Náhrada škody: po kom ji má podnikatel požadovat, způsobí-li ji nezletilý?

Dítě svým neopatrným jednáním způsobí v provozu podnikatele hmotnou škodu, která není zrovna zanedbatelná. Po kom se podnikatel může dožadovat náhrady škody? Záleží na tom, jestli dotyčné dítě je schopno posoudit následky svého jednání. 

Nezletilí nebo osoby stižené duševní poruchou – to mohou být podle nového obchodního zákoníku (NOZ) ti, kteří v určitých případech "nejsou schopni posoudit následky svého jednání". Samotné vyvození odpovědnosti však musí splnit kritéria stanovená zákonem. Pokud dítě nebo osoba s duševní chorobou splní zákonná kritéria odpovědnosti a způsobí podnikateli v provozovně škodu odpovídá za ni.

Ne vždy za děti odpovídají rodiče

NOZ rozbíjí zažitou představu společnosti o tom, že "za děti odpovídají rodiče". Přichází s kritérii, podle kterých posuzujeme případy, kdy tomu tak není. Každé nezletilé dítě musí být schopno posoudit následky svého jednání a být schopno své jednání ovládnout. Předpis pak vyslovuje doplňující domněnku, že každý nezletilý je způsobilý nést následky za své jednání co do povahy přiměřené rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. (Aby se tak předešlo polemikám o geniálních dětech odpovědných dříve).

Začněme jednoduchým příkladem. V prodejně se skleněnými vázami se prochází zákaznice se zhruba čtyřletým dítětem. Co je důležité pro určení toho, kdo je za škodu odpovědný? Pokud dítě některou z váz strhne, byť by chtělo, není ve svém věku schopné posoudit, jak drahý výrobek právě zničilo, a odpovědnost přejde na rodiče, který je s dítětem přítomný. Situace by byla ovšem zcela opačná, kdyby škodu způsobilo dítě například třináctileté. Argument o tom, že osoba není s to poznat alespoň přibližnou cenu věci, kterou poškodí, by už neuspěl.