Daňové odpočty: neprávem opomíjená možnost podpory výzkumu a vývoje

Není to nijak výjimečná situace. Při hledání veřejné podpory svých investic se malá či středně velká firma zalekne termínu výzkum a vývoj a o podporu vůbec nepožádá. Obavy jsou přitom zbytečné. Bavíme-li se totiž o zákonem definovaném výzkumu a vývoji, jsou inovativní procesy stanovené mnohem šířeji než obvyklá představa bublajících zkumavek, mikroskopů, chemických vzorců a bílých plášťů.

Z přibližného počtu 350 tisíc firem, které jsou v Česku registrovány, využívá veřejnou podporu VaV formou snížení daňového základu o náklady spojené s výzkumem a vývojem jen zlomek z nich. Slevu na dani přitom mohou čerpat všichni inovující plátci daně z příjmů právnických osob. Na velikosti firmy nezáleží. Stačí jen dodržet zákonem stanovený postup a investované peníze se vrátí zpátky do firmy.

Zákonná definice a výklad výzkumu a vývoje

Možnost daňových odpočtů vychází ze zákona o VaV a zákona o daních z příjmů, jejichž používání ministerstvo financí dále upravilo svými pokyny. Pro potřebu firem uvažujících nad snížením daňového základu je podstatné, aby bylo činnost možné definovat jako experimentální vývoj. Chápe se jím činnost přinášející ocenitelný prvek novosti, u níž je dosažení kýženého výsledku před zahájením prací nejednoznačné.

Příkladem vývoje a výzkumu mohou být výroba a ověřování prototypů, předváděcích zařízení, ověřovací zkoušky nových nebo inovovaných výrobků a služeb, projekční a konstrukční práce nebo vývoj softwaru založeného na tvůrčím využití poznatků výzkumu.

Jak je to v praxi?

Přestavme si průmyslový podnik s vlastní strojírenskou produkcí určenou pro pivovarnictví. Společnost získala zakázku na dodávku technologií do velkého pivovaru a v příštích letech se stane výhradním dodavatelem vybavení potřebného k výrobě piva. Odběratel si stanovil parametry varných tanků a firma musí přijít na vhodnou kombinaci materiálů a vyřešit ideální konstrukci jednotlivých součástek. V souvislosti s touto činností musí podnik upravit svůj výrobní proces, aby mohl inovovaný produkt vyrábět sériově.

Vývoj technologie trval dva roky, v obou letech do něj společnost investovala 10 milionů korun. Částka zahrnuje mzdy tří konstruktérů, část nákladů na technologa podílejícího se na vývoji nového výrobního procesu a podíl mzdových nákladů na pracovníky manipulující s materiálem a seřizující výrobní stroje. V investici jsou kromě spotřebovaného materiálu a elektrické energie částečně zahrnuty i odpisy strojů, počítačů a softwarového vybavení, které byly při vývoji využity.

Podíváme-li se blíže na výpočty, daňový základ činil 20 milionů korun, daň bez odpočtu tedy dosáhla 3,8 milionu korun. Po odečtení 10 milionů investovaných do VaV se úměrně snížila i daň na 1,9 milionu korun. Společnost tedy dva roky po sobě ušetřila necelé dva miliony korun, které mohla investovat do svého dalšího růstu. 

Projekty musí dodržovat pravidla

Pro uplatnění daňového odpočtu je nutné postupovat podle zákonem stanovených pravidel a je vhodné dodržovat praxí ověřený postup. Prvním krokem by měl být vstupní audit realizovaný odborníky na danou oblast VaV, který ověří, že je chystaná aktivita doopravdy v souladu se zákonem definovanou VaV činností. V této fázi je navíc možné zjistit, jestli není možné získat veřejnou podporu i v jiné podobě.

Následovat by mělo vypracování projektu, který má za cíl identifikovat prvek novosti, poukázat na technickou nejistotu, určit uznatelné náklady a doložit splnění všech zákonných podmínek. Projekt obnáší nastavení přesné evidence, která musí vzniknout ještě před zahájením vlastní VaV činnosti.

Zákon uvádí minimální požadavky na obsah příslušného dokumentu. Jeho součástí musejí být identifikační údaje poplatníka, cíle projektu, doba řešení, předpokládané náklady, projektový tým, způsob kontroly a řešení projektu, stejně jako podpis oprávněné osoby.