Český a globální metr: Jaké jsou aktuální názory vlastníků na ekonomiku?

Pohled soukromých společností je spíše zaměřen na aktuální potřeby a přímé dopady na společnost. Na druhé straně u korporací je zřetelné mezinárodní srovnání a využití globálního nadhledu.

I přes každodenní příklady negativního vývoje naší ekonomiky v podání médií naznačují objektivní makroekonomické ukazatele i čísla z finančního sektoru, že je na tom Česká republika lépe než řada vyspělejších ekonomik.

Ze studie PwC ČR "Dnes, za rok, v příští generaci…" je patrné, že v porovnání se soukromými firmami jsou však korporace kritičtější v hodnocení míry administrativního zatížení firem v České republice a více kritizují i míru daňové administrativy.

Jejich znepokojení potvrzují i poslední výsledky studie PwC a Světové banky nazvané Paying Taxes, která řadí Českou republiku v náročnosti placení daní na předposlední místo v EU. Modelová firma potřebuje na splnění všech daňových povinností 557 hodin ročně, tedy zhruba dvojnásobek světového průměru.

Rozdílný pohled na náklady

Pohled soukromých firem a korporací je odlišný i na náklady práce v České republice. Zatímco pouze pětina soukromých firem považuje nízké náklady práce za konkurenční výhodu ČR, z korporací je to 10 %.

Největší konkurenční výhodou je podle obou skupin geografická poloha ČR ve středu Evropy na rozhraní vyspělého západu a rozvíjejícího se východu, s dobrým napojením na Německo a další klíčové evropské ekonomiky.

Tuzemské soukromé firmy i korporace působící na českém trhu si uvědomují sílu nízkonákladové konkurence, zejména z Asie. Čelit jí hodlají zejména inovacemi svých výrobků či služeb, ba dokonce přímo vlastním výzkumem a vývojem. Zatímco v korporacích vidí více prostor pro snižování nákladů, v soukromých firmách více věří v lepší řízení lidských zdrojů a v uzavírání strategických aliancí a podobných forem spolupráce.

Z pohledu inovačního potenciálu v porovnání s vyspělou západní Evropou si v soukromých firmách věří více než v korporacích. Zatímco více než polovina představitelů soukromých firem je přesvědčena, že mají stejný inovační potenciál jako jejich západoevropská konkurence, v korporacích tento názor zastává jen něco přes třetinu.

Naopak více než polovina představitelů korporací se domnívá, že inovační potenciál českých firem je nižší než v západní Evropě, mezi soukromými firmami by s nimi souhlasila jen třetina.

Globální nejistota v lokálním kontextu

Vedení více než poloviny firem v České republice alespoň částečně věří, že jejich firmě letos porostou tržby. Větší míra optimismu panuje v korporacích než ve firmách vlastněných českými majiteli. Rozdíl je patrný, zejména pokud se podíváme pouze na manažery a vlastníky, kteří si jsou růstem v letošním roce velmi jisti.

Zatímco u společností v rukou soukromých českých vlastníků je to pouze necelých 9 %, u korporací je to více než 15 %. Výsledek odráží obecně pragmatičtější, či dokonce pesimističtější pohled Čechů – po celém světě si je totiž letos růstem své firmy velmi jistých 40 % generálních ředitelů. Globální pozitivnější nálada tak ovlivnila více ředitele zahraničních firem v Česku než tuzemské podnikatele.

Podobný je výhled Čechů i v horizontu tří let, kde si je růstem své firmy velmi jisto jen více než desetina ředitelů či majitelů soukromých tuzemských společností, oproti pětině šéfů korporací. Ti zřejmě více „načichli“ pozitivními vyhlídkami globálních lídrů, z nichž si je růstem ve střednědobém horizontu velmi jista téměř polovina.

Větší růstové příležitosti

Přesto ředitelé českých soukromých společností vidí více růstových příležitostí než jejich protějšky v korporacích. Mohou si totiž rozhodovat o své růstové strategii, včetně zahraniční expanze, sami.

Zatímco u většiny korporací se takováto rozhodnutí dělají v hlavním sídle, které zpravidla nebývá v České republice. Ze stejného důvodu vidí šéfové soukromých firem více příležitostí k fúzím a akvizicím.

Soukromé firmy také musí více zainteresovat své vlastní prostředky do růstu společnosti, a pokud se jim jich nedostává, nemají nad sebou koncern, který by jim projekt financoval, ale musí hledat externí zdroje. Proto i větší podíl soukromých firem plánuje pro financování svého růstu letos využít bankovní úvěr.

I když ostatní možné zdroje financování mají v plánech generálních ředitelů všech typů společností jen zanedbatelný podíl, paradoxně jsou v soukromých firmách kromě private equity ještě nižší. Že by čeští vlastníci firem nevěděli či nestáli o využití veřejných prostředků či kapitálového trhu?

Důvodem pro řadu z nich může být administrativní náročnost žádostí o státní či unijní dotace, resp. regulatorní náročnost vstupu na kapitálový trh.