Stovky miliard americkému trhu práce nic nepřinesly. Počet volných míst se snížil

Analýza kanadského a amerického ekonoma se závěry i metodikou diametrálně liší od jiných studií založených na modelech předpokládajících pozitivní vliv vládních výdajů na ekonomiku.

Timothy Conley a Bill Dupor ve studii, kterou hlavní americké média vesměs ignorovala, zjistili, že zákon o oživení a obnově investic (ARRA) za rok a půl platnosti sice vytvořil či zachoval 450 000 pracovních míst ve státním sektoru, avšak zlikvidoval nebo zabránil vzniku milionu míst v produktivnějším soukromém sektoru.

V čistém vyjádření tak program vedl podle středního odhadu studie ke ztrátě 550 000 míst.

Chyba byla ve využití peněz

Základní příčina takového výsledku je podle autorů v tom, že ARRA vlastně nebyl klasickou keyenesiánskou stimulací v podobě investic zejména do infrastruktury, nýbrž hlavně náhradou prudce padajících příjmů amerických států. Jejich vlády většinu peněz použily na dosavadní sociální transfery a k udržení zaměstnanosti, platů a požitků ve státním sektoru.

Téměř 500 miliard dolarů určených v ARRA na výdaje tak šlo v podstatě na rozpočtovou sanaci států. Ta ale měla takový charakter, jako kdyby Evropská unie a Mezinárodní měnový fond (MMF) poskytovaly finanční pomoc Řecku a žádaly po něm, aby zachovalo svůj přebujelý státní sektor s vysokými platy a benefity. Zbylá částka necelých 300 miliard dolarů šla na jednorázové daňové slevy, které podle ekonomů prakticky žádný efekt nemají.

Největší negativní dopad na zaměstnanost měl ARRA u služeb soukromého sektoru, které poskytuje i státní sektor, to znamená v soukromých zdravotních službách, školství a profesionálních službách. Bez federálních subvencí by kvalifikovaní státní zaměstnanci našli snadno místa v soukromém sektoru, uvádí studie.

Počet dělníků na stavbách silnic klesl

Federální dolary určené na investice navíc státy pochopily jako pružnou náhradu příjmů ztracených v důsledku krize, takže peníze, které poslal Washington na infrastrukturu, byly opět "projedeny" v transferech a platech státních zaměstnanců. Státy totiž většinou své vlastní výdaje v této oblasti o získanou sumu snížily a občas dokonce jejich celkové výdaje na infrastrukturu i přes federální dotace klesly.

Počet zaměstnanců na stavbách silnic a mostů v letech 2008 až 2010 klesl o zhruba 20 procent, přestože Washington v balíku určil na infrastrukturu 28 miliard dolarů. Studie cituje příklad Texasu, který dostal loni z ARRA na stavbu dálnic 700 milionů dolarů, avšak utratil na tento účel o 560 milionů dolarů méně než v předešlém roce.

Pozorovatelé poukazují na to, že umělé udržování výdajů států v prvních letech Obamovy vlády pouze odložilo den zúčtování. Důsledkem bylo, že noví guvernéři států jako Wisconsin nebo Ohio museli přikročit k razantnímu osekání nákladných výhod státních zaměstnanců a jejich počtů, což vyvolalo v minulých měsících bouřlivé protesty mocných odborů státního sektoru. Počet míst ve státním sektoru za posledních osm měsíců klesl o téměř čtvrt milionu.

Vládní ekonomové ještě před schválením ARRA předpovídali, že stimulační balík vytvoří či zachová 3,6 milionu míst, z toho 90 procent v soukromém sektoru, a udrží míru nezaměstnanosti pod osmi procenty. Odhady v rozsahu dvou až čtyř milionů vytvořených a "zachráněných" pracovních míst po celou délku trvání programu ukazují výpočty Rozpočtového úřadu Kongresu, vládní Rady ekonomických poradců nebo ekonomů Alana Blindera a Marka Zandiho, z nichž druhý jmenovaný byl jedním z architektů stimulačního balíku.

Jsou to přitom vesměs studie založené na sporném keynesiánském předpokladu "multiplikátoru", podle něhož zvýšené vládní výdaje za krize vytvoří v ekonomice určitý násobek produkce.

Ekonomové hodnotí program jako těžký neúspěch

Nižší odhady vlivu ARRA na zaměstnanost ukazují studie založené na metodologii zjišťování údajů na úrovni států, jakou nyní použili i Conley a Dupor. Loňská analýza ekonomů Johna Cogana a Johna Taylora, která zkoumala údaje o vládních nákupech zboží a služeb, došla k závěru, že stimulace měla na celkovou produkci zanedbatelný a na zaměstnanost mírně negativní vliv.

Vzhledem k tomu, že Obamova vláda vytčených cílů fiskální stimulace evidentně nedosáhla, hodnotí řada ekonomů tento program jako těžký neúspěch. Velmi vlivní keynesiánští ekonomové v čele s nositelem Nobelovy ceny Paulem Krugmanem však příčinu nedosažení cílů vidí v tom, že stimulace byla příliš malá. Vyžadují proto další mohutné vládní výdaje, přestože fiskální situace USA s neustálými astronomickými deficity se začíná blížit krizi a Obamova vláda už projevuje ochotu dohodnout se s Kongresem na výrazném snížení výdajů.

Komentátoři poukazují i na výstřelky stimulačního programu, které vedou k pravému opaku cíle zvýšit zaměstnanost. Notoricky předlužený stát Kalifornie například letos z ARRA dostal téměř 840 milionů dolarů na programy "modernizace" a rozšíření podpor v nezaměstnanosti.

Obamova vláda a Kongres řízený levicovým křídlem demokratů v minulých letech navíc podkopávali zvyšování zaměstnanosti takovými kroky, jakými bylo několikanásobné prodlužování délky vyplácení podpor v nezaměstnanosti a zvýšení minimální mzdy postupně o 40 procent. To podle listu The Wall Street Journal prudce snížilo zaměstnanost mladých a těžce dolehlo zejména na mladé černochy.

Míra nezaměstnanosti v USA se i dva roky od konce "Velké recese" drží nad devíti procenty a americká ekonomika má nyní o sedm milionů míst méně než na začátku recese v prosinci 2007. To je nejhorší výkon trhu práce od Velké hospodářské krize 30. let minulého století. Po poválečných recesích se obnovovala předešlá úroveň zaměstnanosti v průměru do 13 měsíců, což znamená, že normálně by nyní americká ekonomika měla mít o deset milionů míst více než za krize. Stav trhu práce bude jedním z klíčových faktorů, podle něhož se budou Američané příští rok rozhodovat, zda Obamu opět zvolí za prezidenta.