Rozumí si "lovci hlav" s českým právem? Nijak nás neomezuje, tvrdí

Zákon o obchodních korporacích, nový občanský zákoník, zákon na ochranu osobních údajů, zákoník práce či zákon o mezinárodním právu soukromém. To je jen částečný výčet právních předpisů, které se "lovců hlav" v Čechách mohou dotknout. Správný a hlavně profesionální headhunter musí všechny zákony, mající vliv na jeho činnost, pravidelně sledovat. "Pravidelně dostáváme od spolupracujících advokátů souhrnné informace, co se v této oblasti změnilo a mohlo by mít vliv na naši činnost," potvrzuje Ilona Miláčková, partnerka společnosti Teamconsult. 

Headhunting není personální agentura

Je třeba si uvědomit, že takový headhunter nemá s personální agenturou nic společného, byť občas v českém prostředí dochází mezi lidmi k jejich záměně. Důvodem může být i to, že jak personální agentury, tak headhunteři provozují svou činnost na základě licence udělované od ministerstva práce a sociálních věcí. Mezeru v tom vidí společnosti, které se na headhunting zaměřují. 

"Oslovujeme vrcholové manažery a nestaráme se o klasický recruitment běžných pracovníků. S tím souvisí i techniky, jaké k oslovování volíme," vysvětluje Barbora Tomšovská, managing director společnosti Touchdown. "Těžko si dovedu představit situaci, kdy firma jako například Siemens nebo Mercedes Benz hledá členy top managementu přes inzeráty nebo přes běžné recruitery – to je nereálná představa," doplňuje Ilona Miláčková, partnerka společnosti Teamconsult.

Nejen záležitosti spojené s udělením licence od ministerstva, ale i s dalším se headhunteři obracejí na právníky. Úprava smluvních vztahů za spolupráce s advokáty nezůstává jen na území České republiky a v dikci české jurisdikce. Není výjimečné, že headhunterská společnost zprostředkovává služby evropským či světovým klientům a tomu odpovídá i znění smluv, které "lovci hlav" uzavírají – bývají dvojjazyčné.

Diskrétnost je základ

Headhunter musí dbát i na ochranu osobních údajů. Společnosti věnující se přímému vyhledávání (executive search) v této souvislosti běžně řeší ochranu soukromí oslovených osob a jejich osobních údajů podpisem písemného prohlášení. "Kandidáti na danou pozici jsou požádáni o podpis souhlasu se zpracováním osobních údajů," vysvětluje Barbora Tomšovská. To se neliší ani v Bubenik & Partners. Tento souhlas je jednou ze "vstupních oficialit", stojících na začátku spolupráce a vyjednávání.

Existují situace, kdy obligátní souhlas se zpracováním osobních údajů spočívající v podpisu předem připraveného prohlášení nepostačí a know-how osloveného kandidáta nebo hledající společnosti je potřeba chránit ještě důslednějšími právními prostředky. "Výjimečně, pokud se jedná o věc ve smyslu 'revolučního bussinesu' nebo v případě, že si naši klienti nepřejí, abychom věc s kýmkoli dalším, byť v budoucnu, sdíleli, podepisujeme takzvaný non disclosure agreement," popisuje Barbora Tomšovská.

Lovci hlav a české zákony v symbióze

Podnikatelské prostředí a český trh si podle Barbory Tomšovské na headhuntery zvyklo, stejně jako si oni zvykli na zákonný rámec, v němž se v České republice pohybují. Shodují se na tom, že se český právní řád nijak neomezuje a není jim na překážku. Někteří si však myslí, že liberální přístup zákona může být i na škodu. "Zákon by se mohl této oblasti věnovat více. Výhodou je, že zákon činnostem headhunterů nijak nebrání, na druhou stranu ale také nepodporuje, aby se nábor lidí stal více transparentní," říká headhunter Paul Cooper, managing director ve společnosti Hagen Human Capital.