Chceme Igráčka zbavit pověsti retro hračky

Miroslav Kotík z firmy Efko-karton si stanovil cíl zbavit Igráčka retro pověsti a dokázat, že jde o moderní hračku, která dokáže přežít nezávisle na své historii. Pomoci mu v tom má nová řada Multi-GO, kterou firma před pár týdny začala prodávat.

Před čtyřmi lety se vrátil. Fenomén, který za socialismu měla doma snad každá česká domácnost. Igráček. Jeho resuscitaci zahájila v roce 2010 firma Efko-karton z Nového Veselí na Vysočině, která dosud vyráběla stolní hry nebo plastové stavebnice. "Než jsme značku a formy koupili, dali jsme starou figurku na hraní dětem a sledovali, co se bude dít. Igráček se jim líbil a začaly si s ním hrát. To prohloubilo moji domněnku, že oživování má smysl," říká Miroslav Kotík, majitel společnosti Efko.

Od té doby prodala firma téměř 700 tisíc kusů figurky v Česku a dalších 200 tisíc v cizině. Kotík je prý s čísly spokojený, druhým dechem ale přiznává také slepé uličky, kterými byla cesta znovuzrozeného Igráčka na trh poznamenána. Doslova před pár týdny pak přišlo Efko s nákladním autem pro Igráčka v produktové řadě MultiGO. Novou značkou chce firma vyřešit jistou potíž - na jednu stranu pomáhá Igráčkovi spojení s historií v propagaci, na druhou stranu nechce působit retro. "S Igráčkem se navíc těžko prosazujeme v zahraničí, protože jsme tam obviňováni z toho, že pouze kopírujeme figurky značky Playmobil. Nyní tedy uvažujeme, že Igráčky s autíčky budeme v cizině distribuovat hlavně jako MultiGO," říká Kotík.

HN: V roce 2009 jste koupili značku Igráček a okolo 150 výrobních forem od podnikatele Jaroslava Novozámského. Co bylo třeba před uvedením na trh upravit?

Řadu věcí. Díly, ze kterých byli Igráčci vyrobeni, nedržely u sebe a figurka se v krabičce rozpadala. Museli jsme upravit mechanismus uchycení hlavy, aby díly držely pohromadě, velkou část forem jsme museli repasovat.  Změnili jsme také způsob potiskování obličeje. U staré metody docházelo k nesouměrnému natištění a jedno oko tak třeba bylo větší než druhé. Chtěli jsme také, aby Igráček měl otočné ruce, což znamenalo vyrobit nové formy na paže a zápěstí. Dlouze jsme vymýšleli, jak má celá ruka fungovat. Když jsme vše konstrukčně vyřešili, ukázalo se, že paže při spojení se zápěstím praská. Zatímco na tělo figurky používáme velmi kvalitní, ale běžný plast ABS, na paže jsme museli použít speciální plast zušlechtěný skelným vláknem. Tento materiál má ale jiné smrštění a tedy jinak funguje spojení se zápěstím. Když jsme vyřešili tento problém, ukázalo se, že tento materiál na sebe hůře váže barevný pigment a paže tím mají jiný odstín a skvrny. A tak musíme proto používat pro každou barvu dva různé pigmenty, aby se eliminoval optický rozdíl mezi tělem a paží Igráčka.

HN: Co se z původních forem na pultech nikdy neobjeví?

Rozloučili jsme se třeba s původním autem, které vypadalo, jako by opravdu přijelo ze 70. let minulého století. S tím bychom moc parády neudělali. Oslovený designér Miloš Hába navrhl podle zadání nové moderní auto, které mimo jiné počítá i s tím, že vzadu budou sedět igráčkovy děti. Od letošního léta dokonce dáváme na toto auto doživotní záruku. Rád demonstruji jeho nerozbitnost tím, že si na něj stoupám. Když udrží mých 100 kilo, dítěti jistě odolá.

HN: Státní Igra tehdy nevyráběla k Igráčkovi prostředí.  Vy už ale různá prostředí nabízíte. Jak probíhal jejich vývoj?

Zde jsme zpočátku šli špatným směrem. Chtěli jsme pro figurku nějaké domečky a vymysleli několikapatrové domy se střechami. Diskutovali o tom, jak by měla být patra domu hluboká, aby se do nich dala figurka příjemně vložit. Pak nám došlo, že nejlepší bude udělat domečky "naležato", kde dětem nebude nic vadit ve hře.

HN: První noví Igráčci přišli na trh v září roku 2010. Jak se od té doby figurka prodává?

První rok jsme na trh dodali asi 240 tisíc Igráčků. Většina se prodala. Nyní prodáváme ročně kolem 200 tisíc jednotlivých Igráčků a sad. Překvapil mě ale občas neuvěřitelný optimismus některých obchodníků, kteří vnímali Igráčka jako všelék. Mysleli si, že jim ho zákazníci budou doslova rvát z rukou a to v jakékoliv prodejně. Neprodávali ho jen v hračkářstvích, ale viděl jsem ho třeba za výlohou jednoho brněnského obchodu s elektrokoly. Na těchto případech jsem si o to víc uvědomoval, jakou sílu značka má, jaké emoce dokáže vyvolávat.