dosavadního, jehož platnost vyprší koncem roku 2013.

Připomínám, že nynější mechanismus vznikl během památného setkání ministrů financí 9. května hluboko po půlnoci jako reakce na nesmírně vážnou situaci na finančních trzích, které spekulovaly na řecké, portugalské i španělské dluhopisy. Tehdy byla ohrožena samotná existence eura. Ministři financí se dohodli, že mechanismus bude možné používat do konce roku 2013.

HN: Česko na říjnovém summitu EU řeklo, že by bylo nejlepší  Lisabonskou smlouvu vůbec neměnit. A pokud ano, pak jsou možné jenom dílčí změny, ovšem jenom takové, které budou souviset s vytvořením krizového mechanismu. Je to většinový názor v EU?

První ohlasy členských států na myšlenku měnit Lisabonskou smlouvu byly velmi rozpačité. Poté, kdy byl celý problém podrobně prezentován na říjnové Evropské radě, státníci pochopili, že nějaká dílčí změna bude pravděpodobně nutná. Půjde o drobný doplněk, o jehož podobě se bude jednat na prosincovém summitu. Stálý předseda Evropské rady Herman van Rompuy zahájil konzultace s jednotlivými členskými státy EU. Jak jsem řekla, půjde o minimální změny.

HN: O jaký doplněk Lisabonské smlouvy tedy půjde?

Můžeme jenom spekulovat, protože o všem se teprve jedná. Mělo by jít o doplnění textu Lisabonské smlouvy v tom smyslu, že pomoci bude možné nejenom v případě přírodních katastrof, ale i v případě vážného ohrožení stability eurozóny. V úvahu teoreticky připadá úprava jednoho ze tří článků Smlouvy (122, 125 a zejména článku 136, týkajícího se států, jejichž měnou je euro). Texty doplňků nyní připravují právníci.

HN: Čemu má sloužit chystaný krizový mechanismus?

Musí zabránit situaci ohrožující stabilitu a existenci eurozóny. Členské země se shodují, že mechanismus musí být včas připraven pro případ dalších krizí, neboť nechtějí, aby se opakovala dramatická noc z letošního devátého května. Situace v Irsku jejich slova potvrzuje. Poslední listopadovou neděli ministři financí EU schválili finanční pomoc Irsku v celkovém rozsahu 67,5 mld. euro. Navíc - pokud by nynější mechanismus koncem roku 2013 skončil a nebyl předtím včas schválen nový, pak by mohly finanční trhy na zánik této formy garancí spekulovat. A to by bylo velice nebezpečné. Nelze předpokládat, že na prosincovém summitu bude tento mechanismus schválen do všech podrobností, ale měli bychom už znát jeho základní obrysy a principy fungování. Na podrobnostech budou dále pracovat experti.

HN: Německo a Francie se těsně před říjnovým summitem dohodly na společném postupu. Připadá tomuto diplomatickému tandemu klíčová úloha?

Zkušenosti z předchozích summitů ukazují, že dohoda mezi těmito dvěma zeměmi bývá pro EU klíčová. Tak to prostě je. Německo je země, která v případě kritických situací nese až 40 procent nákladů na jejich řešení. Takže člověk občas musí německý postoj chápat a respektovat.

Soukromý kapitál - velký otazník

HN: Německo prosazuje, aby se na případných záchranných akcích v budoucnu podílely nejenom vlády, ale také soukromý kapitál, hlavně banky. Co o tom soudíte?

To je právě nejsložitějším prvkem připravovaného krizového mechanismu. Otázka zní, zda je to reálné, zapojit soukromý sektor, aby se podílel na řešení, a pokud ano, jakým způsobem. Zatím se ukazuje, že zapojení soukromého kapitálu nebude automatické a bude se pečlivě zvažovat případ od případu.

HN: Jaké stanovisko zaujímá Česko?

Počkejme, až bude jasné, jak bude záchranný mechanismus vypadat. Připomínám, že bude určen pro země eurozóny.

HN: Evropská unie po neúspěšném jednání 15. listopadu nakonec schválila svůj rozpočet na rok 2011. Jak pokračuje debata o vytváření nových vlastních zdrojů EU?

Ještě nepředbíhejme – zatím se nám na jednání velvyslanců 24. listopadu podařilo dosáhnout pouze dohody na úrovni Rady, tedy členských států. Čeká nás ještě společné jednání s Komisí a Evropským parlamentem, hlasování Evropského parlamentu a pokud všechno dobře dopadne, také schválení rozpočtu na některé z prosincových Rad ministrů.

Pokud jde o nové vlastní zdroje, Komise jich navrhla ve svém sdělení celkem šest: zdanění finančního sektoru, příjmy z aukčního prodeje v systému obchodu s emisními povolenkami, daň z leteckého provozu, zdanění energií, kombinovanou sazbu DPH a daň z příjmu právnických osob. Mnohé členské země EU, včetně České republiky, s vytvářením nových vlastních zdrojů Evropské unie zásadně nesouhlasí. Když pominu samotný princip, který je pro Českou republiku nepřijatelný, zamysleme se také, jak bychom daň vybírali? Kolik by nás to stálo? Chceme další administrativu? Chceme další přerozdělování?

HN: To by znamenalo, že se zvýší třeba daň z firemního zisku?

Především by to znamenalo zavedení nových kategorií daní, vznikly by nové zdroje příjmů pro rozpočet EU. Lze předpokládat, že by se zvýšily příspěvky od plátců. A nelze vyloučit, že by to znamenalo zvýšení celkové daňové zátěže, proto je otázka zdrojů rozpočtových příjmů pro nás tak citlivá. Evropský parlament obecně usiluje o zvýšení rozpočtu, na druhé straně zejména země, které jsou čistými plátci, ale i Česká republika, se snaží udržet co nejnižší rozpočtové výdaje.

HN: Nebyl by to první krok k harmonizaci daní v rámci EU?

Určitě ano. 

Čistý český příjem z EU - 120 miliard

HN: Česko je nyní čistým příjemcem prostředků z kohezních fondů. Kolik jsme během našeho členství vlastně vyčerpali?

Česká republika od svého vstupu do EU v roce 2004 do poloviny roku 2010 celkem získala přibližně 320 miliard korun. Do evropského rozpočtu jsme odvedli asi 200 miliard korun.  Znamená to, že Česká republika je doposud  čistým příjemcem ve výši přibližně 120 miliard korun. Nejvyšší příjmy pocházejí z fondů kohezní politiky a dosáhly do současnosti celkem 167 miliard korun. Z hlediska čerpání prostředků na období 2004 až 2006 bylo Česko velmi úspěšné, vyčerpali jsme celkem 99,5 % procenta celkové alokace.

HN: Kdy se Česko asi stane čistým plátcem a kolik bude do společného rozpočtu odvádět?

V tuto chvíli nelze přesně říci, od kdy bude Česká republika čistým plátcem, tedy kdy naše odvody budou vyšší než příjmy z rozpočtu Evropské unie. Záleží to na mnoha faktorech, jako například na budoucí struktuře výdajů rozpočtu EU, jak se bude vyvíjet ekonomická úroveň České republiky a jejích regionů v porovnání se státy a regiony EU. Bude také záležet na tom, jakým tempem se bude EU rozšiřovat o nové členské státy. S jistotou můžeme nyní říci, že do roku 2013 bude rozpočtová pozice ČR výrazně kladná a s vysokou pravděpodobností by měla být Česká republika čistým příjemcem i v průběhu příštího finančního rámce.