Desátý bod z nejdražších manažerských chyb: Selhání v roli vůdce

Každá podniková organizace, má-li zůstat dlouhodobě úspěšná, vyžaduje řízení i vedení. Úkolem manažerů je stanovovat jasné cíle a vytvářet ustálené procesy a struktury napomáhající jejich plnění.

K jejich hlavním nástrojům patří úkoly, časové plány a jejich kontrola, pravidla a směrnice, formální pravomoci, finanční motivace, sankce a disciplinární opatření. Používání těchto nástrojů je zpravidla spojeno „s tlakem na zaměstnance“. Od vedoucího se očekává, že za stanovenými cíli bude nejen tvrdě stát, ale že bude i trvale hledat cesty, jak jich dosáhnout s co nejnižšími náklady.

Úkolem vůdců je vést organizaci a její zaměstnance k dosažení něčeho nového či usnadnit jim provést změny, bez kterých se neobejde. K jejich nástrojům patří nejen srozumitelná a přitažlivá vize (organizace jako celku, ale i jejích úseků, skupin apod.), ale i vlastní příklad a schopnost motivovat, případně i působit na emoce.

Tyto předpoklady jsou nezbytné k tomu, aby inspirovali, vzbuzovali zájem, odstraňovali obavy nebo nejistotu i podněcovali a povzbuzovali ostatní k tomu, aby jimi vytyčený směr přijali za svůj a sami ho aktivně dotvářeli.

Mít vizi nestačí

Tvorbou vizí a prosazováním změn se však úloha vůdců nevyčerpává. K jejich důležitému úkolu patří i schopnost vytvářet hodnoty a kulturu organizace a zdůrazňovat její poslání, a tak posilovat pocit smysluplné práce a důvěry k podniku, i podporovat motivaci a loajalitu zaměstnanců.

Vůdcovské schopnosti jsou důležité stále a na jakékoli řídící úrovni organizace. Úloha vůdcovství však narůstá, stojí-li před organizací zcela nové cíle, je-li nucena ke změnám nebo se dostává do nejistoty. Manažer může mít velmi dobré řídící schopnosti, nedokáže-li však získat u svých zaměstnanců důvěru, podpořit jejich nasazení, nebo dokonce vyvolat nadšení, bude vždy jen průměrným vedoucím.