PETR PUDIL
(průmyslník, 36 let)
Bývalý uhlobaron vkládá kapitál jen do oborů, které zná
Léta byl spolumajitelem těžařské firmy Czech Coal, vlastníka mosteckých dolů. Loni s partnerem Vasilem Bobelou prodali svou polovinu firmy v hodnotě zhruba 10 miliard korun Pavlu Tykačovi a Janu Dienstlovi.
Pudil s Bobelou sice z utržených peněz splácejí i dluhy, které jim zbyly z předchozího shromažďování akcií Czech Coal, přesto ale vyšli z obchodu jako miliardáři. Z Czech Coal si ponechali divizi zaměřenou na solární energetiku a obnovitelné zdroje. S dalším společníkem Janem Dobrovským založili firmu bpd partners, zaměřenou na obchod, poradenství a reality.
Pudil sám je v investicích opatrný - léta se ostatně profiloval jako konzervativní majitel těžební firmy. Preferuje investice do oblastí, které zná. "Typ investice záleží vždy na velikosti portfolia a investičním horizontu. Doporučuji ale investice jen do produktů a projektů, kterým opravdu rozumíte. V současné době není chybou investice do kvalitní nemovitosti v dobré lokalitě," sdílí Pudil názor většiny českých milionářů.
Má-li mluvit o svém vztahu k dobročinnosti, je uzavřený. Zdůrazňuje, že charitu nezaměňuje se sponzoringem. "Charita by neměla sloužit k reklamě dárce," říká. Přiznává jen, že dlouhodobě podporuje několik projektů v sociální oblasti a dále "v oblasti budování občanské společnosti a rozvoje demokracie". Částku, kterou dává na charitu, nezveřejňuje. Bývalý uhlobaron nemá v byznysu ani v životě žádný konkrétní vzor. "Pro mne je inspirací každý, kdo dokáže být ve své profesi špičkou," říká.
Potvrzuje závěr studie J&T Banka Wealth Report, že totiž typický český milionář pěstuje aktivně sport. Pudil preferuje "aktivní, se sportem spojenou dovolenou", má rád lyžování, squash, tenis, ale také fotbal. "Nerad něco někomu kazím, a tak pokud daný sport příliš neovládám, raději dám přednost individuálnímu sportu před kolektivním," tvrdí. Při výběru auta dává přednost domácí Škodě Suberb, ovšem "s vlastním řidičem". Jeho oblíbenými hodinářskými značkami jsou švýcarský symbol luxusu Jaeger LeCoultre, ale i německy důkladný produkt Glashütte Original.
IVO VALENTA
(podnikatel v hazardu, 54 let)
Videoloterijní král vsadil na české talenty v IT
Vyučil se kuchařem a po pádu socialismu si v Uherském Hradišti otevřel bar. Později přidal obchod, rozšiřoval podnikání v gastronomii a vsadil na výherní automaty. Začal je dovážet zprvu pro své podniky, později pro klienty. S otcem a bratrem založil holding Synot. Jádrem je obchod s herní technikou, hlavně videoloterijními terminály, a sázková společnost Synot Tip, silná právě v segmentu videoterminálů.
Synot se postupně rozrostl ve velkou skupinu - kromě loterijního průmyslu zastřešuje další obory, od realit přes gastronomii, stavebnictví či IT až po prodej aut.
Valenta žije v Monaku. Volbu luxusního centra evropského hazardu vysvětluje praktickými důvody - v jeho oboru má monacká adresa lepší zvuk než rodné Valašsko.
Vládce českého videoloterijního trhu ukládá kapitál hlavně do nákupu nových firem. "Jdu dvěma směry: kupuji u nás i ve světě loterijní firmy, ale poslední rok a půl investuji taky do českých internetových talentů," říká.
Valenta skupuje podíly v IT firmách rozvíjejících hlavně nové webové či mobilní aplikace. "Kromě nákupů ale i formou grantu podporuji mladé, kteří něco nového vymýšlejí. Studenty nebo chytré lidi, kteří jsou dnes někde na pozici zaměstnanců, a chtějí rozjet vlastní byznys," říká a věří, že narazí na nápad, který mu vydělá velké peníze.
"Vím, že několikrát v tomhle typu investic ujedu, ale věřím, že jednou se mi tu peníze zúročí. Chci být v tom výtahu, který jede nahoru. Budoucnost je v tom, co dnes vymýšlejí často patnáctiletí kluci či holky," vysvětluje. Zatím do oboru vrhl desítky milionů korun. I když přiznává, že se v technologiích sám nevyzná ("je to pro mladé"), adepty pro investice vybírá bez poradců, na základě vlastní intuice. Teď uvažuje i o tom, že by talentovaným IT byznysmenům zřídil jakýsi inkubátor. Přestože žije z hazardu, sám téměř nesází, a zřejmě i proto neinvestuje ani na burze - považuje to za riskantní.
Rád se dobře obléká, ale luxusní hodinky ho nezajímají. Oblíbenou značkou auta je pro něj BMW - ale hlavně proto, že Synot je prodejcem této značky. "Je to klišé, ale mezi auty obdivuji ferrari," dodává.
