Uživatel může na internetu stahovat i z nelegálního zdroje, tvrdí advokát

Dobrý den všem, tak se do toho pustíme a zkusím to vzít postupně: Stahování: Zkusím vysvětlit - stažení je pořízení rozmnoženiny. To je ve vztahu k dílům, které nejsou počítačovým programem a el. databází, povoleno, za splnění podmínky, že jde skutečně o pořízení rozmnoženiny výhradně pro osobní potřebu (t.j. ne pro přímý či nepřímý obchodní prospěch) a že nebude toto dílo užito pro jiný účel (například dále šířeno). To je poměrně jasně dáno. Háček je v tom, že AZ obecně stanoví, že žádná výjimka z autorského práva (t.j. i výše uvedená) nesmí být, mimo jiné, vykládána tak, že její aplikací budou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora V detailech odkazuji na § 29 a 30 AZ. Z toho se někteří snaží dovodit, že výše uvedenou výjimku lze uplatnit pouze na pořízení rozmnoženiny z tzv. legálního zdroje, nikoliv např. z pirátských serverů. Soudy rozhodly pouze u trestní odpovědnosti - jasně stanovily, že uživatel nemusí zkoumat, zda je zdroj „legální“, t.j. že nikdo nemůže být trestně odpovědný za to, že si např. z pirátského serveru stáhne film, pokud splní podmínky výše uvedené. Na úrovni odpovědnosti soukromoprávní (např. ve vztahu k náhradě škody) taková jasná judikatura není. Proto asi ta Vámi zmiňovaná nejistota. Já osobně se kloním k tomu, že uživatel za splnění podmínek §30 AZ (rozsah výjimky) může stahovat i z nelegálního zdroje. ACTA: Neznamená. ACTA tuto možnost pouze připouští, ale nenařizuje. I bez ACTA by jakýkoliv stát, pokud by na tom měl zájem, mohl kontrolu obsahu v laptopech, telefonech atp., zavést, myslím, že zavedení takové kontroly je naprosto nepravděpodobné.

Ad a) Tuto oblast ACTA vůbec neupravuje, takže nijak. Ad b) ACTA pouze přikazuje, aby státy zavedly (mimo jiné) trestní odpovědnost za porušování autorského práva (což leckde neexistuje). Nic dalšího neřeší. Ad c) Nevím přesně, co myslíte placenou muzikou (tu si pravděpodobně před stažením budete muset zaplatit, takže v tom problém nebude), ale pro stahování obecně platí to, co jsem uvedl v předchozí odpovědi. Alespoň podle českého práva. Jaké právo by se uplatnilo např. v případě, že byste si v Londýně stáhla ze serveru umístěného v ČR hudbu, je dost složitá otázka. Ale obávám se, že v takovém případě by se neuplatnilo právo české, ale skoro určitě anglické. A tam je to jinak, než u nás. Takže vyčerpávající odpověď na Vaši otázku, by bohužel, byla velmi složitá a rozvětvená.

Záznam videa nebo audia na nosiči, typicky na CD nebo DVD, (t.j. zvukový anebo zvukově obrazový záznam) může ze zákona knihovna půjčovat jen prezenčně (t.j. nemůžete si takové DVD či CD vzít domů). Fakt je, že knihovny takové nosiče často půjčují i distančně (můžete si CD vzít domů). Pokud mi něco zásadního neuniklo, tak si to dovedu vysvětlit jen tím, že k tomu knihovny mají udělenou licenci od nositele práv.

Dobrý den, nevím jak návrh SOPA či PIPA, ale ACTA nic takového nezavádí. To je stále přetrvávající mýtus. Stále platí režim, který říká, že poskytovatel volného prostoru (webhoster) neodpovídá za obsah, který na jeho server umístili uživatelé, ledaže ví nebo se dozví, že jde o obsah nelegální (zjednodušeně řečeno). Webhoster nemá povinnost obsah svého serveru aktivně monitorovat. Myslím, že jde o rozumný koncept a ACTA na něm nic nemění.

Dobrý den, jsou v zásadě dva možné režimy, přičemž jeden přiznává dílu ochranu až na základě registrace, druhý pak již jeho vznikem. Z různých důvodů se ukázalo, že druhý režim, lépe vyhovuje praxi, a proto postupně převládl a nyní v podstatě platí celosvětově (možná existují výjimky, ale já je neznám). Je stále možné v určitých státech (např. v USA) dílo registrovat, ale není to podmínkou ochrany, jen to autorovi přináši určité výhody a zlepší to jeho postavení např. při vymáhání práv. Váš názor je nicméně legitimní, může to být i tak, jak píšete Vy, ale neukázalo se to jako štastné řešení.

Dobrý den, nic Vám nebráni v tom, svoje dílo pod volnou licencí šířit (a nechat šířit). Je pravda, že výchozí stav je takový, že zákon přiznává dílu určitou ochranu, i když o ní třeba nestojíte. Co se registrace díla týče, viz má předchozí odpověď.

To je velmi složitá otázka, která stojí za hlubší úvahu a analýzu. Chápu omezení doby ochrany vynálezů (patentů) s ohledem na nutnost umožnit určitý rozvoj vědy, průmyslu a obchodu, což by v případě časově neomezené monopilozace práv k vynálezům atp. nebylo možné. Co se doby ochrany autorských práv týče - doba se prodlužovala postupně, po kručcích. Důvody byly různé, leckdy značně překvapivé a težko všechny přijmout. Osobně se domnívám, že 70 let po smrti autora je nepřiměřeně dlouhá doba, to s Vámi souhlasím.

