Patenty - chytrá firemní investice, nebo vyhozené peníze?

Pořízení patentu je kvůli poměrně komplikovaným právním a technickým aspektům běh na dlouhou trať. Databáze chráněných vynálezů jsou obsáhlé a každý stát si udělování patentů ošetřuje sám. Jak však zaznělo na nedávném semináři platformy enforum, investovaný čas a peníze se mohou bohatě vrátit, je ovšem nutné pochopit princip ochrany průmyslového vlastnictví. Rozhodne-li se firma do ochrany svých vynálezů či užitných vzorů investovat, existuje možnost získat dotaci z evropských fondů.

Začněme exaktně. Patent zaručuje časově omezené výlučné právo vyrábět či obchodovat s vynálezem. V Česku ochrana platí dvacet let a lze ji uplatnit na světově jedinečná technická řešení, která ještě nebyla uvedena na trh. Vztahuje se například na výrobky, technologie, léčiva a biotechnologické postupy, netýká se naopak vynálezů v oblasti genetiky nebo chirurgického ošetření. Není možné chránit ani počítačové programy, výjimku představuje software, který je nedílnou součástí stroje a slouží k jeho řízení, jako je tomu třeba u CNC strojů.

Důležité pro pochopení celého patentového systému je povědomí o tom, že patenty fungují na principu teritoriality. V praxi to znamená, že se udělená ochrana vztahuje pouze na území státu, který o přiznání patentu rozhodl. V českém případě spravuje veškerou agendu spojenou s udělováním či odebíráním patentů Úřad průmyslového vlastnictví (ÚPV). Zájemce o patentovou ochranu například v Polsku či v Rakousku se tedy musí obrátit na zahraniční úřady.

Podání žádosti není složité, ale…

Samotná žádost o udělení tuzemské patentové ochrany se příliš neodlišuje od byrokratických procesů, s nimiž se podnikatelé setkávají dennodenně. Nejprve je nutné podat přihlášku, na jejímž základě proběhne předběžný přezkum. Poté následuje žádost o plný přezkum, po kterém může dojít k udělení patentu. Celá procedura obvykle trvá pět až šest let a je spojená s uhrazením poplatků v řádu jednotek tisíc korun.

Aby se firmy vyhnuly problémům, o pořízení patentu by neměl rozhodovat pouze firemní technik. V ideálním případě by se měl do debaty zapojit i člověk z finančního oddělení a v neposlední řadě i odborník přes marketing, kteří dokážou odhadnout komerční potenciál vynálezu.

Přidělením patentu sice žadatel získá legální monopol a zvýší se i hodnota firmy (podnikatelé to velmi ocení zejména při získávání investorů), zároveň se však musí smířit s tím, že zveřejní i citlivá data. Technické nákresy, grafy či vzorce budou volně přístupné a konkurence je bude moci po uplynutí ochranné lhůty bez problémů využít. Proto je vhodné s patentovým specialistou konzultovat reálnou potřebnost jednotlivých předávaných materiálů.

České vynálezy za hranicemi

Pro ochranu vynálezů na globalizovaném trhu český patent nestačí. Právě expanze za hřebeny hraničních hor přitom nepatří k jednoduchým krokům. K získání zahraničního patentu vedou v podstatě dvě hlavní cesty. Pokud žadatel usiluje o ochranu jen v jedné či v několika málo zemích, je možné se obrátit přímo na zahraniční ekvivalenty Úřadu průmyslového vlastnictví.

Existuje také možnost nadnárodní - buď mezinárodní patent (PCT), nebo evropský patent (EPC). Ačkoli se obě nadnárodní varianty liší, základní princip je podobný. Předběžný přezkum probíhá mezinárodně, poté si žadatel sám stanoví, v jakých smluvních zemích si chce ochranu pořídit.

Patentové úřady vyžadují při posuzování vynálezů zahraničních firem dokumenty přeložené do úředního jazyka země. Kromě spolupráce s kvalifikovaným překladatelem je obvykle nutné zajistit i asistenci tzv. patentového zástupce, což je kvalifikovaný odborník, který je vázán mlčenlivostí a jedná s úřadem o jednotlivých aspektech souvisejících s ochranou vynálezu. Podle expertů stojí pořízení patentu platného ve všech evropských zemích řádově jednotky milionů korun.