MARTIN KASA
(obchodník, 31 let)
Internetový obchodník provozuje v Praze italskou restauraci
Alza, Mall a Kasa, to je trojice nejstarších velkých internetových obchodů v Česku. Ten třetí zakládal muž s příznačným jménem - Martin Kasa. A podařilo se mu pod značkou Kasa.cz vybudovat firmu, která v době prodeje zlínské skupině HP Tronic na konci roku 2008 dosahovala dvoumiliardových tržeb.
Kasa se od prodeje Kasy.cz věnuje soukromým investicím. Kromě jiného je spolumajitelem italské restaurace Starsano v Praze a vstoupil do internetového projektu Srovname.cz. "Preferuji segmenty, jimž alespoň částečně rozumím, mám v nich kontakty a dokážu daný byznys rozvíjet. A záleží i na lidech. Schopný člověk udělá dobrý byznys vždy," říká Kasa.
Považuje se spíše za individualistu, i když nerad pracuje sám. "Preferuji malý tým zapálených lidí," tvrdí. Investorský vzor nemá. "Soustředím se na sebe a svůj život. Vzory nechávám jiným. Někteří lidé mi imponují, ale po čase může být vše jinak. Každý druhý golfista měl ostatně jako ideál Tigera Woodse, a jak to pak celé dopadlo," vzpomíná Kasa na předloňskou kauzu nejlepšího světového golfisty.
Zrovna tak nemá oblíbené značky. "Rád pořizuji kvalitní věci, které ale odpovídají kvalitě a funkčnosti i cenou. Kvalita a cena hrají zásadní roli. Značka je punc, že se snad nespálím," říká. Za nejhodnotnější české značky považuje Baťu a Škodu. "Mám rád značky, za nimiž stojí skuteční zakladatelé a které mají svůj příběh."
České výrobce podporuje, ale jen "ve zdravé míře". Pokud nejsou kvalitnější než jiní, mají smůlu. "Rád nakupuji české potraviny. Nechci mrkev, kterou mi někdo veze několik dní z ciziny, když si mohu koupit tu, která roste u souseda na zahrádce," dodává.
Na charitu myslí - Kasa.cz přispěla skoro milionem korun na konto Pomozte dětem. "Další mé soukromé aktivity nyní směřují na pomoc dětem, které jsou obětí domácího násilí," dodává Kasa. "Jako sociální povinnost ale charitu nechápu. Mám k charitativní činnosti pozitivní vztah, ale nerad o tom moc hovořím. Dost často se setkávám s lidmi, kteří více povídají, než pak ve skutečnosti konají," říká bývalý majitel jednoho z největších českých e-shopů.
ROBERT PERGL
(právník, 42 let)
Právník prodává 40 vozů Ferrari ročně a na krizi si nestěžuje
Vlivný pražský právník Robert Pergl pochází z Berouna a svou vášní pro sportovní auta výrazně ovlivnil jednoho svého souseda. Tím sousedem byl moderátor Leoš Mareš. "Leoše znám velice dobře, protože jsme vyrůstali ve stejném domě. Možná si své první ferrari koupil i proto, že to moje viděl stát před barákem," říká Pergl, který si před pěti lety splnil sen a koupil českého prodejce vozů Ferrari.
Jeho firma Scuderia Praha dnes prodává zhruba čtyřicet ferrari ročně a takzvaný showroom má v pražských Dejvicích v budově, kde svůj hlavní stan rozbil i nejbohatší Čech Petr Kellner. Pergl v tom však žádný symbol nevidí. "Smysl to má jedině v tom, že je to krásná budova," vysvětluje.
Pergl je také spolumajitelem advokátní kanceláře Dáňa, Pergl & Partneři, ale podle jeho slov mu to, že prodává zámožným klientům luxusní vozy, v byznysu žádnou výhodu nepřináší. "Snažím se to nemíchat, mám to jen jako koníčka," říká.
Fakt, že se na prvních třech místech v žebříčku nejoblíbenějších značek aut u českých boháčů objevily Audi, Mercedes a BMW, Pergla nepřekvapuje. "Kdyby se jich zeptali na nejoblíbenější sportovní značku, asi by se Ferrari umístilo výše," říká Pergl, jehož firma v roce 2009 prodala auta za 360 milionů korun. V tomto skóre je však kromě vozů Ferrari zahrnuta i značka Maserati, jejíž vozy Pergl v Praze prodává rovněž.
V Česku jsou podle něj dnes už desítky lidí, kteří mají v garáži pět, šest i více vozů značky Ferrari. "Pokud v tom autě strávíte čtyři roky, než se udělá nový model, je těžké se s ním rozloučit. Navíc čím jsou ta auta starší, tím jsou krásnější. To je vidět i na jejich ceně. Jenom je třeba mít dost místa v garáži, peníze na pojištění a na provoz," vysvětluje majitel autosalonu.
O konkrétních zákaznících Pergl mluvit nemůže. Ale jeho bývalý soused Leoš Mareš mezi nimi není, protože se nechová v souladu s hodnotami značky. "Na akce Ferrari Owners' Clubu ho nezveme, protože to nepřispívá k pověsti, kterou bychom chtěli mít. Zásadou je totiž nepoužívat Ferrari k PR a prosazení vlastní osoby. To Ferrari nesnáší," říká Pergl.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