Dobrý den, ACTA tuto otázku neřeší, nicméně k vašemu dotazu. Máte pravdu, že náhradní odměna je určitou formou "kolektivní viny", ale asi neexistuje nějaké úplně iedální řešení. Jde spíše o to, jak v konkrétním případě nastavit hranice, za co ještě platit, v jakém rozsahu a kolik. Osobně nejsem moc zastánce této náhradní odměny, ale respektuji, že existují v zásadě jen dva základní modely: Jelikož máme velmi širokou výjimku umožňující pořizování rozmnoženiny pro osobní potřebu, je asi namístě, aby náhradní odměna jako konecept existovala. Jde o to, jak ji nastavit. Druhá možnost je náhradní odměnu zcela zrušit, ale pak jistě dojde i ke zrušení tak široké výjimky a nebude možné pořizovat rozmnoženinu pro osobní potřebu za stávajících (velmi benevolentních) podmínek. Oba modely ve světě existují. Vyčislení částky - nějaké studie, výzkumy a statistiky jsem viděl, jak byly pravdivé, toť otázka...

Dobrý den, Ad 1) Nemusí. Ad 2 ) ACTA s tím nemá nic společného, neboť žádným způsobem neupravuje ani neomezuje výjimky z práva autorského, t.j. ani neomezuje možnost pořizovat si kopie pro osobní potřebu. Už vůbec nezavádí povinnost uživatele prokazovat, že nabyl kopie děl oprávněně. Kdyby snad na takovu situaci došlo, pak byste nemusel legálnost kopií prokazovat Vy, ale naopak by někdo musel prokázat, že o legální kopie nejde. Jak by to v daném případě vypadalo, záleží na okolnostech.

Model distribuce je věc čistě obchodní. Samozřejmě, kdyby byl distribuční model lepší (a díky tomu by nebyl patrný pokles tržeb), pravděpodobně by nedocházelo k tak vypjatým situacím, kterých jsme svědky v poslední době. Ale na druhou stranu - nemyslím si, že je možné zavedení či zachování ochrany autorského práva (a práv z duševného vlastnictví vůbec) podmiňovat zavedením nějakých ekonomických modelů. Také nepodmiňumeme ochranu proti lupičám tím, že ji přiznáme jen tomu, kdo se sám naučí bránit nebo nebude chodit přes neosvětlený park... Možná nešikovné přirovnání, ale vymyslete něco takhle po ránu během jedné minuty...

Ad 1) Ano. Celá řada. Ale bohužel se dost často (byť ne všechny) stavějí do pozice přiliš radikální (naše pravda je jediná správná, nebudeme o tom vůbec diskutovat), alespoň co jsem měl možnost osobně posoudit. Ale alternativní, přitom rozumná, koncepce je třeba jako sůl, současný stav není společností příliš přijímán, což nikdy není dobře. Ad 2). Nemyslím si. Určitě by to pak vedlo k diskuzím, proč ten dostal tolik a tamten o tolik méně atp.

Já jsem nikdy neřekl, že jim to nedoporučuji!!! Ať si každý zvolí model, jaký chce. Někdo ty Vámi nazvané "parazity" potřebuje a chce využívat (má to toižřasu výhod), někdo nechce, ale rozhodně nikdo nemusí.

Asi sama víte, že je na Čínu v tomto ohledu vyvíjen velký tlak (alespoň v mezích dipolomatických a obchodních možností). Ovšem je zřejmé, že přinutit k něčemu stát, navíc tak velký a významný, jako je Čína, není jednoduché.

Ad 1) To je nesmysl, žádný zákonný důvod k takovému závěru není. Ovšem to neznamená, že úřednice OSA to nemohla odkývat... Ad 2) Nemělo.

Dobrý den, toto bude poslední odpověď, čas vypršel a navíc už musím jít budovat ten kapitalismus: Myslím, že s tou Kanadou máte pravdu. Takže k Vašemu dotazu: Toto je klasická ukázka rozporu teritoriality (územní působnosti) autorského zákona s realitou celosvětového dosahu Internetu. Autorské právo (ani žádná mezinárodní smlouva ani mezinárodní právo soukromé) s takovou situací vlastně nepočítá a neumí si s ní moc poradit. Snaha tuto otázku jednoznačně vyřešit vždy pohořela, a to jak na mezinárodní úrovni, tak na úrovni EU. Proto platí obecný princip, že by se užití díla na Internetu mělo řidit právem státu, kde k užití díla došlo. Jenže, co to v případě vystavení díla na Internetu vlastně znamená? Já se přikláním k tomu, že by mělo jít o právo státu, kde je server umístěn, respektive odkud je daná webová stránka porovozována. Takže by se měl Vámi popisovaný případ řidit kanadským právem a vystavení by mělo být v pořádku. Jenomže výše popsaná koncepce má řadu slabin (nemluvě o tom, že nelze říci, že je nějak obecně přijímána), takže odpověď, bohužel, asi zní: Kdo ví...? Je to opravdu na dlouhou diskuzi. Z pohledu uživatele: Z ČR si taková díla můžete určitě stáhnout pro osobní potřebu díky naší široce pojaté výjimce z autorského zákona - viz má úplně první dnešní odpověď. *** Děkuji za položené otázky a loučím se, Jiří Čermák