Díl dvanáctý: Jak v Čechách přišli o velmi kvalitního člověka

Finanční ředitelka je v nejlepších letech. Má zajímavou práci v mezinárodní firmě. Disponuje atraktivními kompetencemi, řídí 60 lidí. Má dostatek zkušeností, ale zároveň budoucnost před sebou. Klade si otázku – co dál? Minulý týden dostala nabídku z centrály v Londýně. Je to zajímavá příležitost, ale nechce opustit rozdělanou práci, běží několik projektů, které by ráda dokončila. Nabídka je zatím důvěrná.

Ve firmě je půl roku nový generální ředitel, cizinec. Vlastně ho ani moc nezná. Je stále na cestách – zákazníci, centrála, školení, problémy v Rumunsku, kde firma vypomáhá.

Celé vedení dostává pozvánku na prestižní konferenci. Pan generální vystupuje a pochopitelně jeho ego bojuje s jinými egy, jak už to mezi muži bývá. Finanční ředitelka nevěří svým uším: "Provedl jsem úspěšnou restrukturalizaci, měním firemní kulturu směrem k zákazníkovi, na trhu získávám pozice. Věnuji se lidem – to je základ." Jeho řeč sklízí velký potlesk. Generální triumfuje. "To byla prezentace! Ta energie! A ten obsah! V takové firmě bych chtěl dělat," slyší od vedlejšího stolu.

Realita je ale jiná. Kolegové po sobě s rozpaky pokukují. Prezentace je v přímém rozporu s poslední poradou vedení, kdy generální pěkně řádil, že takto už to dál nejde. Na stole leží reklamace od zákazníků, firma prohrává dvě významná výběrová řízení, centrála hrozí auditem.

 

"Jak mohu takovému člověku věřit? Kdy mluví pravdu a kdy situaci takto lakuje na růžovo? Kdy prodává realitu a kdy iluzi? Kdy se vytahuje a kdy cílevědomě lže? Jak asi o mně mluví na jiných místech, když mě na posledním osobním hodnocení chválil?" klade si otázky zmatená finanční ředitelka a vedle toho nemůže z prezentace neslyšet samé já, já, já. O týmu ani slovo.

A jak to dopadlo? Finanční ředitelka si vše v klidu promyslela s jasným závěrem – generálnímu řediteli nelze věřit, ztratil její důvěru, respekt. Není naivní v tom, že podobně se bude chovat i v jiných situacích, když se mu to bude hodit a hlavně bude prosazovat své já. S takovým člověkem spolupracovat nechce. Neví, co od něho může v budoucnu očekávat. Přijala nabídku na centrále. Odešla. V Česku přišli o velmi kvalitního člověka.