Vteřinový manažer radí: Špatný charakter před kolegy neschováte

Díl desátý: Špatný charakter před kolegy neschováte

Andrea se vyšvihla do vyšší pozice jedinou vlastností. Přikyvováním. Někdy to vyjde. Vždy na všechno nadřízeným kývla a nikdy s ní nebyl problém. A v tom je háček. Nikdy se do ničeho neplete. Když přišla situace, že se dva hádali a jeden šel z kola ven, byla třetí, která se smála.

Šťastně dosedla na šéfovskou židli, protože pro top management bylo pohodlnější to s ní "zkusit", než hledat někoho jiného. Co na tom, že ji nikdo v týmu za šéfovou nechtěl? Svou zbabělost si uchovala i v nové roli. Před každým problémem stračila hlavu do písku a hrála si na bezmezně loajální.

Jednoho dne však nešťastně přiznala barvu. Na veřejnost prosákla "kachna", že je generální ředitel zčistajasna odvolán. Loajální a vždy uklánějící se Andrea vybuchla nevídanou radostí a začala "senzaci" telefonovat na všechny strany ve firmě. Uvedla tím do rozpaků zbytek týmu. Ne všichni onoho "generála" milovali, ale kontrast toho, jak se k němu Andrea chovala dříve a co předvedla v této vteřině, bylo znechucující. Jediná vteřina potvrdila to, co tým dávno věděl. Že je pokrytec...

Jsme jen lidi a není v našich silách zahrnovat všechny sympatiemi a bezvýhradnou loajalitou. Tam, kde osobní chemie selhává, ale stačí slušnost. Kolegové jsou také jen lidé a pochopí, že někoho "nemusíte". Jistě, k profesionální roli patří i sebeovládání a spolupráce. Zbabělost, křiváctví a pokrytectví však nemají s loajalitou nic společného.